Článek
Pokaždé, když slyším bzučení much, naskakuje mi husí kůže a tleskám jí jako po výborném představení v divadle. Kolikrát si říkám, že ta moucha bzučí a dělá nálety na mou hlavu jen proto, aby slyšela potlesk. A já ji přitom chci chytit, respektive plácnout. Když se člověk vžije do jejich mentality a pozoruje je, pak zjistí, že jsou to potvůrky vychytralé, ba přímo chytré jak tágo a dělají si z vás doslova a do písmene srandu. Od doby, co máme na oknech žaluzie, tak si se mnou hrají na schovávanou. Nechci vidět ta okna, až se je rozhodnu umýt. Tolik much, co jsem zaplácla právě žaluziemi na okenní sklo, to se jen tak nevidí. Ale je to výborný lapač.
Odborně vzato, mouchy jsou dvoukřídlý hmyz. Otravný hmyz. Kolikrát mám pocit, že i po tom plácnutí snad obživnou. Padnou na parapet, chvíli leží a pak si klidně začnou sem tam cupitat, až to nevydržím a dokonám své muší dílo. Je mi jí nakonec líto, ale omlouvám se jí, holka nebo kluku, promiň, ale nemám na tebe nervy. Když jsem si o nich něco zjišťovala, abych jim lépe porozuměla a našla nějaký bezva návod na snadnější lapení, dozvěděla jsem se zajímavé věci. Například, že dokáže letět rychlostí až 8 km za hodinu, nebo že žije 3-4 týdny. Normálně jsem zůstala v úžasu, že samička mouchy naklade až 150 vajíček. Do tak pidi tělíčka se fakt vejde tolik miniaturních kuliček, zvaných vajíčka? Tak to mne tedy dostalo. Hnojiště je její jasná volba k nakladení vajíček, protože ty mrňavé muší larvy se živí právě touto dobrotou. Rozhodně bych si v tuto chvíli nešla připravovat ani dobré jídlo, protože představa larev na hnojišti mi vyvolává větší turbulence v žaludku. Když jsem se dočetla, že muší larvy se vylíhnou klidně už za 8 hodin od nakladení vajíček, pak mi konečně došlo, proč těch much je tolik a proč jsou snad nesmrtelné. Jednu plácnete a další se objeví. Co další, rovnou jich přiletí celý roj, jakoby cítily, že jejich kámoška je po smrti a rozhodnou se ji pomstít. Netušila jsem, že potravu si hledají přes vjemové receptory, které se nacházejí na jejich nožičkách.
Žaluzie nebo mucholapky ?
Pamatuji si jako malá holka, že v každém pokoji doma i u prarodičů i praprarodičů visely mucholapky zavěšené nejlépe na stropním světle. Byla to silně lepicí pevnější hnědá páska a mouchy ve své zvědavosti či odpočinku z létání sem a tam přistály na mucholapce a bylo. Už se nemohly odlepit. Mucholapky byl úžasný socialistický vynález. Já jsem zkoumáním mentality much zjistila, že když moucha sedí a přední nožičky si mne s tím, že se jakoby snad čistí nebo co, tak cítí snad i změnu teploty či jemný poryv vzduchu. Vysvětleno - když cítí, že se blíží má ruka, jakoby cítila její teplotu a jemnou změnu, do té doby klidného vzduchu, a bác - klidně si zdrhne. Přišla jsem na to, že ji musím předběhnout v myšlení. Chceš moucho utéct? Pak má ruka nesmí plácnout směrem od jejího zadečku, ale směrem k jejímu sosáčku. Moucha vystartuje a naboří si to do mé dlaně. Vše samozřejmě v rychlosti, kdy sekunda je dlouhá na to, aby jí vše došlo. A má to za sebou. Ve chvíli, kdy sedím a pracuji na počítači nebo si čtu knížku, přiletí si pár much a rovnou si to namíří k oknu. Já pomalinku jdu a hraji si s nimi pár sekund. Žaluzie provázkem otevírám a zavírám, mouchy bzučí a lezou nahoru po okenním skle nebo slétnou úplně dolů a ve chvíli, kdy si bláhově myslí, že je nevidím a nestihnu zaznamenat jejich aktuální polohu a v klidu si lezou po skle, tak je po ní. A večer počítám úlovek. Klidně i dvacet much. Jakmile se ochladí a je venku zima, tak ty potvůrky zmizí. Šikulky. Kdo sledoval kdysi v televizi seriál Kriminálka Las Vegas, tak si jistě vybaví pověstného kriminalistu, který pozorování much, jejich chování, jejich muším životům zasvětil celý svůj život a mnohokrát ho dovedla tato jeho záliba až k pachateli trestného činu. Ale upřímně, mezi námi děvčaty, já s mouchou kamarádka nikdy nebudu. Snad mi to odpustí.
https://cs.wikipedia.org/wiki/Moucha_dom%C3%A1c%C3%AD
https://chovatelka.cz/clanek/moucha-domaci-nejen-obtizny-hmyz
