Článek
Možná ji máte taky. Ne doma, ale v domě, kde jste žili v dětství. Je jí kolem 70 let. Když za ní přijedete, čeká na vás domácí sekaná s vejcem uvnitř, jindy svíčková s knedlíkem, občas i pečená kachna. Nejčastěji ale udělá řízky s bramborovou kaší a k nim otevře asi deset sklenic domácích čalamád a salátů, každý na jiný způsob, a taky zavařené okurky podle toho nejlepšího receptu, nakládané houby a kozí rohy. Polévka je vývarová s nudlemi a játrovými knedlíčky. A voní tam plný plech kynutých tvarohových buchet navrchu s meruňkou a drobenkou. Nikdo neodolá pokušení jíst je ještě teplé, i když po teplých bolí břicho. Za to od vás očekává, že zryjete zahradu, uděláte záhony, posekáte trávu a budete nosit tlusté škrábací ponožky, které pletla v zimě u Esmeraldy. S sebou domů vám nabalí plnou tašku domácích marmelád, misku škvarkové pomazánky a dvě plata domácích vajíček.
Zamlada voněla fialkovou voňavkou z lahvičky s živými fialkami, teď voní spíš po vanilce. Nikdy se s vámi neučila, když jste byli malí, protože na to neměla čas, maximálně vám vytrhla naškrábanou stránku ze sešitu a nařídila vám napsat to znovu. Nechodila cvičit ani běhat, přesto měla postavu jako lusk. A nosila mini a natupírované vlasy. Místo běhání s vámi v lese hledala celé dopoledne houby a doma z nich potom vykouzlila výbornou kulajdu (pardon, zalitou polévku). Na mezích jste společně sbírali maliny, borůvky a ostružiny.
Ráno vám k snídani udělala hrnek kakaa a namazala chleba s máslem a domácí marmeládou. Někdy uvařila krupicovou kaši a posypala ji Grankem. Nasbírané ovoce mlela na strojku, do hrníčku odkapávala šťáva, ze které vařila sirup. A těch štrúdlů, co namotala. A litry bezové limonády. Ke svačině vám klidně dala chleba se sádlem, solí a cibulí, a věřte nevěřte, byla to dobrota.
Celé dny trávila na zahrádce a vy jste měli v létě čerstvé okurky, rajčata, papriky, mrkev a hrášek a jedli jste to hned, jak jste to utrhli. A těch jahod! Místo posilování sušila seno, okopávala zahrádku a ručně předpírala prádlo, než ho dala do pračky. Pak ho pomocí dlouhé dřevěné vařečky horké vyndávala, máchala ve vaně a nakonec naskládala do ždímačky, která se musela při ždímání vší silou držet, aby za příšerného rámusu neodcestovala pryč z koupelny. Prádlo sušila venku, a když začalo pršet, honem ho utíkala sebrat a pak ho doma dosušovala na topení.
Na zahrádce pěstovala všelijaké koření: majoránku, dobromysl, kmín, petrželku, pažitku, fenykl, libeček a kdovíco ještě, na vaření i všelijaké neduhy. Posílala vás pro to a pak to s čarodějnickou zručností přimíchávala do jídel. V létě vyráběla vlastní zmrzlinu ze žloutků a smetany nebo jahodovou dřeň. Večer vyprávěla pohádky, které si sama vymýšlela, pokaždé jinou, protože vždy do druhého dne zapomněla, o čem byla ta včerejší. Nádobí myla ve dřezu. Za ta léta by ho byla vysoká hora.
Pokud vás bolelo břicho, zub nebo duše, byla s vámi celou noc vzhůru a konejšila vás. Při nachlazení vařila hnusný cibulový čaj s medem a nutila vás ho pít. Každý den jste museli spolknout lžíci rybího tuku. Pokud jste, nedej bože, byli nachlazení a měli ucpaný nos, svařila v hrnci heřmánek, strčila vaši hlavu nad ten hrnec, přes vás osušku a deku a museli jste se napařovat po dobrém nebo po zlém.
Jestli ji teda ještě máte, maminku, babičku, tetu… honem za ní poběžte, jeďte nebo leťte, nebo aspoň vezměte telefon a řekněte jí, že si vážíte toho všeho a že ji máte rádi. Dokud je ještě čas. Ona je totiž vzácná, vzácnější než všechny královny světa.
