Článek
Spisovatel Kalčík při své literární tvorbě využil svých zkušeností z ostrahy hranice a znalosti Šumavy. Dá se předpokládat, že k postavy a hrdiny své nejznámější knihy tvořil podle skutečných lidí. Převaděč Kilian je v ní pod svým skutečným jménem.
Další skutečná osoba se knihou jen mihne, když velitel roty Kot říká strážmistrovi Cetlovi, že od útvaru Zvonková dezertoval kuchař Hasil, který nyní v jejich úseku dělá pěknou paseku. Hasilem a jeho přechody hranice je inspirována jen jedna epizoda knihy, kdy spisovatel Kalčík takřka přesně popisuje zásah proti skupině převaděčů, kdy dojde k zastřelení jednoho z nich. Hasilův bratr skutečně zemřel v přestřelce při pokusu o skupinový přechod hranice. A to je v Králi Šumavy o Hasilech vše.
Kdo byl tedy inspirací autora na postavu hajného Palečka?
Byl to Josef Zika. Je spojený s převaděčskými aktivitami v úseku dnes již zaniklé obce Pleš v Českém lese, kam přišel jako hajný v šestadvaceti letech v rámci poválečného osidlování pohraničí v roce 1946 ze středočeského polesí Dřevíč.
Po únoru 1948 se stal převaděčem. Dne 16. listopadu 1948 byl zatčen, ale podařilo se mu uprchnout, když při transportu k výslechu využil poruchy auta.
Po útěku do Bavorska pracoval pro americkou CIC a československou exilovou zpravodajskou službu.
Opakovaně přecházel československé hranice. O jeho aktivitách získaly československé bezpečnostní složky postupně mnoho informací, mj. i od svých agentů – informátorů. V pátek 16. března 1951 ve 21 hod. zemřel v přestřelce s pohraničníky mezi hraničními kameny 5 a 6 u osady Václav.
Jak se zdá, tak literární i filmový hajný Paleček má v jeho osobě poměrně přesný předobraz.
A skutečný král? Je neprávem takřka zapomenutý, přestože působil na hranici několik let, vytvořil celou ilegální síť ve vnitrozemí a nakonec na hranici také zemřel.
Jmenoval se Jan Král a patřil mezi nejlepší kurýry československé sekce při francouzské zpravodajské službě SDECE, pobočky v Baden-Badenu.
Pocházel z Práčova, z pěti dětí. V Přídolí vychodil obecnou školu a v Českém Krumlově měšťanku. Poté se učil řezníkem. Po otcově smrti učení zanechal a mimo léta 1946 až 1948, kdy vykonával základní vojenskou službu u 15. pěšího pluku v Chodově u Karlových Varů, pracoval na matčině hospodářství. Po válce vstoupil do Československé strany lidové (ČSL) a byl členem MNV Spolí.
Jan Král odešel na Západ na přelomu února a března 1951. Zpravodajské úkoly vykonával pod krycím jménem Karel Košut od léta 1951. Spočívaly v budování sítě spolupracovníků, v přenášení vzkazů a v opatřování zpravodajských informací o vojenské, hospodářské a politické situaci v ČSR. S úkoly byl řídícím důstojníkem, exulantem Josefem Němečkem z Veselí u Přelouče, vysílán do Prahy (Jiří Pohorský), Plzně (JUDr. Hugo Ebenstreit) i jinam.
Státní hranici překonával v jižních Čechách v prostoru Zvonková – Kyselov – Růžový Vrch (U Korandy). V roce 1951 plnil úkoly zcela sám. Ukrýval se u matky v Práčově a u Josefa Kučery v Hašlovicích. Po překročení hranice se k nim z důvodu utajení přesouval v nočních hodinách pěšky.
Od roku 1952 plnil Jan Král zpravodajské úkoly za pomoci sourozenců a přátel - švagra Františka Veláta, bratra Jaroslava Krále, Jana Hoška nebo Vojtěcha Řihouta a jiných. Pomáhali mu především jako spojky při doručování vzkazů a díky nim byl Jan Král schopen plnit více úkolů současně. Nejvíce mu pomáhal Fr. Velát z nedalekého Spolí, u nějž se ukrýval od června 1952 místo u matky v Práčově, kde SNB dělala občasné namátkové kontroly. Využíval Rádio Svobodná Evropa - pod jmény Honza Světlík, Jan Lucemburský a Čert v lese posílal vzkazy, především o úspěšných přechodech státní hranice zpátky do západního Německa.
Jan Král se zabýval také převody čs. občanů přes státní hranici na Západ. Není známo, až na jeden případ, že by za převedení chtěl peníze či jinou odměnu. S útěky pomáhali Královi někteří ze sourozenců a nejbližší přátele, na něž se obracel. Nezastupitelné místo sehráli manželé Kučerovi, jejichž usedlost v Hašlovicích poblíž Větřní sloužila Královi jako místo, odkud s uprchlíky vyrážel k hranicím. Pokud se dalo zjistit, převedl přes hranici devět osob.
Králova poslední zpravodajská cesta
Zpravodajská činnost kurýra Jana Krále tragicky vyvrcholila v říjnu 1954, kdy byl vyslán, aby vyzvednul od Josefa Krnínského zpravodajský materiál. Do Československa přišel krátce poté, kdy zatčením Krnínského i dalších osob vrcholila Akce „Úředník“. StB se o Králově plánovaném příchodu dozvěděla a chtěla ho dopadnout. Pomocí Krnínského vysílačky sehrála s francouzskou centrálou zpravodajskou protihru, díky níž získala upřesňující informace o Králově plánovaném příchodu.
I přes bezpečnostní opatření se Janu Královi podařilo nepozorovaně proniknout z Rakouska do ČSR v prostoru pohraniční osady Růžový Vrch (U Korandy), kde přestříhal devět ostnatých drátů drátěné zábrany bez toho, aby porušil vodiče s nebezpečným vysokým napětím, které bylo pod proudem. Podle místa ohledání měl do ČSR proniknout 12. 10. 1954 kolem 1:00 hodiny ráno. V jižních Čechách zcela zmizel, k jeho dopadení nevedlo ani usilovné pátrání za pomoci Veřejné bezpečnosti (VB).
Teprve později se zjistilo, že se po přechodu hranice objevil v Hašlovicích u Marie Kučerové, od níž se dozvěděl o zatčeních a o odhalené vysílačce. Poté se objevil u Marie Hambergerové v osadě Dubová.
Při pokusu o návrat do Rakouska ho 16. 10. 1954 v prostoru Růžový Vrch usmrtil elektrický proud pohraničního drátěného zátarasu.
Svou odvahou si získal respekt jak u svých spolupracovníků, tak i u příslušníků PS, kteří právě jako první díky jeho jménu a jeho přechodům hranice začali používat přízvisko Král Šumavy.
A to spisovatel Kalčík použil i jako název své knihy.
