Článek
Poslední dobou jsem podlehla snad každému nachlazení, které se o mě otřelo. Člověk si tak vzpomněl na nedávnou, a přesto tak vzdálenou, zkušenost, která nás naučila fungovat online a z domácích kanceláří. Covid v tomto směru změnil mnohé, ale zpětně si člověk vybavuje i spoustu vtipných situací. O jednu z nich bych se nyní ráda podělila. A určitě se nezapomeňte v diskuzi podělit také vy o své zkušenosti z covidových kanclů.
Pamatujeme si to asi každý. První měsíce nevědomosti, jak se chovat, jak bezpečně provozovat naše pracoviště nebo nekonečná opatření, která se týkala nás všech. My jsme se sžili s novým workflow a netypickým fungováním poměrně rychle. Avšak korporátní struktura zdaleka celá připravena nebyla. Minimálně ne názorově.
Obchod je podání ruky
Obchodní ředitel byl starší ročník a co se jeho agendy týkalo, na tradiční schůzky a podání ruky stvrzující business nedal dopustit. O to hůře snášel omezování pohybu po regionech, hygienická pravidla a další opatření, která znemožňovala dělat business tak, jak se dle jeho názoru sluší a patří. Není proto divu, že prakticky od začátku, ačkoliv vše svědomitě dodržoval, měl pravidelné připomínky a komentáře ve firemním Teams chatu.
Proti tomu stál jeden z obchoďáků, který i díky věkovému rozdílu cca 20 let, s online schůzkami a obchodováním neměl jediný problém. Naopak. Ačkoliv výkonnost těchto obchodních rivalů byla poměrně srovnatelná, špičkování s ohledem na zásady jednoho nebo druhého bylo na pořadu dne prakticky neustále… a to i mimo covidové období. Zvláště zábavné byly pro nás nezúčastněné kvartální prezentace, kde neopomněli rejpnout do výsledků toho druhého.
Zásah shora
Není proto divu, že vypjaté období jen umocnilo vzájemné pošťuchování, až si toho začal všímat i nejvyšší management. Logicky neměl pro takovou výměnu názorů pochopení a tak pár dní jsme všichni obdrželi newsletter obsahující doporučení o vynechání zdravotnicko-politických témat v pracovní komunikaci.
Všichni jsme rozuměli této zprávě, která byla objektivně vzato celkem na místě, protože některé chaty v Teamsech se proměnily na vyloženou názorovou přestřelku o tom, jak smysluplné je řešit obchodní leady tím či oním způsobem. Tuto dávku humoru jsme tak v nelehké době ztratili… nicméně ne na dlouho.
Na sítích mimo práci se vyřeší vše, nebo nic
Novou sféru diskuze našli kolegové velmi brzy. Alternativa se nabízela. Komentáře na sítích nabíraly s blížící se vlnou na síle a odborníci z jedné i druhé strany se přeli o každý detail. Asi to chtěl algoritmus nebo si kolegové shodli alespoň ve sledovaných médiích, nicméně v jedné takové debatě s ekonomicko-obchodním tónem se jednou setkali.
Pokud si myslíte, že výměna názorů v rámci korporátních teamsových vláken jim z dřívější doby stačila, mýlite se. Diskuzní vlákno, ve kterém drtivě diskutovali pouze tito dva obchoďáci, se táhlo několik dlouhých dní. Samozřejmě jako profesionálové netahali své názorové rozepře do práce a tak na sebe v průběhu dne jen zamračeně kývnuli a další interakci už zajistila pouze emailová korespondence. Po návratu z práce pokračovali v načaté debatě na sociálních sítích a my jsme tomu přihlíželi. Vytříbená mluva a argumenty dělali z diskuze výtečnou show i pro nás ostatní.
Politické diskuze o nedělním poledni nedosahovali ani polovičního humoru či informací. Když se vlákno zúžilo už jen na pár občasných přispěvatelů a naše dva soky, téma se přemístilo do vod očkování. Zde asi nemá smysl pokračovat, protože na této záležitosti se společnost ani odborníci neshodnou dodnes. Jednoho dne však mladší obchoďák ve vlákně přestal odpovídat. Všichni jsme zvědavě očekávali završení této přestřelky v offline světě. To na sebe nenechalo dlouho čekat. Bez jediného slova kontextu se jednoho dne objevil na našem meetingu v tričku s motivem očkování, které celkem trefně shrnovalo celé jejich diskuzní vlákno.
Ačkoliv „informační moratorium“ nenarušil, všichni jsme moc dobře věděli, o co se jednalo. Stejně jako vlastně všichni, kteří navštívili jedno z nejdelších diskuzních vláken, jaké jsem kdy viděla.
