Článek
Cena žlutého zlata s chemickým názvem „Au“ a atomovým číslem 79 v současné době rekordně stoupá nejvíce za poslední léta. Většina lidí na celém světě hodnotí svůj majetek právě na základě zlata, úspor, banky zlatem jistí své peníze. Ženy si kupují pro radost zlaté šperky, prsteny, náhrdelníky, náramky, brože, muži investují do zlata své finance a doufají, že jednou budou mít ještě více peněz. Nemohu nezmínit mnoho lidí, kteří uchovávají rodinné šperky pro své děti a vnoučata, protože zlato je po mnoho let jistotou v nouzi. Dokonce v médiích proběhla informace, že v Dubaji chtějí postavit jednu silnici celou úplně ze zlata.
A v tomto hmotném surovém světě bez emocí se jaksi zapomínalo a zapomíná na naše dříče! Kluci, otcové od rodin fárali po mnoho let do podzemí a rubali pro nás „černé zlato“ ! Uhlí ! Uhlí, které zajišťovalo a dodnes zajišťuje mnoha lidem v České republice a nejen v naší zemi (uhlí dokonce vyvážíme), teplo domova. To teplo, které znamená více, než zlatý přívěsek na krku. Horníci denně pro nás riskovali své životy, fárali pod zem tak hluboko, až se tajil dech. Představte si jen tmu, černý uhelný prach a v rukou chlapů s vypracovanými svaly - sbíječky. Dokáže si vůbec někdo z nás představit tu dřinu? Několik hodin pod zemí, kde není signál, není televize, není rádio, nejsou sociální sítě a nemůžete si , kdy chcete , dojít do krámu pro rohlík? Dokáže si někdo z nás představit, že jediní lidé pod zemí jsou chlapi, kterým je v té tmě vidět jen oční bělmo, které svítí jako malinké žárovičky? Na hlavách hornické přilby s bodovým světlem. Po těle jim stéká pot, který mění barvu na černou. Dokáže si někdo z nás představit, že tam dole, hluboko pod zemí, několik stovek metrů je jen uhelná stěna, do které chlapi silou tlačí sbíječku a drolí se jim pod nohama malé kostky, kterými pak „nahoře“ nad zemí lidé topí v kotlech ? A uhelným prachem, který ve větším množství má podobu mazlavého jílu - tak tím se topí také. Pamatuji si jako malá holka, že jsem šla ze školy, koukala na nebe a najednou jsem „přistála“ v kopě slamu. Špinavá od hlavy až k patě a s aktovkou na zádech jsem dorazila domů a moje máma se držela zuby nehty, aby se nezačala smát. Byla jsem doslova a do písmene jako malinkatý horník.
Kluci horničtí mají a měli těžký život. Zvlášť v regionu, kde práci je těžké sehnat. Rubání uhlí, každodenní fárání , to byla jejich životní jistota, věděli, že mohou zabezpečit své rodiny. Těžce vydělané peníze, které nenalezli jen tak na zemi, ale pod zemí. Dřeli den co den, noc co noc. Tam dole pro obyčejného člověka den a noc není rozdíl. Je tam tma, jen lucerny osvětlují kousek stěny a u nich se pohybují tmavé postavy. Když horníci vyfárají nad zem, ani ve sprchách nikdy nesmyjí prach, který se jim už doslova zažral pod víčka, pod kůži.
Můj dědeček je už dávno po smrti. A byl horník v ostravských dolech OKD, důl Hlubina. Já, jako malá holka, vždy doma říkala:" Mami, jdu za babičkou a dědou na OKD". V Hlučíně. Bydleli jsme každý na druhém konci tohoto malého Moravskoslezského města v okrese Opava. Jako malá holka , školou povinná, jsem přes celé město šla pěšky a těšila se, až vyběhnu dvě patra na sídlišti OKD a zazvoním u dveří babičky a dědečka. Dědeček byl moc hodný člověk. Vysoký, tmavovlasý chlap s nosem ostře rýsovaným, oči tmavé od uhelného prachu. Bohužel umřel velmi mladý. A víte proč? Protože mu uhelný prach „sežral“ plíce. Ano. Lékaři řekli babičce, že normální zdravé plíce jsou velikosti zhruba poloviny menší pizzy, a dědeček měl plíce v době své smrti velikosti pomeranče. Bylo mu teprve 49 let. Mladý chlap. Plný síly. Nikdy jsem neslyšela, že by si stěžoval na dřinu v dolech. Na OKD, na Ostravsku to bylo základní živobytí chlapů. Jediná slušně placená práce v té oblasti.
Dne 4.2.2026 naposledy naši horníci fárají do dolů. Mnoho z nich tam položilo své životy a nikdo o nich neslyšel. V médiích se totiž běžně nepíše a nehovoří o jednotlivých úmrtích horníků v dolech. Teprve , když se v dole zavalí větší množství uhelných chodeb a zemře pod zemí několik životů, pak se o nich zmíní jen tak, jakoby bokem. A přitom by si právě tito naši chlapi horničtí zasloužili první místo nejen ve zprávách, ale hlavně první místo ve finančním ohodnocení. Jejich těžká práce je a byla ohodnocena velmi špatně. Přitom dřeli víc, než leckterý státní zaměstnanec v kanceláři. A víte co ? Tento den vejde do historie naší země! Uhlí - nazýváno „černým zlatem“, ještě dlouhá léta bude zapotřebí. Naše infrastruktura totiž není tak vyspělá, jak by se zdálo. Mnoho rodin na vesnicích ještě topí v kotlech. Nejen na pelety, ale právě na uhlí nebo kotle kombinované - uhlí - dřevo.
Horníci, kluci naši, chlapi ! ZDAŘ BŮH ! A DĚKUJEME ! A 1.místo - pohár díků za vaši těžkou práci, za mnoho zmarněných životů tam pod zemí, patří jen a jen vám !
https://www.irozhlas.cz/zpravy-domov/hornici-z-karvinskeho-csm-vytahli-symbolicky-posledni-vozik-skoro-250leta_2602041055_dci#utm_content=freshnews&utm_term=Horn%C3%ADk&utm_medium=hint&utm_source=m.search.seznam.cz
https://www.idnes.cz/ostrava/zpravy/okd-posledni-vozik-konec-tezby-uhli-dul-csm.A260204_081827_ostrava-zpravy_jog#utm_content=freshnews&utm_term=Horn%C3%ADk&utm_medium=hint&utm_source=m.search.seznam.cz
https://tn.nova.cz/zpravodajstvi/clanek/639727-hornici-se-louci-s-robotou-tezba-cerneho-uhli-v-cesku-definitivne-konci
