Článek
Letos jsem poprvé byla na dni Zažít město jinak, který se děje po celé republice, ale nejvíc v Praze. Cílem je, aby se lidé ze sousedství potkali a poznali. Město, zvlášť Praha, je plné hluku a spěchu, svoje sousedy možná ani neznáme a často i chybí prostor nebo důvod se potkat. Smysl takové akce vidím právě v tom, že nám umožní to normální lidské potkávání. Že se potkáme s lidmi, kteří bydlí v okolí, a možná jsou to fajn lidi, jen jsme dosud neměli možnost to zjistit.
Kromě lidí se takhle prezentují i zajímavé iniciativy nebo spolky.
Já jsem svou pouť začala v Libni u Velkého mlýna, což je nově otevřená pobočka knihovny se samoobslučným provozem. Součástí prostor je kavárna a zdálo se mi, že jsou tam i další menší místnosti, kde se dá něco zajímavého podnikat. Spolek Rubikon tu pořádal akci živé knihy, což znamená, že lidé se zajímavým nebo poučným osudem vyprávějí a zodpovídají dotazy. Rubikon provozuje nedalekou komunitní zahradu Kotlaska, ale současně pomáhá lidem s trestní minulostí, což je mojí soucítící povaze velmi sympatické.
Hned vedle Velkého mlýna je bývalý pivovar, který oživuje studio Alta. I tam jsem mohla nakouknout a zúčastnit se jedné zajímavé akce.
Dokonce ještě večer tu bylo hodně lidí, hrála hudba, bylo připravené ohniště na opékání a vůbec se mi odsud nechtělo.
Mojí další zastávkou byla Šimáčkova ulice v Holešovicích, kam mě přitáhlo téma městského zahradničení. Šimáčkova je krátká ulice, která byla pro tento den uzavřena a místo aut tu byl stánek s občerstvením, hudba, stoly, prostor k tanci a místo, kde děti mohly kreslit křídami na silnici. Zaujala mě výsadba okolo stromů, kde jsem identifikovala kvetoucí dýně, sléz, ačokču, neobvyklé liči rajče a další zajímavé rostliny, které tam evidentně samy nevyrostly. Pak jsem se mohla zapojit do zkrášlení dalšího záhonku u stromu. Tahle místa na chodníku okolo stromů nejsou právě příznivá pro růst rostlin, větišnou je tu sucho, často stín, čůrající pejskové taky rostlinám neprospívají, takže se musí člověk smířit s tím, že ty kytky budou zdobit pár měsíců, ale po zimě už se nejspší nevzpamatují. Přesto je velmi uspokojivé takovou proměnu udělat a věřím tomu, že to kolemjdoucím zpříjemní den.
Nakonec jsem se stihla ještě podívat na stánky na Strossmayerové náměstí, ale hlavně jsem využila možnosti vystoupat na věž kostela sv. Antonína Paduánského. Sice mám závrať a některé úseky jsem musela rozdýchávat, ale za ten pohled z výšky to stálo.
Vlastně jsem byla ještě na jednom místě a to už ve čtvrtek v Krči, kde byl sousedský trh s hudbou, dřevěným kolotočem pro děti, stánky a tombolou.
Víc jsem toho nestihla, což mě mrzí, protože podle programu na webu bych se ještě ráda podívala i na další místa. Mám z takových akcí radost, protože mi velmi vadí ta anonymita, ve které ve velkých (i malých) městech žijeme. Jako by to místo za dveřmi už nebylo naše. Díky podobným setkáním získáváme vztah jak k místu, tak i k lidem.
https://zazitmestojinak.cz/
