Článek
Tahle věta se vrací pořád jako bumerang:
„Jím docela zdravě… tak proč nejdou kila dolů?“
A já tu otázku chápu. Spousta lidí se fakt snaží.
Jenže zdravé jídlo automaticky neznamená hubnutí.
Často totiž stačí pár zdánlivě malých detailů a váha se zastaví a nebo v horším případě začne růst.
Tady jsou ty nejčastější z nich:
1) Jíš správné věci… jen v nesprávnou dobu
Tělo není stroj. Tělo má svůj rytmus, ať se nám to líbí nebo ne.
Znám tolik lidí, kteří celý den jedí spíš „nic moc“
a večer, až konečně mají klid, to doženou.
„Ale to byl jen salát.“
„A k tomu jenom mozzarella.“
„A krajíc chleba. Možná dva.“
A je po „zdravém jídle“.
Večer tělo zpracovává energii úplně jinak než přes den.
Ne proto, že by bylo zlé. Ale protože je unavené a tolik energie už nepotřebuje.
No… a tak si tu přebytečnou prostě uloží „na horší časy“.
2) Zdravé potraviny umí hubnutí i sabotovat
Toto znám i sama dost důvěrně:
„Jen malá hrstička oříšků.“
„Jen pár plátků sýra.“
„Jen tři lžičky arašídového másla.“
„Jen dvě kostičky čokolády.“
„Jen malá proteinová tyčinka.“
„Jen troška granoly“.
„Jen sklenička smoothie.“
A aniž by si to člověk uvědomil, kaloricky to udělá klidně 300–600 kcal,
což vydá za docela slušný oběd.
Zdravé? Ano.
Hubnoucí? Ne vždy.
3) Jsi ve stresu, ale říkáš tomu „normálka“
Tohle je další "hitovka":
„Ne, já nejsem ve stresu. Jen pořád něco doháním, hlava mi jede od rána do večera, no a v noci spím tak těch pět hodin. Ale jinak pohoda - normální stav.“
Jenže tělo to vidí úplně jinak. Pro něho to normální stav rozhodně není:
Stres =
- větší chutě,
- horší citlivost na inzulin,
- tělo si tuk drží, protože čeká na „boj nebo útěk“.
Můžeš jíst skvěle,
ale když žiješ ve vnitřním napětí,
tělo nebude spolupracovat tak, jak bys čekala.
4) Málo vlákniny = brzký hlad a touha se dojídat
Vláknina je takový malý zázrak.
Nesnižuje váhu sama o sobě, ale pomáhá cítit se sytě a držet stabilní cukr v krvi.
Když jí máš ve stravě málo, děje se tohle:
- máš brzy hlad,
- všechno sníš rychleji,
- jídlo tě nezasytí,
- cukr v krvi lítá nahoru a dolů jak jojo na provázku,
- energie padá,
- "honí tě mlsná".
A to metabolismus opravdu nesnáší.
Přitom řešení je jednoduché. Stačí přidat zeleninu, ovoce, vločky, luštěniny, semínka… a rozdíl je poznat během pár dnů.
5) Pohybu málo… a nebo až moc
V obou případech tělo protestuje.
Málo pohybu = nízký výdej energie, horší citlivost na inzulin.
Moc intenzivního pohybu = tělo vystresované a dožaduje se jídla.
A co obyčejných 6–10 tisíc kroků denně?
To tělu bohatě stačí, aby se metabolismus konečně pohnul správným směrem.
6) Jíš zdravě… ale podle někoho jiného
Tohle je extrémně časté.
„Začala jsem jíst podle výzvy na Instagramu.“
„Podle herečky z televize.“
„Podle jedné youtuberky.“
„Podle podcastu Lojzy z Horní Dolní.“
Jenže každý člověk má:
- jiný metabolismus,
- jiný mikrobiom,
- jinou citlivost na sacharidy,
- jiné životní tempo,
- jinou psychiku.
Ani zdravé jídlo není univerzální.
Zdravé je to, co funguje tvému tělu.
Ne tělu někoho jiného.
Tak proč lidi nehubnou?
Ne proto, že by dělali všechno špatně.
Ale proto, že dělají spoustu věcí dobře, ale ve špatném pořadí.
Hubnutí není o tom:
- být dokonalá,
- jíst „bez chyby“,
- počítat kalorie,
- nebo mít železnou vůli.
Je to o rytmu, vláknině, stabilní energii, zvládnutém stresu, obyčejném pohybu…
a o tom, že začneš jíst tak, aby tvé tělo konečně přestalo brzdit.
A hlavně:
když pochopíš svoje tělo, už nikdy nebudeš potřebovat žádnou „zaručenou“ dietu.
