Článek
Když se mi narodily děti, u každého z nich se začaly projevovat v ranném věku dýchací potíže. Přemýšlela jsem, zda náhodou nemají genetickou dispozici po svém otci, který trpěl na astma. Mnohokrát v noci mne probudil jejich dráždivý kašel, hlavně sípání při nádechu, dusily se mi před očima, a jediný můj mateřský přirozený reflex byl - rychle otevřít okno, aby se mohly nadechnout studeného vzduchu, rozvěsit po pokoji a hlavně nad jejich postýlkou mokrá prostěradla, aby se vzduch zvlhčil a mým dětem se dýchalo lépe. Nezapomenu na jejich občasné vážnější záchvaty, kdy jsem už musela volat pohotovost a lékařka, která přijela k nám domů, dětem píchla injekci, protože sliznice v krku už byla hodně oteklá a nebýt včasného zásahu, mohly by se mi i udusit. Lékařka diagnostikovala laryngitidu. Tato se u mých dětí objevovala s nepravidelností, v noci jsem vnímala jejich dech a při prvních příznacích jsem jim poskytovala první pomoc. Otevřít okno, držet v náručí, napít studený nápoj, rozvěsit mokré ručníky, a nakapat několik kapek léku. Poté se dětem ulevilo a mně také. Trvalo to až do předškolního věku. Absolvovala jsem s dětmi různá vyšetření, odběry krve a na alergologii zjistili alergii na citrusové plody. Takže citrony, pomeranče, grapefruity u nás doma nebyly vidět. Přitom já je měla moc ráda. Ale kvůli dětem jsem je ani nekupovala, protože by jinak jako malé škemraly, abych jim je také dala a nemohla jsem riskovat jejich zdravotní potíže.
V současné době jsou mé děti již dospělé. Já jaksi přirozeně žiju zdravým způsobem života, ne podle nějakých instrukcí na internetu, ale podle toho, jak se projevuje reakce mého těla na veškeré potraviny, které mému tělu dávám. Říkám si, co do těla dám, takové mé tělo bude. Dám-li rohlíky, housky, knedlíky, bude v mém těle lepek. Zbytečné „lepidlo“, které mému tělu neprospěje. Když mému tělu dám zeleninu, ovoce, dary přírody, mandle, ořechy, maso upravené s cibulí, pórkem, rajčaty, paprikou, jakkoli má fantazie v kuchyni vykouzlí velmi chutné a zdravé jídlo, pak vidím na mém těle i výsledky. Pravidelná stolice, ledviny fungují skvěle, má páteř ,přes její anomálii v bederní oblasti, která mi způsobuje bolesti, funguje i v mém pokročilém věku také prima. Pozoruji intuitivně mé tělo, kdykoli pozřu jídlo a udělám „chybu“ v mém jídelníčku. Miluji zmrzliny. Příklad za všechny. Čas od času si neodpustím a mlsně otevřu mrazák, rozbalím kornoutovou zmrzlinu, která je samá smetana a čokoláda a můj mlsný jazýček je uspokojen. Jenže pak mi začínají otékat nohy, neobuji ani boty. A tak bych mohla pokračovat dál. Zvykla jsem si v životě na způsob stravy, která mému tělu dělá dobře. Alkohol nepiju, nekouřím. A protože mne život zavál až na vesnici, máme malou zahradu, pěstuji okurky, rajčata, cibulku, pažitku, bylinky jako oregano, bazalka nesmí chybět na okenním parapetu, máta roste jako divá, zelená petržel nesmí chybět v polévce, na vaječné omeletě i v kuřecí nádivce, prostě jsem si zvykla doma zužitkovat vše, co příroda umožňuje.
Vzhledem k nízkému důchodu a vysoké inflaci, jsem se rozhodla už dávno nekupovat v obchodě pečivo, ani celozrnné. Prostě žádné. Naučila jsem se sama, bez receptu a z kuchařských zkušeností v kuchyni „kouzlit“ z toho, co doma najdu v lednici, ve špajzu. Začala jsem si doma péct chleba. Zkusila jsem poprvé a stále přidávám různé jiné ingredience. Když vařím brambory, slupky z nich si schovám do lednice a pak si je nakrájím na drobné kousky a přidám do těsta na chleba. Peču ho z červené čočky, žádná mouka, žádný lepek. Přidávám bylinky, zeleninu, co najdu v tu chvíli doma. Pórek, zelenou cibulku, a dokonce jsem nedávno začala krájet i pomerančovou kůru. Chleba pak nádherně voní a je hlavně zdravý.
Jelikož mne zajímá věda, medicína klasická i alternativní, vyhledala jsem si na internetu, jaké účinky má pomerančová kůra na tělo. A zjistila jsem, že pomerančová kůra je vynikající v boji proti rakovině. Nenahradí samozřejmě vědu, chemoterapii, ale je to jeden z přírodních prostředků, které pomáhají tělu a hlavně i psychice. Vím, o čem mluvím, rakovina si vybrala místo i v mé rodině. Pomerančová kůra se dá přidávat i do čaje, její vůně vám zlepší náladu, z pomerančové esence se vyrábí i aromaoleje, které v bytě nádherně provoní každý kout, pomáhá čistit plíce a uvolňuje dýchací cesty, dokonce snižuje cholesterol v krvi. Pomerančová kůra obsahuje vysoké procento vitamínu C a je účinná na imunitu člověka. Je protirakovinná a dokonce i mírně snižuje krevní tlak. Mnoho lidí si v konzumním způsobu života ani neuvědomuje její pozitivní účinky na naše tělo, pomeranče doma oloupe a kůru vyhodí. Já ji nevyhazuji a cítím se skvěle zdravotně fyzicky i psychicky. Mým dětem připadám jako pravá vesnická hospodyňka, která ale nemůže chovat prasata, protože by je ani nenakrmila. Pamatuji si jako malá holka, že na vesnici se prasatům dávalo vše, co zbylo z kuchyně. I ty slupky od brambor. Jsem spjatá s přírodou, vnímám její probouzení na jaře a usínání na podzim. Vnímám ptáky, kteří svým zpěvem hlásí příchod jara a radostí mi vždy poskočí duše. A každý plod, který „vyrobí“ naše příroda doma zužitkuji do nejmenšího drobku. Šetřím nejen tělo, ale i peníze. A jsem takto spokojená.
https://www.marianne.cz/venkov-styl/dobry-napad/pomerancova-kura-nemusi-skoncit-v-kosi-hodi-se-v-kuchyni-i-na-uklid#
https://www.emimino.cz/encyklopedie/prvni-pomoc-laryngitida-zanet-hrtanu/
https://www.prostreno.cz/zdravi-a-diety/clanky/48605/Pomerancova-kura-je-oranzovou-prevenci-zakerne-rakoviny
