Článek
Co nikdo nečekal se stalo skutkem. Petr Fiala svým státnickým projevem k národu sebe a Česko postavil na přední místo v boji za lepší EU a za konečné vítězství evropských zbraní na Ukrajině.
Dosažení těchto cílů, v jejichž realizaci škůdci a nepřátelé mezi námi nevěřili, se náhle pod jeho vedením nezdá až tak těžké. Recept premiéra je prostý. Více peněz na více zbraní, které budou navíc vyrábět české zbrojovky. Tím vtrhne do České kotliny nevídaný blahobyt a zdánlivě nemožný sen o německých platech se stane skutečností. Evropské fondy, zabavené výnosy z ruských fondů, 3% HDP na vyzbrojení a zlaté ukrajinské i české ruce v kombinaci s utaženými opasky českých obyvatel jsou zárukou úspěchu. I fakt, že toto veledílo nebudou kazit Američané a jejich odpudivý prezident, nahrává našemu premiérovi do rukou.
Realizaci těchto, nebojme se říci světových ideí, může ohrozit jediná věc. Může se stát, že nevděčný český lid, ať už z vrozené hlouposti a zápecnictví nebo z nepochopení, neobstojí v žáru voleb a koalici SPOLU vše svou volbou zkomplikuje.
Proto by bylo vhodné uskutečnit do voleb gesto nebo čin, kterým bude povznesen duch národa nad drahé energie, pohonné hmoty, nájmy, inflace a další malichernosti. Gesto nebo čin, který zároveň potvrdí Petra Fialu jako tvrdého vyjednavače a vůdce, neochvějně stojícího tváří tvář všem pochybovačům a vedoucího nás s celou EU k světlým a vítězným zítřkům.
Ale co a jak udělat? Stačí se inspirovat minulostí. Před podobným dilematem stál také titánský duch české kultury a vědy, stejně jako Petr Fiala nedoceněný Jára Cimrman. V době největšího útlaku českého národa se rozhodl k povznesení ducha všech do Prahy přinést moře. Přes odpor rakouské policie a cenzury nakonec dosáhl svého. I když moře bylo instalováno jen na omezený čas, splnilo svůj účel. Do širého světa se rozletěl odvážně český duch, dokořán otevřel dveře mezi tímto světem a Českou kotlinou a dal najevo, že již nechce být tímto světem odstrkován a přehlížen.
Proto by měl Petr Fiala, s námi v jednotném šiku, tvrdě zatlačit na novou vládu Německa a jejího nového kancléře, aby byl změněn staletí trvající omyl, že Vltava se vlévá do Labe a že od Mělníka až do Hamburku teče Labe. Samozřejmě že tato oprava by měla být jasně deklarována ve všech mapách, názvech a encyklopediích, taktéž na internetu.
Důvody jsou pádné. Na mělnickém soutoku je Vltava jasně větší než její přítok Labe, takže z hlediska zeměpisného by měl premiér Fiala pravdu a český nárok je oprávněný. Také bychom do nové epochy rozkvětu a blahobytu vstoupili jako rovnocenní partneři, nezatíženi balastem minulosti, kdy po staletí v Česku vládl německý duch a vše české, včetně Vltavy, si přivlastňoval a upravoval.
Tento čin by přinesl svěží vítr do české kultury. Vláda by mohla vypsat soutěž na doplnění Smetanovy Vltavy, samozřejmě podpořenou grantem EU. Jako vhodné se jeví části jako například Střekovské zdymadlo nebo Drážďany.
Benefity budou nezměrné. Nejen výše uvedený rozvoj kultury, ale ruku v ruce s raketovým rozvojem zbrojařského průmyslu by se v ČR etablovala také nová, moderní výroba silničních ukazatelů, značek a všech dalších nezbytností, které by se změnou názvu souvisely a musely by být nově vyrobeny a instalovány.Obrovský německý trh by byl zárukou úspěchu tohoto vskutku evropského projektu.
Je třeba zmínit také vliv na sociální rozpočty. Nově vytvořená pracovní místa by umožnila zaměstnat statisíce běženců v čele s hrdinsky bojujícími občany Ukrajiny. Došlo by k vyrovnání schodků sociálního a zdravotního pojištění a stabilizoval by se státní rozpočet.
Ikonická česká řeka by rázem stala jednou z největších evropských řek. Úměrně s tím by stoupla hrdost Čechů a Moravanů jak na vlast, tak i na toho, kdo v čele svého hnutí toto zajistil. Tímto činem by Petr Fiala zajistil hutí SPOLU rozhodné vítězství ve volbách a pokračování své politiky, což bychom my všichni, od Aše až k Donbasu, rozhodně uvítali.
Inspirujme se proto bojovým pokřikem našich statečných husitských předků před německým nepřítelem: „Hrrr na ně!!“
