Článek
Petr Pavel nastavil laťku hodně vysoko. Kvalita výkonu jeho mandátu ovšem není tou největší výzvou, která na případné kandidáty čeká. Poslední týdny totiž ukázaly, že pravomoci prezidenta, a vůbec celá jeho pozice, jsou pro některé politiky pouze bezvýznamné a že prakticky postava prezidenta sama o sobě je nedůležitá. Tuto skutečnost si každý kandidát bude muset dopředu jasně uvědomit a hlavně si ujasnit, jak s ní naloží.
Petr Pavel ukázal, že nechce být pouhým úředníkem, který čas od času podepíše kus papíru, jmenuje nějaké osobnosti a předá vyznamenání. Jak ale na tom budou jeho protikandidáti? A kdo to bude?
Jsme svědky zajímavého stavu. Zatímco před lety bylo v tuto dobu už jasné, kdo má zájem, a jednotliví kandidáti se alespoň částečně profilovali, tentokrát je ticho. Každému je totiž jasné, že když volby prezidenta republiky budou v únoru 2028 a jeho mandát začne v březnu 2028, bude více než rok sloužit pod současnou vládou. A to není zrovna povzbuzující varianta. Současní ministři totiž nechápou význam slova hlava státu a přirozený respekt je jim naprosto cizí, možná dokonce i vulgární slovo. Je asi naivní představa, že by se premiér Babiš pochlapil a vyrazil s Macinkou dveře. Pár měsíců po volbách můžeme vidět, že vítězná koalice výhru pochopila jako cestu k vlastnictví země.
Kdo tedy bude mít dostatek odvahy postavit se čelem vládě Andreje Babiše a Sněmovně Tomia Okamury?
Zopakuje-li svou kandidaturu, a já věřím, že ano, Petr Pavel, a pokud se mu podaří svůj mandát obhájit, a já doufám, že ano, bude to to nejlepší, co může Česká republika chtít. Co ale, když nálada ve společnosti bude nakloněna prázdným slibům a destrukci? Kdo vlastně budou jeho konkurenti?
Zde toho moc známo dosud není. Veřejně se velice hlasitě hovoří o Marku Vašutovi. Já ale doufám, že samotný pan Vašut není tak hloupý, aby to bral vážně. Totéž se týká Ivana Vyskočila, který by se různým podivínům také líbil. Očekávám, že v zájmu tradice a zvyklostí do kolbiště vstoupí opětovně paní Bobošíková. A nedávno jsem zaznamenal další jména, paní Maláčovou a pana Zaorálka. Ale to jsou spíše takové legendy. Zmiňován je rovněž Filip Turek. Tady už trochu mrazí, protože pro jeho ego by to byla velká vzpruha a nevadilo by ani, že nemá žádné výkonné pravomoci. Zajímavá je rovněž teoretická pravděpodobnost opětovné kandidatury Miloše Zemana a Václava Klause, a přestože se nám to může zdát jako hloupost, u Klause bych byl v úsudku opatrný. Zcela tuto možnost nevyloučil bývalý předseda vlády Petr Fiala a před lety projevil svůj zájem pro volby 2028 Dominik Hašek. A pokud se vám dosud kromě nelidského vedra netočí hlava i z výše uvedených jmen, přidám další tři, která jsou zmiňována: Miroslav Ševčík, Patrik Nacher a Ivana Tykač. Ta to sice několikrát odmítla, ale to už tady taky v minulosti bylo.
Z uvedeného panoptika je jasné, že není žádné reálně volitelné jméno. Tedy takové, které by mělo šanci postavit se Petru Pavlovi. A to je vlastně moc dobře. Neumím si totiž představit, že se za tak krátkou dobu dokáže vyprofilovat skutečně silná osobnost, která by se mohla stát opravdu reprezentativní hlavou státu.
Což dává České republice velkou naději, že poté, co se v březnu 2028 ujme druhého prezidentského období Petr Pavel, bude zemi štěstí přát i na podzim 2029 a volby do Poslanecké sněmovny vyhrají demokratické strany, a ne na poslední chvíli spíchnuté pseudokoalice.
