Článek
Jestli mi v open space kancelářích něco scházelo, byla to možnost přizpůsobit si své pracovní prostředí. Jako nově nastoupivší jsem neměla po zkušební dobu pevné pracovní místo, a tak by jakákoliv snaha o estetiku přišla vniveč. Těšila jsem se na konec zkušebky s vidinou místa čekajícího ve vedlejší sekci a okny směrem k Vltavě. Do té doby jsem si cestu uličkami officu krátila inspirováním se, co všechno mají kolegové ve svém nejbližším okolí umístěno.
Personalizování svého místa naprosto bezkonkurenčně ovládali kluci ze salesu. Ze svých obchodních schůzek a vzdálenějších cest si vždy přivezli něco, co dle jejich úsudku (o vkusu se totiž hovořit nedá, pardon) skvěle dotvářelo jejich pracovní místo. Na první pohled změť všeho možného byla tedy takovou vzpomínkovou mapou, kde každá drobnost měla nějakou behind story, kterou jsme si na teambuildingu vždy rádi poslechli. Ale o tom až jindy.
Co chybělo pořádku na stole, doháněli pohodlností svých pracovních židlí. Zatímco jeden investoval do specifické polohovací ergonomické židle, se kterou rád během poledních pauz zajížděl „dát si 20“ za blízko stojící rozvětvený fíkus, druhý si přinesl z domova svou „šťastnou“ herní židli. Štěstí prý přinášela nejen v obchodních záležitostech, ale ještě před nástupem na jeho pozici mu pomohla vyhrát jakýsi mezinárodní turnaj v PUBG. Díky tomu měla pro něj téměř nevyčíslitelnou hodnotu a kdyby mohl, založil by náboženství opírající se o jí přisuzované schopnosti.
Rychle a zběsile
Jednoho dne ráno jsem zaslechla nadšenou konverzaci přicházející z jejich koutu o závodech na kancelářských židlích, které se uskutečnily krátce předtím v Rakousku. Videi z této akce žilo skoro celé patro a netrvalo dlouho a přišla skvělá myšlenka. „Měli to na 600 metrů… když se rozjedeme ke kuchyňce, posuneme tiskárnu blíž dveřím a otevřeme únikové dveře, budeme mít minimálně 100metrové kolečko. To projet je skoro na kvalifikaci,“ uvažoval jeden ze salesáků. Druhý vzal laserový metr (jeden z těch naprosto zbytečných dárků, který si přivezl od klienta - geometra) a šel okruh změřit. Následovalo bleskové stěhování všech drobností stojících v cestě. Ano, posvátná herní židle vyzvala na závod svou zdravotně certifikovanou kolegyni, včetně jejího vlastníka. Start byl naplánován na 10:30, tedy dobu, kdy se vedení scházelo na meeting ve vedlejší budově.
Čas nastal. Oba závodníci se připravili ke startu a já měla tu čest závod odstartovat. Startovací vlajka z látkového loga firmy ze zasedačky k tomu posloužila naprosto bravurně. Mávla jsem a oba se prohnali kolem stojanu na vodu, který označoval start i cíl. Barel tento pohyb, připomínající rychlost průjezdu Shinkansenu, ustál a závodníci pomalu směřovali k únikovému východu, do kterého se mohl ale vejít jen jeden jezdec. Závodník v herní židli zaostával o přibližně 2 metry za svým protivníkem. Odrazy polobotek proto byly stále intenzivnější a hlasitější. Posvátnost židle pravděpodobně zapůsobila, protože protivník v ergonomické variantě mírně zavrávoral na ohybu zátěžového koberce v rovince před dveřním zúžením. To dostalo herního závodníka do vedení a už to tedy vypadalo, že o vítězi našeho oddělení bude rozhodnuto. S náskokem 5 metrů se otáčel do cílové rovinky a stíhán svým soupeřem se blížil do cíle u barelu.
Poslední metry… a zátěžový koberec si opět vybral svou daň. Hráčský jezdec však tento pohyb ustál a jen tak tak zůstal „na všech kolech“ těsně před cílem. Zastavení závodníka ale nezaregistroval soupeř, který prudkým odrazem mířil přímo na něj a také ve stejné trajektorii stojící barel vody. Srážka vzala s sebou na zem oba závodníky a stojan s vodou je ihned následoval. Zápal boje tak byl rychle zchlazen a voda se pomalu šířila uličkou. „Je to plichta?“ vykřikl jeden, jakmile se postavil celý promočený po půl minutě na nohy? „Já bych to nechal na tom, že jsme oba prohráli,“ smál se a ukazoval na spoušť okolo sebe druhý.
Dohra, kterou nikdo nečekal
Po návratu sekčního šéfa z jednání ve vedlejší budově jsme se všichni svorně shodli na tom, že ráno byl nový barel špatně nainstalován a nejblíže sedící kluci ze salesu se snažili potopě zabránit vlastnoručním utažením barelu. Šéf se podíval jejich směrem a naskytl se mu pohled na 2 mokré polomrtvé pracovníky, kteří vypadali, že se právě vrátili z bojiště. „Takové nasazení se pánové jen tak nevidí, oceňuji to!“ řekl sekční šéf a podíval se na jejich zničené židle. „Tohle už má nejlepší roky za sebou, co? Četl jsem teď pár článků o tom, proč investovat do kvalitní kancelářské židle… nechcete se inspirovat? Za vaše nasazení pro záchranu kanclu vám přispějeme,“ dodal s úsměvem, který ale rychle vystřídal nechápavý výraz, když celé oddělení vybouchlo smíchem.
