Článek
Česko má problém s dostupným bydlením, ale zároveň je vlastnictví investičních bytů stále daňově velmi levné. To je potřeba změnit. Byty určené k investici by měly být zdaněny více než vlastní bydlení. A ty, které zůstávají dlouhodobě prázdné, by měly nést opravdu vysokou daň.
Není stejné, když člověk vlastní byt, ve kterém žije, a když někdo vlastní pět, deset nebo dvacet bytů jako investici. Ještě větší rozdíl je mezi investičním bytem, který je pronajatý, a bytem, který zůstává roky prázdný. Pronajímaný byt stále slouží k bydlení. Prázdný byt neslouží nikomu, je pouze uloženým kapitálem.
Vlastní bydlení by proto mělo mít nejnižší daňové zatížení. U druhého bytu je možné být ještě opatrný, protože může jít o zděděnou nemovitost, byt pro děti nebo rezervu na stáří. Od třetího, čtvrtého nebo pátého bytu už ale mnohem častěji mluvíme o investičním majetku. A ten není důvod danit stejně jako střechu nad hlavou.
Vyšší daň by nebyla trestem za úspěch ani zákazem investovat do nemovitostí. Znamenala by jen, že větší majetek nese větší část daňové zátěže. Právě proto dává smysl, aby se sazba s počtem vlastněných bytů postupně zvyšovala.
Ještě přísněji by se měly danit dlouhodobě prázdné byty. Pokud někdo drží byt v Praze nebo Brně několik let prázdný jen proto, že očekává růst jeho ceny, měl by za to platit výrazně víc. Ne několik stovek korun navíc, ale částku, která skutečně vytvoří motivaci byt pronajmout nebo prodat.
Takový přístup není ve světě ničím neobvyklým. Vancouver například používá zvláštní daň z prázdných nemovitostí ve výši 3 % jejich zdanitelné hodnoty ročně. V Anglii mohou obce u dlouhodobě prázdných nemovitostí zvýšit místní daň na několikanásobek. Také OECD doporučuje Česku zvážit vyšší zdanění prázdných bytů, zejména v místech, kde je bydlení nedostatek.
Často se říká, že kdo si byt koupil za své peníze, může si s ním dělat, co chce. Z hlediska vlastnictví ano. Byt ale není úplně stejná investice jako zlato nebo akcie. Je součástí omezeného bytového fondu. Pokud stojí prázdný v místě, kde lidé zoufale hledají bydlení, má to dopad i na ostatní.
Nikdo nemusí majitele nutit byt prodat. Stát ale zároveň nemusí dlouhodobé držení prázdného bytu daňově zvýhodňovat stejně jako vlastní bydlení. Rozumný systém by mohl být jednoduchý: vlastní bydlení zdanit nejméně, další investiční byty více a dlouhodobě prázdné investiční byty výrazně více.
Samozřejmě by musely existovat výjimky pro dědictví, rekonstrukce, vážné životní situace nebo krátké období mezi dvěma nájemníky. Ale dlouhodobě držet několik bytů prázdných v době, kdy jiní lidé nemají kde bydlet, by už nemělo být téměř bez nákladů.
Nejde o útok na vlastnictví. Jde o to, zda má daňový systém více chránit vlastní bydlení, nebo držení prázdných bytů jako investičního majetku.
Zdroje
OECD – Housing Taxation in OECD Countries; OECD – Economic Surveys: Czechia 2025; City of Vancouver – Empty Homes Tax; GOV.UK – Council Tax: Second homes and empty properties.
