Článek
Sibiřský gigant
Uprostřed drsné a mrazivé krajiny Jakutska, v srdci Sibiře, se rozprostírá impozantní vodní plocha – Viljujská přehrada. S rozlohou 1 200 km², což je téměř jako ostrov Rhodos, a délkou 400 km, patří mezi největší vodní díla na světě. Postavena na věčně zmrzlé půdě, známé jako permafrost, ukrývá v sobě tajemství a sílu přírody.
Tato přehrada, napájená mocnou řekou Viljuj, představuje životodárnou tepnu pro okolní krajinu a klíčový zdroj energie pro místní průmysl. Místní obyvatelé jí někdy přezdívají „moře Viljuj“. V jednom z nejchladnějších obydlených míst na Zemi zamrzá na dlouhé měsíce, obvykle od konce října až do května. Je to místo, kde se setkává síla přírody s lidským úsilím!
Pohon pro diamantové doly
Dnes je Viljujská přehrada nenahraditelným zdrojem energie pro Jakutsko a její důležitost pro region je nezpochybnitelná.
Rozhodnutí o výstavbě přehrady padlo v 50. letech 20. století, v době, kdy Sovětský svaz usiloval o industrializaci Sibiře a rozvoj nerostného bohatství této oblasti. Cílem bylo zabezpečit dodávky elektrické energie pro rozvíjející se diamantový průmysl, a přehrada se stala klíčovým hráčem v energetickém zásobování Jakutska.
Pod její hrází se skrývá vodní elektrárna, která vyrábí elektřinu pro průmyslové podniky, včetně dolů na diamanty a zlato, a pro okolní města a vesnice. Oblast kolem přehrady je doslova pokladnicí nerostných surovin!
Kromě legendárního dolu Mir, který už není v provozu, zásobuje přehrada i další diamantové doly, jako je důl Udačnaja – jeden z největších a nejvýznamnějších na světě. Od roku 1982 se zde vytěžilo obrovské množství kvalitních diamantů, a to vše pod dohledem největší světové společnosti, zabývající se těžbou diamantů, Alrosa. Důl Udačnaja je pilířem ekonomiky Jakutska a zajišťuje pracovní místa mnoha lidem v regionu.
Mezi zlatými doly využívajícími elektřinu z přehrady je také důl „Aldan“ – jeden z největších a nejstarších v Jakutsku, nacházející se asi 500 km jihovýchodně od Viljujské přehrady. Těžba zde probíhá už od 20. let 20. století. Důl „Něver“ naopak představuje nový přírůstek, otevřený v roce 2010, a nachází se v pohoří Verchojansk.
Historie psaná mrazem
Viljujská přehrada byla postavena v letech 1964 až 1967. Nicméně, cesta k jejímu vzniku nebyla jednoduchá. Trvale zmrzlá půda, tzv. permafrost, představovala obrovský problém a komplikovala celé stavební úsilí.
Během této náročné výstavby, která byla provázena teplotami klesajícími až na -50 °C, došlo k úmrtím několika dělníků. Přesné číslo není známo, avšak odhady hovoří o desítkách obětí. V této době se ukázalo, jak výzvy přírody mohou být neúprosné!
Doprava materiálu do této odlehlé oblasti Jakutska byla logistickým dobrodružstvím. Nedostatek kvalifikovaných pracovníků vedl k nutnosti přivést dělníky z jiných regionů, což s sebou přineslo problémy s ubytováním a adaptací na drsné podmínky. Stavba takto rozsáhlého vodního díla v extrémních podmínkách vyžadovala inovativní technická řešení a materiály, které by odolaly mrazu a zajistily stabilitu přehrady.
Navzdory těmto obtížím se Viljujská přehrada úspěšně dokončila a dnes slouží jako významný zdroj energie pro Jakutsko. Jejím příběhem se prolíná lidská vynalézavost a schopnost překonávat i ty nejtěžší překážky.
Ale jak už to bývá, výstavba přehrady měla i své stinné stránky. Zatopení rozsáhlých území vedlo k vymizení biotopů a k vysídlení některých původních obyvatel. Změna hydrologického režimu řeky ovlivnila ekosystémy a populace ryb. Navíc tání permafrostu, způsobené klimatickými změnami, ohrožuje stabilitu hráze.
Ráj pro dobrodruhy
Krásná a nedotčená příroda, klid a odlehlost – Viljujská přehrada je skutečným skvostem pro turisty. Přestože komplikovaná doprava a nedostatek turistické infrastruktury mohou odradit, ti, kdo se sem odváží, zažijí nezapomenutelné dobrodružství v nádherné sibiřské krajině.
Léto na Viljujské přehradě je krátké, ale intenzivní – s teplým počasím, dlouhými dny a rozkvetlou přírodou. Tento čas je ideální pro outdoorové aktivity a poznávání fascinujících scenérií.
Přehrada se stává rájem pro rybáře, kteří zde mohou lovit širokou škálu ryb. Mezi nejčastější úlovky patří štika, okoun, plotice, amur a siven.
V některých obdobích je povolen také lov zvěře. Sibiřská tajga je domovem mnoha druhů zvířat, jako jsou sobi, losi, medvědi, vlci, lišky a další.
Milovníci ptactva si zde přijdou na své. V okolí přehrady se vyskytuje pestrá paleta ptáků – od dravců a vodních ptáků po pěvce a vzácné, ohrožené druhy.
Sibiřská příroda navíc ukrývá jedinečnou flóru, která se dokonale přizpůsobila drsným klimatickým podmínkám. Rostliny se musely adaptovat na extrémní zimy, krátká léta a permafrost, což vytváří unikátní ekosystém.
Zdroje:
