Článek
Na začátku byla reklamace
Poslední dva měsíce si na nás zasedl nějaký šotek. Dcera si v jednom nejmenovaném obchodním řetězci chtěla koupit svou první kabelku. Bude dělat přijímačky na střední školu a chce být už za mladou dámu. A tak jsme vyrazily a bláhově si obě myslely, že to bude vyřešeno během pár minut. Rozhlédne se, vybere a jde se domů. Omyl. Strávily jsme tam skoro dvě hodiny. Už si konečně vybrala a držela si ji oběma rukama jako malé mimino a spokojený úsměv hovořil „moje milovaná a nej“, zaplatily jsme a bylo hotovo. Užívala si ji snad jako svou první panenku. Po měsíci přišla domů ze školy a byla smutná. Rozbil se jí na kabelce zip. Šly jsme reklamovat. Jenže bez kabelky byla jako tělo bez duše. Chápala jsem ji.Takže si vybrala kabelku jinou. Ta už drží měsíc. Protože však byla o něco levnější, tak jí zbytek ceny nahráli na dárkovou kartu.
Koupě kabelky s překvapením
Jako na potvoru odešla v krátké době kabelka i mně. Po skoro dvou měsících. V témže obchodním řetezci zakoupená. Šla jsem reklamovat. Vstupuji do obchodu a červenám se studem a hanbou pod makeupem. Raději bych nakoupila, než několikrát po sobě reklamovala. Vidím už z dálky oči prodavaček. Co si o mně myslí? Běží mi hlavou. Zase ta ženská, jde snad zase reklamovat? Nemýlily se. Vysvětlovala jsem jim, co se stalo, byla vidět vada hned na první pohled. Prý si mám buď vybrat nějakou jinou kabelku, nebo mi nahrají peníze na dárkovou kartu. Už tento postup znám. Bohužel. Tak jsem si raději vybrala, potřebovala jsem ji nutně. Jinou nemám. Ani jsem ji neprohlížela, vybrala jsem, zaplatila a zmizela. Necítila jsem se jako zákaznice dobře. Přinesu ji domů, položím na stůl. Jdu vařit jídlo pro děti. Kabelku si prohlédnu, až budu mít chvilku čas na sebe. Konečně. Jdu ke stolu, vezmu kabelku do ruky, otevřu a chystám se zkoumat její vnitřní prostory. Vejde se mi tam peněženka, mobil, kapesníky, klíče? Otevřu ji,vytahuji papír a čekám dlouhý řemínek přes rameno. A překvapení zde. V kabelce byla další malá kabelka úplně stejná. Připomnělo mi to ruské dřevěné hračky. Velká, menší, nejmenší. Však víte, o čem je řeč. Na malé kabelce byla visačka s cenovkou. Zprvu jsem měla radost, že budu mít na střídačku dvě kabelky. Větší a malou. Ale protože jsem slušně vychovaná a nespala bych s vědomím, že prodavačky přehlédly svůj sortiment, který by jim jistě chyběl při inventuře, druhý den jsem vzala obě kabelky a vešla do obchodu s úsměvem na rtech. Prodavačky mne od pultu sledovaly s tím samým výrazem typu - zase reklamuje. Já přišla k pultu rozesmátá a říkám: „Tak vám jdu tady zachránit manko.“ A vysvětluji a všichni se smějeme a ony jsou rády, že jsem přišla.
Dilema vyřešeno
Jdu celý život příkladem mým dětem. Jsou už dospělé. Dcera v pubertě. Ale snažím se, aby si děti do života odnesly slušné chování, aby věděly, že krást se nemá a mohly se vždy samy sobě podívat zpříma do očí. Proto jsem sama neměla žádné dilema. Vrátit, či nechat? Jen kvůli nepozornosti prodavaček? Jejich chyba? Ano. Ale já mám vlastní svědomí a chci v životě spát v klidu. Dcera viděla původně situaci - maminka si konečně taky koupila kabelku a má z ní radost. Situace se změnila na - maminka má dvě kabelky. A situace končí - maminka vrací obě kabelky a nemá zase žádnou. Ale co má maminka? Radost a čisté svědomí, že se zachovala slušně. Byla poctivá. A ještě prodavačkám zachránila pomyslně zadek.
https://www.lifee.cz/jak-se-oblekat-zensky-a-pritazlive-stylistka-vas-nauci-zakladni-triky-s-oblecenim-ktere-uz-mate-doma-c549c
https://www.3pol.cz/cz/rubriky/prakticke-informace/1185-poctivost-se-nevyplaci
