Článek
Neříkám dej, nepotřebuju nic, spíš já nevím, co dát Ti víc........napíšu Ti, jak chtít modřínem být muži sluší, i když má svou duši, jako Ty, jako já....... ..V květnovou zeleň modřínů, ve smaragdovou lázeň hodil jsem srdci 29
únavu a mozku střízlivou kázeň, dostal jsem ukrutnou, divou chuť celý se ponořit do ní, ne jako člověk, jako strom se chvět pod cvalem větrných koní, tak zatraceně býti nah!..Tak moudrý, pevný, svěží! Tak samozřejmě přijímat měnlivý život, jenž běží! CELÝ JSEM VTISKL SE DO STRÁNĚ, JÍ SESTOUPIL JSEM AŽ KE DNU,ČEKAL, AŽ ZAPUSTÍM KOŘENY A VĚTVE ZELENÉ ZVEDNU,MODŘÍNŮ VLAJÍCÍ CHOCHOLY NAD HLAVOU ŠUMĚLY MI, LES V NITRO VCHÁZEL MI POMALU VŠEMI SMYSLY MÝMI......
Jíme očima to, co slepá ústa nemohou, tváře nafukující a v duši zmatek…
* * * * *
Když slunce zpívalo, tys na svůj nástroj nesáh´,
jen pod mým bodnutím krev tryskla tónů tvých;
tvá ruka v křečích jen zahřměla na klávesách,
jak v noci úzkosti na dvéře umdlených.
Klam vonných…pokračování v mé sbírce „já jsem tvůj Petr a ty Moje Lucie“ (Kamil Jansa
