Článek
Přímá volba prezidenta je v Česku důsledkem neschopnosti politiků odolat pokušení. Pokušení nabízet něco, co je svou podstatou nebezpečné pro fungování české parlamentní demokracie. Neméně k tomuto kroku přispěla mediální poptávka po tématu odvolávající se na jeho popularitu mezi občany. Otázky typu pro kolik lidí to opravdu je podstatné téma a co to může způsobit, zůstaly v tomto tlaku dost ignorovány. Stejně tak byly pominuty úvahy, zda není lepší zachovat nepřímou volbu a jen upravit její podobu.
První přímo zvolený prezident Miloš Zeman velmi rozšířil mantinely, ve kterých se jako prezident mohl pohybovat. Daní za tuto aktivitu byl nepřestávající odporný tlak médií a všech jeho odpůrců, mnohdy zacházející do krajnosti. Ale ani on nikdy nevyužil Ústavní soud k prosazení svého názoru a práva. Přesto nebyl den, aby Jandourkové, Šafrové a další jim podobní, často publikující na Seznamu, proti němu neštvali. Výsledkem byla nejen neuvěřitelná vlna sprostoty a vulgarity, ale i poptávka po jeho pravém opaku, což se skutečně voličům splnilo při další přímé volbě v míře nevídané.
Byl zvolen sošný Petr Pavel, kterému je dovoleno vše, za co se plivalo jedovatou slinou na jeho předchůdce. Ať už je to členství v KSČ, nevykonávání funkce, překračování hranic mandátu, testování hranic ústavy, a hlavně bezprecedentní využití Ústavního soudu k prosazení svého domnělého práva.
Rozdíl je vidět i v přístupu médií, jak veřejnoprávních, tak soukromých. Zatímco exprezident Zeman obrazně neslezl z obrazovek a stránek, o prezidentu Pavlovi víme hlavně to, na kterém festu byl a jak tam přijel. A senátní snaha o impeachment v době nemoci exprezidenta Zemana jen dokresluje hloubku nenávisti k němu.
Proto nesmí Petr Pavel pokračovat ve výkonu prezidentské funkce ve druhém období. Je nevýraznou a kontroverzní osobností a politická polarizace společnosti živená jeho příznivci a podporovateli by jen rostla. Petr Pavel za sebou nemá zázemí nominující politické strany a ani zkušenost z vysoké politiky. Jeho členství v KSČ, a hlavně jeho aktivita v jejích strukturách ho diskvalifikuje pro většinu voličů. Dalším problémem je jeho jasná zaujatost proti vládnoucí koalici, odporující principu prezidentské nadstranickosti. Také lidé okolo něj, hlavně p. Kolář, nedávají jistotu, že se prezident nestal cílem lobistických tlaků.
Je řešení? Ano, jsou dokonce čtyři. Zachovat nepřímou volbu, upravit její pravidla a zrušit přímou. Nebo změnit ústavu, zavést prezidentský nebo poloprezidentský systém a prezidenta volit přímo. Také je možnost volit podruhé současného prezidenta. A konečně poslední, najít důstojnou protikandidátku.
Proč ženu? Protože nebude Petr Pavel. Měla by být vysokoškolsky vzdělaná, nejlépe práva, mezinárodní vztahy nebo ekonomie, se zkušeností ze zahraničí. Také by byla možnost se rozhlédnout mezi ženami v diplomatickém sboru. Praxe ze státního sektoru, korporátu, diplomacie nebo vysokého školství. Zkušenost v komunální politice vítána. A hlavně narozená po roce 1971. Proč? Aby nestihla na rozdíl od manželů Pavlových kariérní členství v KSČ před rokem 1989. To samé by mělo platit na jejího partnera nebo partnerku. Nejlépe bez příslušnosti k jakékoliv straně, to většinou bývá polibek smrti.
Nejdůležitější podmínka je jednoduchá. Nesmí to být záhadně vytažený klon Danuše Nerudové, který následně před druhým kolem odstoupí od volby a Petra Pavla podpoří. Její voliči z prvního kola poslední volby na tento trik skočili a znechuceni k druhému kolu nešli, aby nevolili komunisty.
Na závěr lze konstatovat, že pokud současná vláda nepodlehne pocitu neporazitelnosti a rozhodne se pro poslední možnost, tak při maximálním nasazení je slušná šance na nalezení vhodné kandidátky.
Někde tu je, jen je třeba hledat.
