Článek
Ono se to lehce řekne. Buď zdravě sebevědomý. Ale. Jak v dnešní době na to? Kolem sebe vidíte lidi, kteří se někam stále ženou, jsou ve stresu, „ať nepřijdu pozdě do práce, rychle svačinu dětem, ať nepřijdou pozdě do školy, musím rychle pro dítě do školky, pospíchám na soud, musím akutně k lékaři, musím k rodičům, musím se líbit partnerovi, musím partnerku uspokojit v sexu, musím, musím…a nejlépe teď a hned…“. Rychle, spěch, musím, stres. Obyčejná slova obyčejných lidí. Máme to všichni zapotřebí? Jasně , že máme. Jinak bychom snad ani nemohli normálně existovat. Blbost! Mohli. A úplně jednoduše. Jak? No přece - zastavit se a uvědomit si. Mám to zapotřebí nebo nemám? A co se stane když? Když přijdu pozdě do práce, když děti svačinu zapomenou, když selžu,když zrovna k rodičům nepojedu a pojedu k nim jindy, atd.,atd.
Tak za prvé. Každý jsme nějaký. Každý musíme někam jít, plnit si povinnosti. Každý se chceme líbit, zavděčit se, aby mne měli lidi rádi a byl jsem oblíbený. Každý chceme být úspěšný. Zdraví je na prvním místě, o tom žádná. Ale bonus? No přece být v pohodě, spokojený, zdravě sebevědomý a přitom se chovat k lidem s úctou, laskavostí a nezneužívat své postavení ve společnosti, nezneužívat city jiných, chovat se k lidem s jednoduchým lidským uvědoměním si, že každý děláme chyby a nikdo není dokonalý. Už jako malé děti nás ve školce učí jak se chovat ke kamarádům, co je správné a co ne, slovíčka „prosím“ a „děkuji“ jsou ta nejzákladnější v komunikaci mezi s sebou. A když se k tomu ještě přidá fakt, že narazíte na bezva učitelku, pak se stanete malým předškolním človíčkem, který bude dokonce umět být i empatický a snažit se kamarádům pomoci, prostě jen tak, protože to kamarádi potřebují. Ne proto, co z toho budu mít já na oplátku.
V dnešních základních školách mi chybí předmět etika a etiketa. Tyto předměty by dle mého měly být povinné. Proč si to myslím? Protože by dnešní mládež zjistila, že existuje něco jako společenské a kultivované chování. Muž k ženě a žena k muži. Bohužel vidím kolem sebe čím dál častěji , že role muže a ženy se hodně vyměňují. Holky se ke klukům chovají jak chlapi. A kluci si to kolikrát i nechají líbit, přijde jim to zajímavé a má to v sobě nástin adrenalinu. A ten přece k životu potřebují, když zrovna nedrží v ruce pověstný energy dring a vapo.
Dívky si říkají, "ach jo, proč nevypadám jako Marilyn Monroe nebo Pink nebo… A kluci? Já chci být ja Arnold Schwarzenegger nebo Johny Deep… A výsledek? Holky si hlídají, kolik toho sní, aby to hlavně bylo zdravé a mělo to málo kalorií, aby měly tu nejmenší velikost oblečení, nejlepší make up, dokonalé řasy sahající k nebi a vypadaly jako mrkací panenky a rty měly nafouknuté tak, že už všechny vypadají jako naklonované. Přirozenost? Ta se někam vytrácí. A kluci? Kdo nemluví vulgárně, nezapadá do party. Je neemand. Kdo nemá pořádné namakané svaly je tintítko. A sledování sociálních sítí? To je pořád IN a bez toho bych nebyla - nebyl nic. Výchova rodičů? Většina se snaží svým dětem splnit každé přání, protože své děti milují. Proto makají jak diví a domů přijdou utahaní, strhaní jak borůvky, chlapi zalezou k televizi nebo si jdou odpočinut od manželky i dětí do hospody, posilovny, neznám nikoho ve svém okolí, kdo by přišel z práce večer domů a šel ještě běhat, aby spálil kalorie nebo si vytúnil postavu.
A pak to vypadá v dospělém světě tak, že když dívka nalezne spřízněnou duši, ten svůj dokonalý kousíček puzzle, snaží se vyhovět v každé oblasti svému partnerovi, jen aby si ho udržela, aby neztratil o ni zájem, sama sebe upozaďuje a stává se z ní pomalu a jistě jeho loutka, jeho přívěsek a kluk zdrhá. Sebevědomí dívky je fuč. Propadne se do depresí a dává si vše za vinu. Drží v ruce mobil a čeká, jestli se od něj objeví sms. Anebo mu píše jednu zprávu za druhou, vnucuje se mu a to je pro kluka, který má ego na nesprávném místě teprv pochoutka. Vychutnává si to ponížené škemrání o přízeň a dívka si vůbec neuvědomuje, jak ztrácí na hodnotě. Kluk si jí nemůže vážit a bude lovit v jiných vodách. A dívka si časem říká: "Měla jsem být lepší, měla jsem mu víc vařit, měla jsem s ním chodit na ten jeho fotbal, v posteli jsem mu měla předvést sedmý div světa, měla a měla.. Neměla! Měla myslet na sebe. Být svá. Mít vlastní koníčky, plnit si vlastní sny, chodit do divadla, když se jí chtělo, na koncerty, jít s kamarády na výlet, prostě být svá. A buď jí ten její kluk takovou bude chtít nebo ne. Pak je to jeho problém. Sebevědomá dívka je svá a myslí na vlastní sebehodnotu. Má se ráda. A to samé platí i o mužském pokolení. Kluci by měli mít vlastní koníčky, setkávat se s kamarády a přitom by měli myslet na to, jak mít čas na svou lásku. A nalézt zdravý kompromis. Jednou půjdem do divadla a budeš za princeznu a příště zas půjdu na fotbal a buď tě to bude se mnou bavit a půjdeš se mnou nebo klidně měj vlastní program. I tak tě mám moc rád. A jsem rád, že jsi taková jaká jsi. Vím, že mne miluješ a já se cítím jako tvůj opravdový ochránce a chlap se vším všudy.....
V dospělosti žena a muž nebo stejné pohlaví, to už je na každém, jak to má nastaveno, hledají mnoho let dokonalé uspokojení. Aby to zaklaplo jako klíč do zámku. Aby si to sedlo jako poklop na hrnec. Aby to zapadlo dokonale jako puzzle. Aby… A tak se často stává, že lidé vymění za svůj život pár sexuálních partnerů, než narazí na toho svého „nej“. Někdo střídá holky, někdo střídá kluky, vyzkouší trojky, vyzkouší swingers party, nakoupí si erotické pomůcky, vyzkouší různé polohy, různé sexuální praktiky a kolikrát až ve středním věku kolem 35-40 let zjistí, že se konečně v sexuální oblasti našli. A když najdou k sobě „dokonalého“ partnera, pak jsou spokjenější v celém svém životě. Mají dobrou náladu, rádi chodí do práce, těší se domů, protože je tam čeká skvělý sex (mimo jiné), jsou milí na své blízké, na cizí lidi se usmívají. Jenže…
Nic není dokonalé a trvalé. Sebevědomí se rázem dostává pod bod mrazu, a to ve chvíli, kdy vás partnerka nebo partner podvede, opustí, uráží, ponižuje, nevšímá si vás, dává vám najevo, že kamarádi - kamarádky jsou pro něj důležitější než vy, že prarodiče mne přece pořád potřebují a přitom si neuvědomuje, že ho jen zneužívají pro své vlastní potřeby. Když vás něco nutí stále a stále partnerovi kontrolovat jeho mobil, i když byste to neměli dělat a měli byste respektovat jeho soukromí. Něco vám stále našeptává, že přece nejste jediní v jeho životě, když večer chodí pozdě domů. A miliony dalších důvodů, proč partnerovi přestáváte věřit. Jestli partner hledá uspokojení i jinde nebo jestli si plní své erotické představy ve vykřičených domech, buď to respektujete, tolerujete, chápete, anebo jděte od sebe. Partnera nebo partnerku těžko změníte. Jsou to mimo jiné i hormony, které náš mozek vyplavuje. Ty , když se splaší, pak nemáte šanci. A nemůžete to partnerovi ani partnerce mít za zlé. Prostě jsou takoví jací jsou. Lidské tělo funguje sice na základních principech, ale každý člověk je jiný. A také je to hlavně a vždy o komunikaci.
Spadnou vám pověstné "růžové brýle"? V tu chvíli je čas se zastavit a říci si, zda je to o něm nebo o vás nebo o vás dvou. Vy, každý z vás by měl být na prvním místě. Respektovat se navzájem. Tolerovat chyby. Když chování partnera přesáhne zdravou míru tolerance, pak se snažit komunikovat a dojít k nějakému oboustrannému řešení. Aby oba byli spokojení. Nenechat si překračovat vlastní nastavené hranice, takové, které každý člověk pro sebe pokládá za zdravé a dělají mu dobře psychicky i na těle. Pokud není zdravá vzájemná komunikace mezi partnery i v sexuální oblasti, pak se kolikrát ženy nutí do předstírání orgasmu v lepším případě orgasmů, aby toho svého chlapa neztratily a předvedly mu v posteli dokonalost. Chlap ale dokonalost nehledá a nepotřebuje. Každý chlap nebo alespoň většina potřebuje uvolnění, přirozenost a souznění těl slušně řečeno. A hlavně si to užít. Proto sebevědomí si pěstujme jako rostlinku od předškolního věku. Ono se to řekne - pěstujme. Ale to by pak neexistovala oblast psychologie a psychiatrie. Duše je komplikovaná a každý vnímá svět okolo sebe a partnery jinak. Nedá se říci jeden jediný recept na spokojenost v sexuální oblasti. Ale dá se najít. On totiž život sám vám dá veškeré pozitivní i negativní lekce, které každého člověka nasměrují tam, kam chce. Nebo nechce? Tak si řekněte: „Je to můj život a já jej budu žít tak, jak chci já, jak mi dělá dobře a přitom nedělám nešťastným někoho jiného.“. Každý má zodpovědnost sám za sebe. (Dospělí za děti).
sebehodnota a sebevědomí
