Článek
Člověk by řekl, že jsem si za svůj dlouhý život vybrala snad všechny hrůzy, které může jediný člověk vůbec zažít. Vydá to na několik životů. Říkám si stále - proč zrovna já? Je to normální? Není!
Anebo si mne ten „nahoře“ prostě jen vybral, aby si vyzkoušel, kolik toho křehké stvoření - žena - vůbec může vydržet? A další otázky, které si pokládám celý život. Jen velmi stručný výčet toho, co se mi v životě dělo. Dětství - fyzické a psychické kruté týrání mou matkou ( každodenní výprasky pro nic za nic, řvaní, facky, skotské střiky- to mne násilím přinutila jít do sprchového koutu a tam na mne pouštěla střídavě horkou a studenou sprchu a byla jsem oblečená), v manželství nevěry exmanžela, narození syna s Downovým syndromem (toto je však pro mne obrovský dar, je to moje sluníčko a za nic na světě bych tuto mateřskou zkušenost nevyměnila- mého syna miluji nade vše na světě), druhý syn dostal ve svých 14 letech rakovinu, to jsem zrovna byla těsně před porodem dcery, druhý exmanžel byl psychopat, zlatokop, připravil mne i děti úplně o vše, o můj vlastní byt, o peníze, dcery se zřekl. Absolvovala jsem ponižující soudy, kdy jsem se srdcem na dlani a rovnou páteří bojovala o spravedlnost pro mé děti, ať už se jednalo o péči o ně, výživné či existenční záležitosti. Stále jsem bojovala s větrnými mlýny a právníci mi řekli, že spravedlnost v tomto státě nemám čekat, že neexistuje. Stěhování se s dětmi do nájemních bytů tak, abych jim umožnila pěkné dětství a zajistila domov, zázemí, jistotu, bezpečí. Po dvou rozvodech, kdy jsem byla vždy věrná, zodpovědná, starostlivá, vařila, uklízela, starala se o děti, chodila do práce, starala se o manžely tak, že jim nic nechybělo, přesto jsem na svou empatickou povahu tzv. dojela vždy. Vždy mne jen využili a odkopli, když už se nabažili. Zažila jsem několikaleté manipulace od chlapa, který byl těžký alkoholik a narcis. Omotal si mne citově, využíval jen na sex a balamutil nádhernými slovíčky a smskami od rána až do noci a vědomě vyvolával ve mně soucit s ním. Podařilo se mi doslova se zachránit až po 9 letech. Fatální operace mého těžce postiženého syna - operace srdce, která trvala 5 hodin a rozhodovalo se o jeho životě. Další jeho operace po dalších dlouhých letech, kdy mu lékař způsobil perforaci jícnu ( laicky řečeno mu udělal díru do jícnu endoskopem při endoskopii) a syna zachraňovali v jiné nemocnici jiní lékaři 8 hodin na operačním sále, byl v kómatu několik dní, přežil. Podala jsem žalobu, trvalo dlouhých 5 let, kdy se tím soudy zabývaly, nemohly sehnat odborné soudní znalce, respektive oslovily v průběhu trvání soudů asi 15 znalců, kteří buď odmítli, nechtěli do toho jít, nebo už činnost nevykonávali. Takže po 5 letech jsem sama ukončila celou záležitost. Už jsem na ty boje, neustálé dokazování neměla psychickou sílu a syn začal být i více nemocný, musela jsem tu být pro něj mnohem více, nikoho jiného nemá, kdo by se o něj staral. A tak bych mohla pokračovat dále. Ale chci se zde hlavně podělit o můj zážitek v nemocnici, kdy mi bylo 14 let.
Ano, bylo mi 14 let, měla jsem silné bolesti břicha a horečky. Odvezli mne do nemocnice. Diagnóza zněla - akutní zánět slepého střeva. Okamžitě mne vezli na sál. Byla jsem přísně vychovávána mou matkou, byla jsem zakřiknutá holka, která cítila pořád a pořád obrovskou zodpovědnost za každý svůj krok. Byla jsem v mých 14 letech v podstatě dospělá ženská, které psychicky snad bylo 50 let. Dětství žádné, jen příkazy, povinnosti, strach z matky. Přitom jsem byla velmi inteligentní, chytrá, jen zakřiknutá, bála jsem se nahlas říci vlastní názor, bála jsem se mluvit s lidmi. Vše měla na svědomí má matka. A tak se stala věc, na kterou nerada vzpomínám. Stát se to v dnešní době, možná bych měla větší odvahu se ozvat. Nevím.
Probouzela jsem se po operaci pomalu na pokoji z narkózy. A jako v mlze jsem viděla nade mnou stát mužskou postavu v erárním oblečení. Cítila jsem, jak mi rukama mne má prsa. Nemohla jsem se hnout, nemohla jsem se bránit. Chtěla jsem ho rukama odstrčit, ale neuměla jsem mé ruce vůbec zvednout. Jen jsem cítila strašný strach. Byla jsem stále nevinná, panna, cítila jsem, že jeho ruce pomalu sjížděly níže pod prsa k břichu. Pak skončil. Slyšela jsem hlas sestry, která se ptala, zda pacientka už se probouzí z narkózy- ta pacientka jsem byla já. „Ano“ zazněl mužský hlas. Po úplném probuzení jsem byla vyděšená. Každého zdravotníka, ať to byl lékař nebo sanitář, jsem si prohlížela a poslouchala, zda poznám alespoň po hlase, který to byl, kdo mne sexuálně obtěžoval. Jediné co si pamatuji, že jsem měla obrovský strach. Strach večer usnout, abych se neprobudila doteky nějakého chlapa. Bála jsem se o tom zážitku někomu říct. Matce vůbec, z té jsem měla jen strach. A sestrám? Bála jsem se, že by mi nikdo nevěřil, že by mi třeba řekly, že si jako mladá holka vymýšlím. Po týdnu mne pustili domů. Na tento nepříjemný zážitek jsem nikdy nezapomněla. Byl zárodkem mého budoucího strachu z mužů. Dlouhá léta jsem studovala veškerou dostupnou literaturu, abych se sama z toho zážitku psychicky srovnala a mohla mít zdravý partnerský vztah. Podařilo se mi to. Ale dodnes, když jen například čtu o tom, jak lékař, zdravotník, či kdokoli jiný sexuálně zneužívá dívky, ženy, začne mi tlouct srdce, stáhne se mi hrdlo, cítím úzkost a vždy se mi vybaví tento zážitek z mého mládí. Upřímně žádné ženě nepřeji, aby si musela něčím podobným projít. A pokud se některé z vás stane, že budete obětí sexuálního obtěžování, nebojte se mluvit nahlas. Žádný chlap na světě nemá jakékoli právo obtěžovat sexuálně ženu. Nemlčte a mluvte, braňte se! Jinak budete celý život bojovat s černými myšlenkami, depresemi a strachem. A přitom každá žena má právo na slušný, plnohodnotný život a má právo, aby muži se k ní chovali s úctou, něhou, byli jí oporou, chránili ji. Tak by to mělo být. A ne jinak!
https://cs.wikipedia.org/wiki/Sexuální_obtěžování
https://www.muni.cz/studenti/sexualni-obtezovani/co-je-sexualni-obtezovani
https://www.denik.cz/ze_sveta/zdravotni-sestra-sexualni-zneuziti-pacienti-bezvedomi-colorado-usa.html
https://stisk.online/a/S9Kmm/sanitar-za-sexualni-zneuziti-pacientky-zatim-odsouzen-nebyl-svedci-si-jeho-cinu-nevsimli
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/domaci-kauzy-kauza-cimicky-v-datech-sexualni-zlocin-ktery-podle-soudu-trval-40-let-266173
