Článek
První samoobslužná pokladna byla použita již v roce 1992 v New Yorku. V roce 2008 se objevily i v České republice, v Praze v prodejně Tesco na Skalce. Od té doby se rozšířily do všech velkých řetězců a postupně se rozšiřují z velkých měst do menších. Některé obchody mají i variantu, kde skenujete čárové kódy zboží při nákupu dříve, než jej dáte do nákupního košíku nebo tašky.
Pokladny jsou častým důvodem hádek v obchodech
Když jsem se poprvé setkala se samoobslužnou pokladnou, ihned jsem ji chtěla vyzkoušet. Možná jsem se trochu bála, že něco udělám špatně. Ale vše se má zkusit, tak jsem do toho šla. Od té doby tyto pokladny, pokud to jen trošku jde, využívám. Zejména v době pandemie mi to přišlo jako záchrana, když jsem nemusela stát z důvodu rozestupů přes celou prodejnu ve frontě. Samoobslužné pokladny byly rychlejší. Přiznám se, že pokud mám spoustu druhů pečiva a u pokladny s paní prodavačkou není velká fronta, jdu raději tam. Jinak mi téměř nic nebrání k hladkému průchodu samoobslužnou pokladnou. Je však pravda, že alkohol téměř nekupuji. Takže mě překvapilo, když jsem měla v nákupu ochucené nealko pivo, že jsem musela čekat na potvrzení věku od paní prodavačky. Což pak dobu nákupu mírně prodlouží. Nevěřila jsem však, kolik emocí se může schovat za samoobslužnou pokladnu. Nedávno jsem byla svědkem, kdy se pán hádal, že před koncem pracovní doby, kdy byli zákazníci několikrát rozhlasem upozorněni, že se zavírají klasické pokladny a po zbylých 30 minut budou otevřeny jen samoobslužné, že k této pokladně nejde ani náhodou. Dokonce mu i paní prodavačka slíbila, že mu nákup sama namarkuje, ale ani tak tam nešel. Nakonec se dohodli, že mu nákup prodají na pokladně na informacích.
Jaké jsou výhody?
Samoobslužné pokladny mají jak pro prodejce tak i kupující spoustu výhod. Každý si může namarkovat nákup vlastním tempem. Nezaberou tolik místa jako pokladna s pásem, takže jich může na pár metrech být větší množství. Větší množství pokladen znamená, že zde jsou i menší fronty. Určitě hraje roli i úspora na personálu. Většinou je i na osm pokladen jeden prodavač. Což je pro obchod ekonomická výhoda. Takto si můžou dovolit nechat otevřeno i déle v noci nebo dokonce skupina COOP spustila i několik prodejen, které jsou nonstop a v noci úplně bez prodavačů. Někteří zákazníci uvítají, že nemusí svůj nákup vystavovat na jezdící pás. Mají pocit větší anonymity při nákupu. Pro introvertní zákazníky je výhoda, že interakce s prodavači je minimální.
Nevýhody samoobslužných pokladen
Jako vše má samoobslužná pokladna nevýhody. Jednou z nich je, že pokud má člověk problém s novými technologiemi, nemusí se mu vše hladce povést namarkovat. Často pak musí přivolávat obsluhu. Kromě zdržení pomoc od prodavačky někdo bere i jako ostudu a více už k této pokladně nejde. Chyby může ale pokladna hlásit, i když vše uděláte správně. Například při špatné kalibraci váhy. Často je problém při zadávání balíku nápojů. Nebo třeba kontrola při nákupu více zlevněných kusů. Někomu vadí i samotné markování. Tedy, že si místo vyskládaní nákupu na pás musí zboží pípnout na čtečku a pak položit na váhu. Já jako matka vidím problém v tom, že se mi občas dítě opře o váhu a pokud se mu to povede v okamžik, kdy mám položit položku na váhu, tak pokladna vyhodnotí, že nesedí váha a musí přijít prodavač. Sice se snažím dítě hlídat, ale občas se otočím do košíku pro další zboží a ta krátká chvilinka stačí, aby se pokladna zablokovala a vyžadovala zásah obsluhy. V některých obchodech se po zavedení samoobslužných pokladen zvýšily počty krádeží. Proti nim ale obchody bojují kamerami a nově i umělou inteligencí, která by měla zboží rozeznat a při podvodu upozornit vedoucí.
Je to pro nakupujícího opravdu práce navíc?
Slyšela jsem názory, že markování některé občany tolik obtěžuje, že chtějí slevu, protože si připadají jako brigádník v obchodě. Já osobně nevidím tak velký rozdíl mezi tím, zda zboží vezmu do ruky a položím na pás, a tím že ho vezmu do ruky a projedu čárový kód čtečkou a položím na váhu. Při větším nákupu je to pro mě i úleva. Protože kolikrát místo na odkládaní je opravdu malé. Prodavači bývají hodnocení podle toho, jak rychle zvládají markovat. Takže se snaží co nejrychleji odbavit nákup. Ale než zákazník najde správnou kartičku nebo otevře aplikaci, už se mu zboží kupí a musí ho rychle začít házet do nákupního košíku. Tohle vůbec nehrozí, když si vše markuji sama a ve svém tempu.
Dnes už téměř nejsou pultové prodeje, kde vás prodavač obsloužil, vše donesl na pult před vás. Nakupující pouze diktoval a zaplatil. Přechod na supermarkety, kde si kupující musí zboží najít, vybrat, dát do vozíku a celou dobu nákupu nosit u sebe, muselo být pro spousty lidí také nekomfortní. Avšak výhoda toho, že si můžu zboží prohlédnout, vybrat dle svých kritérii, je už pro dnešní nakupující standard. Jen chci poukázat na přirozený vývoj. Lidé mají čím dál větší nároky a nové technologie se jim snaží usnadnit život. Ne vždy je každá novinka správný směr, ale to se dá zjistit až v praxi.
Nové technologie se vždy musí vyladit
S narůstající digitalizací a vylepšováním elektroniky, umělé inteligence a dalšími inovacemi přichází strach o pracovní místa. Zatím je pořád potřeba několik lidí, kteří se o pokladny starají. Například jejich úklid, složitější obsluha, programovaní, zadávání dat do pokladen. Prostě se jen mění typ práce. Takový obchod, který si dokáže sám objednat, vyskládat a prodat zboží bez pomoci fyzických osob, zatím neexistuje. Takže o práci se bát lidé nemusí. Zatím ani obchody nepřechází výhradně na samoobslužné pokladny, proto se zejména starší zákazníci nemusí bát ztráty osobního kontaktu.
Samoobslužné pokladny možná nebudou budoucností nakupování. Možná opravdu budou jen pro skupinu lidí, kteří nepotřebují, aby za ně někdo markoval. Budoucnost je možná úplně jinde. Rozmach internetových obchodů a rozvážkových služeb je čím dál větší. Je dost možné, že časem už se u nákupu nebudeme zdržovat v obchodech, ale naše chytrá lednička nám napíše nákupní seznam. A nákup nám bude doručen až ke dveřím, bez potřeby někam jezdit. Pak by nám i odpadlo dilema, ke které pokladně že to mám vlastně jít.
