Článek
Obchod, zaplněný značkovým zbožím. Za pultem slečna s tupým až nepřítomným pohledem. Dlouhé vlasy sepnuté do copu. Perfektní makeup podle návodu na sociální síti TT. Jsem tady správně. V dnešní moderní době. Nepřesunula jsem se, bohužel, zpět o pár desítek let. Totalitní doba? Nikdy jsem nevěřila, že mi kdy bude chybět. Tehdy se žilo klidněji, nebyl takový stres, neexistovaly sociální sítě, lidé byly lidmi, dnes mi to připadá, že jsou jeden a tentýž. Sice jsem nakupovala v sekáčích, v krámě jeden druh chleba a rohlíku a housky pletýnky, fronty na banány a pomeranče, v lahůdkách oblíbený vlašák, telefonní budky na rohu ulice - osvědčily se hlavně ve chvíli, kdy začalo pršet a já neměla při sobě deštník, televize černobílá a večer Večerníček pro děti a v sobotu oblíbení Bakaláři. (To byl pořad, který vyprávěl krátké příběhy ze života. Jen pro vysvětlenou dnešní mládeži, která má název Bakaláři ve svých mobilech - aplikace na studium). Ale co. Můj plán dne - něco pěkného pro radost dceři. Končí mi základní školu a je z ní slečna. Jsem na ni pyšná. Nekouří, nepije, nefetuje. Co víc si mohu přát v dnešní době.
Zaregistrovala jsem v obchodě kluka, který byl jak obrázek. Gay. Jasně že ano, pomyslela jsem si. Klasická chůze, postava, pohyby těla. Když se na mne podíval, byl moc pěkně nalíčený. Jemně, nepřeplácaně. Ach jo, škoda, že dívky se takto nelíčí. Byly by za princezny a ne za Marfuše z Mrazíka. Nedalo mi to a občas jsem se na něj podívala i ve chvíli, kdy jsem se probírala ramínky s dívčím oblečením. Pohyboval se blízko mne a probíral se úplně tím samým. Vybral si pár moderních kousků a šel do kabinky. Dveře kabinky se otevřely, on vyšel před kabinku a z dálky se na sebe díval, oblečen do dívčího oblečení a nakrucoval se před zradlem a bylo na něm vidět -jo, to beru, to mi sluší. V jednu chvíli jsem odcházela platit k pokladně, když slyším hlasité: „Jsem gay, máte s tím problém?“ Já se otočila a on gestikuloval rukama a v obličeji měl výraz bojovníka. Za LGBT práva. Prodavačka byla slyšet až k pokladně. „Tady jste v dámském oddělení, mužské máte tam! Jestli jste úchyl, tak vypadněte, tady nemáte co dělat!“ Nevěřila jsem svým uším. Takhle se prodavačka chová k zákazníkovi? Proboha, kde to jsme?! Vždyť je přece „jiná“ doba! On zachoval klid, i když gestikuloval rukama, evidentně se v této nečekané situaci neocitnul poprvé. Vyřkl jedinou větu a zašel zpět do kabinky. Prodavačka? Tu bych rovnou vyrazila. Zákazník, náš pán. Takto jsem byla vychována. Nejsem prodavačka, ale vím, co je to slušnost k lidem. Ke všem lidem. Bez ohledu na jejich pohlaví, orientaci, vzdělání, barvu pleti.
Odcházela jsem z obchodu s pěkným kouskem pro mou dceru. Pohledem jsme se střetli s klukem - gayem. Pěkný kluk. Inteligentní byl určitě. Nevyvolal žádný konflikt a nerozvíjel ho. Postavil se sám za sebe. Obdivuji jeho odvahu. Moje dcera? Je heterosexuál. Není lesba ani bi. Ale co, neřeším to. Přijímám vše tak, jak je. Každý člověk má právo být tím, kým být chce. A být šťastný. Osatním lidem to může být jedno. Jak se říká, „složenky za mne nikdo neplatí“. Je to můj život, žiji si ho dle svých představ a nikomu neubližuji. Takto na mne svou životní filosofií působil i tento mladý gay.
https://zpravy.aktualne.cz/zahranici/mesic-pride-a-prava-lgbt-lidi/r~4c7fe6e8d34911eb8a900cc47ab5f122/
https://www.seznamzpravy.cz/tag/lgbt-35752
