Jak jsem přestal kouřit, dokud to ještě šlo

Jako kluk jsem začal kouřit už kolem patnácti, pohyboval jsem se zkrátka mezi vrstevníky, kteří na mě měli špatný vliv. Kouření můj život od té doby doprovázelo zhruba polovinu mého působení na střední škole, které se kvůli změně škol ještě o rok prodloužilo. Když jsem byl na internátě, kde kouřila naprostá většina studentů, s kterými jsem byl v kontaktu. Zdálo by se, že díky tomu bude přestat kouřit nemožné, ale navzdory tomu jsem to zvládl, bez toho abych se musel kuřáckým kamarádům vyhýbat.

Když jsem přestal kouřit, kouřil jsem zhruba 5 let, a krabička mi vydržela zhruba na 2-3 dny. Zprvu jsem přitom ani přestat kouřit přímo nezamýšlel. Jednoho dne jsem spíše z nudy než z chuti vykouřil více cigaret než obvykle, až mi z toho bylo nevolno. Proto jsem se rozhodl pár dní kouření vysadit. Z těchto pár dní se poté staly zhruba 2 týdny, až po kterých jsem se rozhodl přestat kouřit. Tou dobou mě na cestě do potravin kamarád vybízel, abych si od něho potáhl, s tím, že jeden potah si dát přece můžu. Kdybych to udělal, nejspíš bych nikdy kouřit nepřestal.

Většina lidí, kteří se rozhodnou přestat kouřit, se podle mého přesvědčení zdržuje, když. Já jsem měl jiný přístup, a kuřáckým kamarádům jsem se nevyhýbal, a to ani když kouřili. Naopak, když šli společně „na cígo“, což bylo na internátu běžné, šel jsem s nimi, s tím že si s nimi popovídám. Jediným rozdílem mezi mými kamarády, a mnou, byl ten, že zatímco oni kouřili cigarety, já jsem v puse třímal párátko, za což sem si vysloužil přezdívku „párátkář“. Místo toho, že bych se kouření vyhýbal, výzvu jsem překonal i střiženou tím, že jsem se nutkání vystavoval, a pořádně jsem si otestoval, jak silnou vůli mám.

První dva měsíce sice byly náročné, a stály mě dost okousaných nehtů, a párátek, ale poté jsem si postupně zvyknul, a z dvou měsíců se staly tři čtyři, půl roku, poté rok, a další roky už utíkaly jako nic. Když se po letech ohlédnu, a zamyslím se nad tím, co stálo za mým úspěchem, kromě toho, že jsem kouření nepropadl zcela, a přestal jsem kouřit dokud to ještě šlo, nejspíš by to byla metoda, jakou jsem spontánně zvolil, a pevná vůle. Po více jak pěti letech se mi kouření zdá tak vzdálené, že mám pocit, jako by šlo o nějaký minulý život.

Článkem jsem se chtěl podělit o svou zkušenost s kouřením, a rozhodně nejde o radu, nebo návod, jak přestat kouřit, a zvlášť ne pro lidi, kteří kouří více než deset let. Pokud je něco, co jsem si ze své zkušenosti, i ze zkušeností ostatních kamarádů, kteří přestali kouřit, je to, že pro každého funguje něco jiného, ale chtít je základ, a člověk na sebe musí být přísný, a musí ignorovat hlasy zvenčí, i ty svoje vlastní, které ho nabádají k tomu, aby svoje snažení vzdal.