Ze života asistentek v korporátu #3

Teamleader našeho oddělení byl geek, jak se patří. V jeho případě šel však zájem o technologie do téměř ničivého extrému. Principy chytré domácnosti totiž přejímal s takovou rychlostí, že samotné jádro domácnosti na takové inovace nestihl připravit. Co si pod tím představit?

Například propojení aplikace se spotřebiči posunul na úplně nový level. Ze zahraniční cesty si přivezl celý nadšený inovativní toustovač s displejem a mnoha programy s kupní částkou mající 5 cifernou hodnotu. Ono zmiňované nepřipravení přišlo ve chvíli, kdy jeho žena narazila při uklízení toustovač na zeď a zničila tak nenávratně ovládací panel. Další kapitolou byla alternativa mechanického zámku v podobě elektronického otevírání dveří, na které šel použít pouze smartphone nebo chytré hodinky s aplikací. Problém nastal mnohem dřív, než v předchozím případě. Během instalace se totiž ukázalo, že zařízení počítá se širšími dveřmi a ani několikahodinové hloubení díry po starém zámku nezajistilo úspěšnou instalaci. Řešení přišlo až s novými dveřmi, které si vyžádaly také nová futra a prahy. Takže si zkuste výslednou cenu takové realizace sami spočítat.

Asi nepřekvapí, že svůj koníček brzy přenesl i na naše pracoviště. Z počátku byly inovace vítány a různé čističky vzduchu nebo chytré vysavače našli své místo nejen v rámci našeho oddělení. Problém nastal ve chvíli rekonstrukce naší kuchyňky.

Jestli si myslíte, že si teď budu dělat srandu ze starších kolegů a vyzdvihovat schopnosti mého mladšího já, se schopností se okamžitě a s nadšením adaptovat na nové technologie, pletete se. Nová kuchyňka byla totiž opravdu inovativní, ale pro všechny bez výjimky. Mezi naše nové vybavení totiž patřila myčka s optimalizací čistících cyklů skrze aplikaci, hlasové ovládání spotřebičů nebo kávovar s možností přípravy kávy ještě před vaším příchodem do práce.

Musím uznat, že se všichni přítomní hodně snažili, aby se s novou technologií sžili. Na denním pořádku tak byl křik hesel, která měla spouštět jednotlivé přístroje, mlácení se smartphony ve chvíli špatné citlivosti displeje mobilu a tedy neovládání aplikace tak, jak by dotyčný chtěl. Největší pohromu přineslo vyřazení kávovaru z provozu ve chvíli, kdy se paní uklízečce nedonesly informace o všech novinkách a tak v rámci své rutiny chtěla po čase rozebrat a pročistit jednotlivé díly přístroje.

I přes nešvary, ze kterých všichni kolegové včetně mě dostávali pravidelný tik do oka, si náš teamleader nenechal vymluvit alespoň částečnou střídmost ve výběru přístrojů (ano, zmiňovaný kávovar se již zprovoznit nepodařilo) a tak jsme začali přemýšlet, jak se zařídit podle svého.

Co si budeme povídat. Není lepšího testování kolegiálnosti, než je vzdor vedení. Žádné teambuildingy nebo společné snídaně! Jinak tomu nebylo ani v naší situaci. Projekťák navrhl nevyužívaný prostor naší skromné zimní zahrady, která měla sloužit pro chvíle relaxace, ale stejně všichni chodili na střechu, aby měli nejen změnu prostředí, ale i čerstvý vzduch (nebo naopak, aby si zakouřili). Uprostřed tohoto biologického plácku se tak během pár dnů vytvořilo poměrně skryté zázemí, které působilo jakoby se chystala konference kdesi na chodbě a cateringové zázemí bylo právě zde. Karavanový nadšenec zajistil rozkládací stůl, ajťáci s obsesí kvalitní kávy si vzali na starost kávovar a brzy se přidali další s plotýnkou, mikrovlnkou a dalším vybavením. Netrvalo ani týden a naše polní kuchyňka byla plně vybavená. A to dokonce lépe, než původní před rekonstrukcí.

Open space kanceláře mají zásadní nevýhodu. Všichni ví, kde se kdo právě nachází nebo naopak nenachází. Že je odjakživa kuchyňka místem neformálních meetingů, klábosení a jiných mimopracovních aktivit, není novinkou. Naše odbojová kuchyňka však lákala ještě mnohem víc. Společné úsilí nás stmelilo natolik, že se hlouček v zimní zahradě rozrostl na více jak 15 lidí v jednu chvíli. Koneckonců, od toho zde tento prostor přece byl… k odpočinku a setkávání.

Prázdných kanceláří, moderní kuchyňky i dalších společných prostor si asi za 2 týdny začal všímat i teamleader, a tak se začal zajímat. Netrvalo dlouho a vypátral, že nepoužívaná zimní zahrada je najednou až překvapivě frekventovaným místem nejen pro naše oddělení. Naše odbojová kuchyňka se stala veřejným tajemstvím i ve zbytku korporátu a okouknout situaci tak přicházely i kolegyně z vedlejší budovy.

Jednoho dne se objevil ve dveřích také teamleader. Dorazil ve chvíli svévolné iniciativy kolegů, odborníků na kávu, kteří v polední pauze uspořádali společný cupping k rozšíření povědomí o druzích kávy. Teamleader chvíli bez zpozorování sledoval hemžení v této dříve liduprázdné místnosti a s fascinovaným úsměvem na tváři si prohlížel zázemí, které zde vzniklo. Všechno mu v tu ránu došlo. Stalo se tak ve stejné chvíli, kdy ho zpozoroval náš samozvaný barista, který z počátečního údivu nad jeho přítomností přešel opět do přátelského moodu, který zde panoval a vybídl ho k ochutnávce. Teamleader přistoupil, ochutnal a se smíchem dodal: „Dostali jste mě. To abych i doma to ovládání chytrých spotřebičů v kuchyni zvážil. Lepší než aby si manželka začala vytvářet takovéhle alternativní prostředí u nás v baráku. A tahle zrna jdou příště na nás, tohle tady musíme mít nastálo!“