Článek
V české kotlině prakticky absentuje veřejná debata o kvalitě voleb. Čas od času přijde na přetřes téma sčítání preferenčních hlasů volebními komisemi, občas počítání podpisů pod prezidentskými kandidaturami, někdy si někdo postěžuje nad podmínkami ve volební kampani, ale tím výčet veřejně propíraných problémů téměř končí. Máme zkrátka za to, jak někdy s pýchou říkají i sami politici, že tu máme opravdu dobré volby. Je to však pravda?
Jak to vidí experti?
Mezinárodní organizace Electoral Integrity Project každoročně od roku 2012 sbírá data, v nichž experti z jednotlivých zemí hodnotí různé ukazatele o kvalitě voleb. Od té doby takto stihla posoudit sedmery volby v Česku (dvoje senátní, troje parlamentní a dvoje prezidentské). V kontextu dalších 546 voleb, které po světě organizace dosud sledovala, si české volby nestojí nijak špatně, spíše naopak. Patříme totiž k zemím s vysokou volební integritou.
Index volební integrity v ČR v komparativní perspektivě od roku 2012
Autor: Ivan Jarabinský. Původní data: Electoral Integrity Project. Pozn.: 0 (nejnižší integrita) - 100 (nejvyšší integrita).
České volby mají ale samozřejmě i svoje problémy. Experti identifikují určité rezervy především v období volebních kampaní, a to s důrazem na mediální pokrytí a možnosti jejich financování. Nutno dodat, že v tomto smyslu nejsme žádnou výjimkou, protože tyto dvě oblasti jsou obecně z nejproblematičtějších téměř všude na světě. Jak ve sněmovních volbách, tak v těch prezidentských pak stojí za povšimnutí relativně nízké hodnocení samotného procesu volby. Jakkoli se nám volení jako takové může jevit bezproblémové, negativně se do jeho hodnocení promítají především omezené možnosti hlasování. Na druhou stranu zde ale máme situaci, kdy takřka nemáme zkušenosti s volebními podvody či jinými formami nátlaku. Alespoň tedy pohledem expertů.
Expertní hodnocení volební integrity za jednotlivé sněmovní volby
Autor: Ivan Jarabinský. Původní data: Electoral Integrity Project. Pozn.: 0 (nejnižší integrita) - 100 (nejvyšší integrita).
Expertní hodnocení volební integrity za jednotlivé prezidentské volby
Autor: Ivan Jarabinský. Původní data: Electoral Integrity Project. Pozn.: 0 (nejnižší integrita) - 100 (nejvyšší integrita).
Co na to veřejnost?
Otázka důvěry ve volby jako takové bohužel nepatří do standardního dotazníku zdejších výzkumných agentur. Začátkem roku 2022 však projekt World Values Survey takovéto šetření u nás inicioval a reprezentativní výsledky ukázaly, že jen relativně těsná nadpoloviční většina (přes 54 %) respondentů má ve volby důvěru. To není nějak zvlášť mnoho, vezmeme-li v potaz, že mezi experty se zdejší volby těší značné prestiži. Volby by přitom měly představovat základní stavební kámen demokracie a měly by mít elementární širokou důvěru veřejnosti.
Důvěra ve volby v České republice, únor-květen 2022
Autor: Ivan Jarabinský. Původní data: World Values Survey: Round Seven. Pozn.: 1200 respondentů. Reprezentativní vzorek dospělé populace. Data sebrána metodou CAPI mezi 11.2.2022 a 13.5.2022. Otázka: „Budu jmenovat postupně několik organizací. Můžete mi u každé z nich říct, jakou důvěru v ně máte: velmi důvěřujete, poměrně dost důvěřujete, příliš nedůvěřujete nebo vůbec nedůvěřujete? Volby.“
Spolehlivost jednoho takového - navíc dva roky starého - pozorování je však spíše orientační. To, zda výsledky tohoto šetření výrazně nevybočují z určitého trendu, můžeme do jisté míry ověřit při pohledu na velmi omezeně dostupná data společnosti Gallup. Ta se ptala, zda lidé v Česku důvěřují tomu, že volby probíhají čestně. Tato čísla však musíme brát s ještě větší rezervou, protože nejsou veřejně dostupné bližší informace k samotnému dotazování. Můžeme však pozorovat, že důvěra v čestnost voleb je v čase poměrně pohyblivá a vypadá to, že může nějakým způsobem reagovat na sněmovní volby, kolem nichž se často skokově propadá. Jinými slovy, důvěra lidí ve volby není stabilní a neotřesitelná, jak dokládá například měření rok po volbách 2010, po nichž se vítězná ČSSD neujala vlády a důvěra se propadla o 18 procentních bodů.
Důvěra v čestnost voleb v jednotlivých letech
Autor: Ivan Jarabinský. Původní data: Gallup.
Zodpovědět otázku, co konkrétně respondentům na volbách vadí, však není tak jednoduché. Podle World Values Survey totiž velká většina z nich souhlasí s tím, že voliči mají ve volbách skutečnou možnost volby (72 %), že jsou hlasy spravedlivě počítány (70 %) a vnímají volební úředníky jako spravedlivé (66 %). Na druhou stranu negativní volební jevy většina z dotazovaných v praxi spíše nevnímá. Jedinou mírně rozporuplnou oblastí tak zůstávají média, kdy si relativně těsně nadpolovičních 55 % respondentů myslí, že novináři spravedlivě informují o volbách, zatímco téměř polovina dotazovaných (46 %) tvrdí, že televizní zpravodajství spíše upřednostňuje vládní strany. Otázka, zda je celková těsná důvěra ve volby snižována vnímáním médií nebo jiným vnějším vlivem, však v tuto chvíli nemůže být zodpovězena.
Míra výskytu vybraných věcí v českých volbách dle respondentů.
Autor: Ivan Jarabinský. Původní data: World Values Survey: Round Seven. Pozn.: 1200 respondentů. Reprezentativní vzorek dospělé populace. Data sebrána metodou CAPI mezi 11.2.2022 a 13.5.2022. „Otázka: Jak často se, podle Vás, ve volbách v této zemi vyskytují následující věci?“
Americká zkušenost jako memento
Americká zkušenost po prezidentských volbách v roce 2020 totiž ukázala, že ke zpochybnění voleb v hlavách voličů stačilo pouhé nařčení Donalda Trumpa o volebních podvodech a ukradnutých volbách, a to i přes to, že se nic z toho později nepotvrdilo.
Ačkoli voliči, jejichž strana ve volbách prohrála, mívají obvykle menší důvěru ve volby než podporovatelé vítězných stran či kandidátů, došlo v reakci na Trumpovu tzv. „Velkou lež“ k tomu, že i nad rámec běžného zklamání z volebního výsledku se ještě dále prohloubila nedůvěra republikánských voličů ve volby, a to především v těch podmínkách, na něž Trump útočil - tedy ve státech, kde vládli demokraté, nebo v tzv. swing states (státy s vyrovnanou voličskou podporou pro dvě hlavní strany), kde se déle počítaly výsledky.
I v Česku jsou přitom stranické sympatie důležité pro to, zda dotyčná/ý volbám důvěřuje či nikoliv. U sympatizantů až šesti, většinou radikálních, stran (Přísaha, SPD, KSČM, Trikolóra, Zelení, Volný blok) totiž minimálně polovina z nich volebnímu systému nedůvěřuje. Potenciální stoupenci těchto stran přitom tvoří zhruba 15 % dotázaných. K tomu můžeme přidat dalších 13 % respondentů, kteří neví, komu by dali svůj hlas, u nichž rovněž dominuje nedůvěra ve volby, a máme zde relativně velkou skupinu možných voličů, kteří mohou na podobnou Trumpovskou rétoriku slyšet.
Rozložení důvěry ve volby dle sympatizantů politických stran
Autor: Ivan Jarabinský. Původní data: World Values Survey: Round Seven. Pozn.: 1200 respondentů. Reprezentativní vzorek dospělé populace. Data sebrána metodou CAPI mezi 11.2.2022 a 13.5.2022. Otázky: „Kdyby se zítra konaly volby do poslanecké sněmovny parlamentu České republiky, kterou stranu z tohoto seznamu byste volil/a? Pokud NEVÍTE uveďte, která strana se Vám nejvíce zamlouvá?“, „Budu jmenovat postupně několik organizací. Můžete mi u každé z nich říct, jakou důvěru v ně máte: velmi důvěřujete, poměrně dost důvěřujete, příliš nedůvěřujete nebo vůbec nedůvěřujete? Volby.“
Výstrahou nám tedy budiž, že radikálnější politické strany či lídři čerpají z voličského podhoubí, které může na zpochybňování voleb jako takových slyšet. Americký příklad nám přitom ukazuje, že nejde o to, zda opravdu dochází k nespravedlnosti, ale vyvolání byť i neopodstatněného dojmu o volebních nepravostech má skrze proces motivovaného usuzování tendenci projevit se ve společnosti a podkopat legitimitu voleb v očích některých voličů.
Deník The New York Times přitom začátkem roku varoval před zvyšujícím se výskytem manipulativních narativů v kontextu letošního „supervolebního“ roku: „Odborníci předpokládají, že narativy o volebních podvodech se budou nadále vyvíjet a šířit, podobně jako tomu bylo v roce 2022 ve Spojených státech a Brazílii a poté v Argentině v roce 2023.“
Rétorika o konci demokracie, volebních manipulacích a podvodech při nedávném projednávání uzákonění korespondenční volby je proto, bez pádných argumentů, lehkovážná, nezodpovědná a v konečném důsledku i potenciálně nebezpečná. Politici využívající takovýchto narativů se v důsledku chovají podobně jako Trump. Dopředu neúměrně ovlivňují společenskou přijatelnost potenciální a velmi omezené úpravy voleb, jejichž legitimitu v očích voličů pak již žádné sebedokonalejší administrativní provedení nemusí napravit.
