Článek
Paní Houdková ve svém článku zavzpomínala na známou, skoro legendární postavu budějovického polosvěta, které se dostalo i mediální pozornosti. A jako o každé legendě se i o Máně postupně vyprávěly i věci, které nebyly a nejsou pravda. Otázkou je, do jaké míry svými vzpomínkami k tomu přispěla i ona sama.
Máňa pocházela z velké rodiny, měla 4 sourozence, a rodina rozhodně nebyla lékařská. Její otec byl řidičem nákladního vozu a později pracoval jako skladník na skladu ZZN (Zemědělské zásobování a nákup) ve Mříči u Křemže.
Máňa se skutečně ani nedoučila. Její, dá se říci osudová láska, ji dostala do prvních problémů, a to jak v učení tak i se zákonem. Jak vyprávěl její otec, sám ji mnohokrát hledal po různých bytech a snažil se ji dostat domů. I v době jejího trestu, ještě před rokem 1989, ji rodina opakovaně navštěvovala v ženské věznici ve Stodu u Plzně, otec si kvůli tomu měnil víkendové směny na vykládky zboží.
Rodina se jí snažila poskytnou zázemí, ale po vyčerpání všech dosažitelných řešení (Včetně snahy o zbavení svéprávnosti) a jejím recidivám na tuto snahu rezignovala. Samotná Máňa se skutečně protloukala jak jen mohla, na její striptýzová vystoupení v českokrumlovských a budějovických hospodách diváci asi jen tak nezapomenou.
Byla upřímná, hodná, dalo by se říci až bezelstná. Přibarvovala si jak současnost, tak i minulost, proto je třeba brát její vzpomínky s rezervou. Svoji slávu si moc neužívala, když jsem s ní před lety naposledy mluvil v budějovické pivnici Paluba, tak si na celý cirkus okolo dokumentů o sobě stěžovala.
Je hezké, že je na ni stále vzpomínáno, ale sama by asi o to nestála.
