Home office: Výhody a nevýhody očima manželky

Na jaře roku 2020 se hodně změnilo, ať už z důvodů hlídaní dětí kvůli uzavřeným školám nebo z důvodů izolování zaměstnanců se home office praktikoval, jak jen to bylo možné. S malými přestávkami se v tomto režimu pracovalo téměř 3 roky. Je jasné, že se dá aplikovat pouze u některých profesí. Ale jak už volný překlad říká, domácí kancelář, většinu kancelářských prací takto realizovat lze. Dokonce spousta oborů pracovala z domu beze změny pro uživatele. Například finančnictví, ekonomika, bankovní sektor, podpory, pojišťovny, e-shopy. Jistě je toho hodně aniž bychom si to uvědomovali.

Můj manžel pracuje jako vedoucí pracovník v IT. Již před pandemií mohl home office využívat, ale měl jen omezený počet dní. A to čtyři dny v měsíci. Nepsaným pravidlem to byl u nich ve firmě pátek, kdy všichni počítali, že si nemají plánovat osobní schůzky. Já v té době už byla na rodičovské, takže jsem to brala jako výhodu, kdy se s ním můžu v klidu nasnídat a naobědvat a hlavně takový nástup víkendu, kdy budeme celý den spolu. Výměnou za to, že musím víc hlídat malou, aby mu nekřičela při schůzkách nebo ho nerušila, když se musel soustředit. Za pandemie dostal nařízeno zůstat doma zcela. A přes spoustu změn v našem životě jako je druhé dítě a stěhování v podstatě takto zůstal pracovat doma dodnes.

Když se teď před někým, ať už z rodiny nebo mezi známými, zmíním, že manžel pracuje z domu, je v naprosté většině reakce pro mě nepříjemná. Jsou to věty typu „ty se máš, tak nemusíš nic doma dělat“, „takže ti doma se vším pomáhá“ „home office to je takový to, že dělá, jako že dělá“ nebo „to by se mi taky líbilo, kdyby manžel seděl doma a bral za to peníze“. Kdo tohle nezkusil, vůbec neví, o čem mluví. Začátky, než jsme si zvykli, byly opravdu těžké. Já měla s dcerou určitý režim. Po obědě, kdy šla malá spát, jsem měla hodinu až dvě pouze na sebe. Ať už jsem se v tomto čase rozhodla si vyvařovat složitý oběd nebo se odbít třeba vajíčkem a jen si lehnout, pustit si hudbu nebo seriál, přečíst si knihu nebo snažit se si zacvičit. Prostě jsem měla chvilku, kdy jsem byla téměř sama doma. Nejen tohle se změnilo. Bydleli jsme v menším bytě a pustit malé písničky nahlas bylo v obýváku téměř nemožné a zpívat už úplně, protože kdyby někdo zaslechl moje „Pec nám spadla“, mohl by případné ohluchnutí nahlásit jako pracovní úraz. A krotit každé vztekání tak, aby nebylo slyšet na meetingu, bylo chvílemi nadlidský úkol. Samozřejmě rychlé obědy už také nepřicházely v úvahu. Ne, že by manžel vyžadoval denně svíčkovou, ale prostě už bylo potřeba vařit pro dva, takže jsem začala denně vařit teplé jídlo.

Časem si vše sedlo a udělali jsme si nový režim. Manžel si koupil nová sluchátka, která potlačují okolní hluk. Já si zvykla, že nejsem sama doma. Jen každodenní vymýšlení obědů občas vázne. Jsem ráda, že pracuje z domu, protože čas na jízdu do práce a z práce, stání v kolonách nebo hledání parkovacího místa mu občas zabralo i 40 minut. Což je doba, kterou ušetří a může být s dětmi, pracovat kolem domu a nebo dělat, co ho baví.

Rozhodně neplatí, že lidé na home office se flákají nebo leží na lehátku u bazénu v pracovní době, zatímco lidé, kteří jsou fyzicky v práci, pracují s plným nasazením po celou dobu pracovní doby. Na Facebooku mi velmi často vyskakují videa jedné ekonomické firmy, kde parodují pracovní pohovory a většina je na téma, že zájemce chce pracovat doma, aby si mohl zařídit vše okolo nebo například se v létě místo práce mohl opalovat. Nechápu u firmy, kde mají určité kvóty na práci, proč je toto obtěžuje. Pokud zaměstnanec stihne svou práci za kratší čas, měl by být zaměstnavatel šťastný nebo si kvóty lépe nastavit. Bohužel ve většině prací platí to, že pokud stihnete něco dřív a kolega nestíhá přidají vám jeho práci. Práce z domu naopak potřebuje jistou dávku sebekontroly. Člověk se musí donutit vstát a začít pracovat ráno, aby mu práce nezabrala úplně celý den. Zvláště pokud nemusíte být v kontaktu s ostatními lidmi v týmu nebo klienty. A také nesmíme zapomenout ani na kafe v kuchyňce a to, že osobní rozhovory trvají většinou déle než ty po telefonu.

Fakt, že manžel je téměř pořád doma, má pro všechny členy výhody, ale i nevýhody. Na některé jsem si zvykla, jiné mě dokážou rozhodit i po několika letech. Děti si musí hrát pokud možno potichu, ale jsou to děti. Můžeme odjet k babičkám třeba už ve čtvrtek, je jedno odkud manžel pracuje. Jsem schopná si zařídit lékaře nebo třeba rehabilitace i bez hlídání v době, kdy malá spinká, protože není sama. Popřípadě si zajet na nákup. Naopak mě znervózňuje, že mám manžela na dosah, dokonce ho i fyzicky vidím, jenže pokud mu chci něco i třeba naléhavého říct, musím kolikrát čekat i několik hodin. Neustále na to myslet. Kolikrát mu pak zapomenu říct i důležitou informaci. Což by bylo v případě jeho nepřítomnosti o hodně jednodušší. Stačilo by mu napsat SMS nebo bych věděla, do kdy musím počkat. A to stejné je i naopak. Jistě znáte ten pocit, kdy čekáte na nějaký důležitý hovor nebo mail. Například z banky, od lékaře, a s dostavbou domu těchto situací, kdy nervózně čekáte i několik dní a často přemýšlíte do noci jak to dopadne, bylo více. Pak přijde oznámení manžela, že už ho kontaktovali. Vy se konečně dozvíte, jak jste na tom, jenže do toho začne zvonit pracovní telefon, následuje pracovní schůzka, pak si musí napsat pár mailů, aby neztratil nit. Vy jen čekáte a bojíte se pomalu jít na záchod, že by snad v tu dobu mohl mít pár sekund čas. Potom přijde, že má 5 minut. A vy skáčete metr vysoko, že už se vše dozvíte. Jenže než se nadechne, dítě vylije pití po celém obývacím pokoji. Nebo zase začne zvonit pracovní telefon. Tyto chvíle jsou opravdu pro mě, coby netrpělivého člověka, doslova očistec. Musely se to naučit i děti, že tatínek sice sedí pár metrů od nich, ale když pracuje, musí ho nechat. Snažíme se obědvat spolu. Takže vždy čekám až se ráno podívá do harmonogramu, kdy bude mít pauzu mezi meetingy. Často se stává, že potřebuje něco probrat déle a pak už je jen otázka, zda se najíst bez něj, protože to bude na dlouho nebo ohřívat jídlo ještě pár minut. Odpověď však nikdy nedostanu. Mluví do práce, tak ho nemůžu rušit. A zároveň, když má důležité schůzky, například s vedením, musím si děti vzít co nejdál. Přerušit třeba vaření, úklid či hru. Vzít děti ven nebo do jiného pokoje a čekat než skončí. A to nemluvím o situacích, kdy si potřebujete něco vyříkat. Koukáte na sebe. Ale on má sluchátka a poslouchá školení. A vy pěníte.

Manžel bere výhodu mít home office jako takový benefit a úsporu na čase, že je ochotnější dělat přesčasy nebo vzít telefon i mimo pracovní dobu, jako je víkend nebo třeba ve 4 ráno. Když je potřeba opravit systém. Což je někdy taktéž velmi těžké pro zbytek domácnosti. Například ve chvíli, kdy vycházíte s dětmi z domu a jedete na slíbený výlet třeba do ZOO.

Ať už máte k práci z domova jakýkoliv postoj - je pro vás příjemným benefitem, děláte práci, kde musíte být na pracovišti nebo máte potřebu být mezi lidmi. Je potřeba si říct, že má výhody i nevýhody. Více či méně ovlivňuje úplně všechny členy domácnosti. To, zda pracujete, se velice brzo projeví na vašich výsledcích. Okolí vás bude stejně brát podle svých zkušeností. Pro někoho budou prostě lidé pracující mimo pracoviště jen flákači. Možná zde platí přísloví, podle sebe soudím tebe. A bylo by dobré, aby si to každý zkusil sám alespoň dva měsíce v kuse, aby mohl z vlastní zkušenosti soudit. Za naši rodinu výhody toho, že je manžel doma převažují nad omezeními, které tento způsob práce produkuje. Jsem ráda, že mám manžela u sebe. Jen mi občas chybí to těšení se na něj a přivítání, když přijel z práce domů.