Článek
Přibližně jen jeden z šestnácti Čechů pobývajících v zahraničí přišel v roce 2021 ke sněmovním volbám. Přestože volební web Českého statistického úřadu uvádí, že volební účast těchto voličů činí okolo 70 %, je toto číslo zavádějící, protože vychází z počtu voličů, kteří se k volbám v zahraničí sami přihlásili, a opomíjí tak všechny ostatní. I proto se již více než dvacet let mluví o uzákonění korespondenční volby, která by především občanům v zahraničí volbu usnadnila. Další takovýto návrh leží nově ve Sněmovně. Politici tak budou muset posoudit, nakolik převažují přínosy korespondenčního hlasování ze zahraničí nad jeho riziky. Argumenty, které však zaznívají, jsou přinejmenším diskutabilní.
I v tomto případě, jako ostatně u každé politiky, se budeme muset vypořádat se soubojem různých principů. Na jedné straně je zde snaha o posílení všeobecnosti volebního práva rozšířením způsobů, jak volbu provést. Ta je totiž pro Čechy v zahraničí limitována požadavkem na osobní přítomnost na zastupitelském úřadě, který bývá mnohdy stovky kilometrů vzdálen. Proti tomu však vyvstává obava o zabezpečení volebního aktu, především s ohledem na jeho tajnost.
Co se však snažíme ve skutečnosti vyvažovat? Pro korespondenční volbu, a tedy posílení principu všeobecnosti, hovoří systémový defekt volebního zákona, spočívající v praktickém znemožnění hlasování jinak způsobilým občanům v zahraničí. Cesta na vzdálené ambasády je mnohdy finančně i časově náročná, což tyto voliče výrazně diskriminuje. Jak tvrdí profesorka politologie Sarah Birch, která se věnuje volebním manipulacím, ideálně by měli být všichni způsobilí členové komunity schopni volit bez ohledu na to, kde se nachází. Ačkoli se různé články odvolávají na potenciál až 600 tisíc voličů v zahraničí, střídmější odhady Ministerstva zahraničních věcí z roku 2015 hovoří o zhruba 200-250 tisících takovýchto občanů, z čehož zde budu vycházet. Pro srovnání to je jako omezit volbu všem voličům v Karlovarském kraji například tím, že bychom jim umožnili hlasovat pouze pod podmínkou, že svůj hlas odevzdají v Ostravě. Po letech zvyšování počtu voličů účastnících se voleb ze zahraničí jsme se tedy v posledních sněmovních volbách dostali „až“ na počet 13 236 voličů, což znamená tristní odhadovanou hodnotu kolem 6 % volební účasti ze zahraničí.
Opakovaně však zaznívají skeptické hlasy, že korespondenční volba volební účast reálně nezvýší. Zde záleží na úhlu pohledu. Mluvíme-li o celkové volební účasti, pak se hlasy zaslané poštou ze zahraničí ve statistikách patrně projeví jen málo. V tomto smyslu je důležitější sledovat, nakolik se zvedne volební účast mezi občany v zahraničí, na které změna cílí. A tam už může promluvit do výsledků výrazně více. Výzkumy o vlivu korespondenční volby na volební účast přitom nejsou nijak jednoznačné a bylo by složité jejich závěry zobecnit na Česko. Můžeme se však podívat na vývoj v sousedním Slovensku, které zavedlo korespondenční volbu pro své občany v zahraničí již pro volby v roce 2006. Využívání poštovní volby tam začalo nenápadně, kdy v prvních volbách poslalo obálku ze zahraničí pouhých 3 427 voličů. Toto číslo však v čase skokově rostlo, snad i díky občanským iniciativám, a v posledních volbách do Národnej rady takto hlasovalo již 58 779 voličů. Tyto údaje navíc nereflektují voliče, kteří volili osobně na ambasádách. Počet slovenských občanů v zahraničí byl přitom krajanskými spolky v roce 2012 odhadován na 200-400 tisíc. To znamená, že ve volbách v roce 2023 by korespondenčně volilo odhadem mezi 15 a 30 % voličů ze zahraničí.
Naopak jsou to právě argumenty upozorňující na riziko podvodů, které mohou být přeceňované. S novou volební technikou se samozřejmě objeví nové způsoby, jak ji zneužít. Otázkou je, do jaké míry můžeme něco takového očekávat. Letmý pohled na mezinárodní data ukazuje, zjednodušeně řečeno, že státy s vyšší dostupností korespondenčního hlasování mají nižší míru hrozby volebním násilím, nižší míru podvodných hlasů, jednodušší proces hlasování a lepší zabezpečení volebních uren. Volba poštou tak automaticky nesnižuje kvalitu voleb a dle výše zmíněných dat ani nedává smysl něco takového očekávat. Jde spíš o to, jak je volba samotná nastavena, jaké jsou za zneužití postihy a jaká je volební kultura v dané zemi. K problémům totiž docházet bude, stejně jako k nim dochází i dnes. Ani volební plenta v kombinaci s předtištěnými volebními lístky totiž nezaručuje voliči ochranu před manipulací, protože manipulátor si na něj může ve volební místnosti „dohlédnout“. Jakkoli tedy nemůže být dokonale zajištěna ani tajnost volby ze zahraničí, je dle mého názoru přenesení odpovědnosti za odevzdaný hlas na voliče mnohem lepší řešení, než mu volbu de facto odepřít.
Dále je potřeba zvážit, jak často u nás k obdobným manipulacím dochází, což je samozřejmě odrazem i místní volební kultury. Soudě dle množství stížností na průběh voleb to však nevypadá, že by se Česko v tomto smyslu potýkalo s nějakým výrazným problémem. Korespondenční volba určená výhradně pro voliče v zahraničí navíc snižuje rozsah potenciální manipulace ve srovnání s jejím plošným zavedením v Česku.
Posledním rezonujícím argumentem, který se objevuje, je, že pětikoalice prosazuje korespondenční volbu, aby z ní do budoucna těžila, čímž vlastně ovlivňuje volby. Základní pravidlo volebního inženýrství přitom zní jasně: Volební pravidla se významně změní až v momentě, kdy jejich reformátor očekává, že z této změny bude těžit. V tomto případě je tedy důležitější, že zavedení korespondenční volby má pozitivní důsledky pro voliče, přestože na tom mohou benefitovat strany pětikoalice, než kdyby se politici rozhodli uměle a bezdůvodně manipulovat například hranicemi volebních obvodů za účelem svého obohacení. Konstelace systémového selhání a aktéra, který z jeho nápravy může těžit, je tedy pro změnu volebních pravidel ideálním podhoubím. Pozitivní dopad pro iniciátory takovéto změny by tak neměl být překážkou jejímu zavedení.
