Článek
Nejdřív jsem se sbalila a rozloučila s babičkou. Do Německa jsem šla přes vrchol Lužických hor (přes Luž). Jakmile jsem byla pod Luži na německý straně, tak jsem se nacházela v obci Jonsdorf. Z Jonsdorfu jsem pokračovala na město Zittau.
V Zittau jsem se nejdříve seznámila se starším pánem, který si mě vzal k sobě domů a udělal mi kávu. Když jsem se začala procházet mezi řekou Mandavou a Nisou, tak tam občas chodil jeden muž se dvěma psy. Jeden pes byl černý německý ovčák a druhý byl malý jezevčík.
Tento pán se psy pořád na mě koukal, v této době jsem ještě nevěděla, že patří k policii. To jsem teprve zjistila, až ten pán byl v práci a začal mě kontrolovat. Bohužel jsem neměla doklady, protože byly ukradený. Ukradnul je jeden pán na polské straně, kde podpaloval auto a ukradnul mi batoh. Naštěstí jsem v kapse měla mobil na zavolání policie a hasičů.
Při této kontrole jsem všechny údaje napsala na papír. Potom jsem mu ukázala kapsy (nic v nich nebylo). Pak se semnou rozloučil a odjel.
Pak když mě znovu viděl mezi řekou Mandavou a Nisou, tak si začal semnou povídat (samozřejmě německy). Takhle jsem znala všechny jeho kolegy včetně jeho náčelníka. Jakmile se na mě spolková policie vyptávala v Česku, tak si tito policisti řekli o moje kamarádství. Kamarádství jsem jim potvrdila.
Jsem byla ráda, že jsem se s nima seznámila. Když něco vím, tak jim povím. Dokonce vím, že jedna známá policistka jezdí triatlon.
