Článek
Češi mají zajímavou, ale jak se z pohledu minulosti zdá, charakteristickou vlastnost. Kdykoliv dochází ke společenskému pnutí jak u nás, tak i ve světě, dokážeme neomylně najít největší banalitu a do hrdel a statků se o ni mezi sebou bít.
Jako příklad bychom si mohli vybrat například spor o rukopisy, který spolehlivě rozdělil celou českou intelektuální obec , nebo rozštěpení českých národovců na Mladočechy a Staročechy. Potřeba najít si vnitřního nepřítele je v nás a nevyvanula z naších myslí ani v současném požehnaném století.
Dnešní svět je vše jiné než idylka, kterou plánovali pro dnešní dobu spisovatelé science fiction. Místo světa bez válek a nemocí, který vysílá své reprezentanty do dalekých koutů vesmíru, světa společné vlády moudrosti a rozumu, který se dokázal poučit z dob minulých, máme svět beznadějně rozdělený na bohaté a chudé, imperiální války vedené ve jménu despocie či demokracie (jaký paradox) a všeobecnou krizi jak materiální, tak i duchovní. A vývoj AI, tolik oslavovaný, vede jak se zdá spíše k dalšímu hloupnutí lidské populace, místo aby ji hnal kupředu. A z hlediska historických zkušeností nám tento fenomén nepřipraví Ráj na Zemi ale spíše budoucnost jako z filmu Terminátor.
Mladá generace se bouří, mění se mapa světa, staré jistoty přestávají být jistotami. A co my na to, v naší malé útulné kotlince?
Vláda rozjela avizované změny ve financování státních médií a opozice zahájila nesmiřitelné tažení proti tomuto vládnímu plánu. Herci, naplněni posvátným pocitem své důležitosti vytváří na jevištích místo děkovačky hráze ze svých těl a slovně dávají najevo svůj odpor proti této nečekané hrozbě. Ze zapomnění se vynořil po posledním volebním výprasku pan Minář se svým spolkem a již poněkolikáté burcuje lid. A všichni chroničtí petenti neodolali, aby si zopakovali slastný pocit vlastní důležitosti z roku 1989 a z období spacákové revoluce v ČT.
Typicky česká sklenice vody byla nalita a bouře na sebe nenechala čekat. Ze změny, kterou si podle průzkumů přejí takřka 3/4 obyvatel a kterou již navrhovaly předchozí vlády, se stalo politikum, které daleko přesáhlo původní záměr. Přesun financování ČT A ČRo na státní rozpočet rozhodně není český výmysl, ale již funguje v převážné většině demokratických zemí. Usnadňuje kontrolní mechanismy v těchto institucích, financování je průhledné a jednoduché a v rukou ho mají volení zástupci. Takže po technické stránce samé výhody. Proč tedy Staromák a Letná, Čermák a Čvančarová a předsedové politických pidistran s pěnou u úst?
O nezávislost veřejnoprávních médií jde až v poslední řadě. Vznešená slova o demokracii a veřejné službě je maskují nelítostný boj opozice proti premiéru Babišovi a jeho vládě. Všichni politici vládního tábora jsou pod neutuchajícím tlakem a vodopádem sprostoty. Stačí se podívat na Seznam, jak se pánové Mitrofanov, Cemper, Jandourek, týdeník Reflex a Seznamem protežovaní autoři na Mediu činí. Že se v této svaté válce neberou zajatci dokládá i zřejmě trestně postižitelná internetová výzva paní Alvarové a spol.
Za tímto mediálním shitstormem je strach o ztrátu vlivu ve veřejných médiích, kterou nutně tlak na vyváženost a objektivitu těchto médií přinese. Je za tím strach o ztrátu výnosných kontraktů za nic a různých penězovodů, které odhalí první nezávislý audit NKÚ. Je za tím strach dosud všemocné instituce, která měla tu drzost předložit poslanecké komisi začerněné smlouvy, že o tuto moc přijde. Je za tím strach, že opozice přijde o hlásnou troubu své nenávisti vůči premiéru Babišovi a naopak se začnou odhalovat kostlivci v jejích skříních. Je za tím strach že náhle budou slyšet i jiné hlasy a postoje, než jsou ty schvalované a oficiální. To vše už stojí za rozdmýchání nenávisti, kopání příkopů ve společnosti a za dokořán rozevřená vrata sprostoty.
Na závěr si dovolím jeden nenápadný argument pro převod financování veřejnoprávních médií na statní rozpočet.
V současnosti je v ČR evidováno cca 540.000 exekučních řízení. ČT vede cca 45.000 exekučních řízení proti svým neplatičům, tj. cca každý 13 dlužník v ČR dluží ČT, pro kterou tyto exekuce vymáhá právní kancelář Havel &Partners, za skromnou odměnu 9,5%. Plánovanou změnou financování tento Klondike skončí.
A perlička na závěr, právníkem ve výše jmenované právní kanceláři je i pan Neruda, jinak manžel europoslankyně Danuše Nerudové. No není to ale náhoda?
