Článek
Včera jsi nepřišel do práce. Dnes také ne. Prý už máš něco lepšího.
Beze slova vysvětlení jsi odešel.
Zůstala pachuť promarněného času. Možná Ti to přijde jako banalita, že se nic nestalo. Ale tak to není.
Co všechno předcházelo Tvému nástupu?
Možná to na první pohled není vidět. Možná to působí samozřejmě – ale není.
Než jsi nastoupil:
- Kolegyně připravila smlouvu, sepsala papíry, vyplnila formuláře.
- Zajistila vstupní prohlídku u Tvého lékaře i našeho smluvního.
- Nahlásila Tě na sociálku a zdravotní pojišťovnu.
- Dali jsme Ti pracovní oblečení, boty, ochranné pomůcky.
- Nachystali pracovní místo, nástroje, přístupy, hesla.
To všechno nás stálo čas i peníze.
Tvůj první den
My, Tví kolegové, jsme Ti věnovali čas:
- Ukázali jsme Ti, jak to u nás chodí – kde si dáš kafe, kde oběd, kde máš skříňku.
- Práci jsme Ti ukázali, vysvětlili, zaučili Tě.
- Sdíleli jsme s Tebou, co jsme se sami roky učili.
- Ptali jsme se, jestli se tu cítíš dobře, jestli Ti vše vysvětlujeme srozumitelně.
- Byl jsi součástí týmu. O pauze jsme spolu rozebírali sportovní zápasy.
A pak jsi nepřišel…
Bez upozornění. Bez zprávy. Beze slov.
Možná jsi měl své důvody – ale my se je nikdy nedozvíme.
Zůstalo po Tobě prázdné místo, promarněný čas. A možná i hořký pocit zklamání.
Že jsme Ti nestáli ani za vysvětlení. Ani za to, abys nám dal čas najít nového kolegu.
Nevíme, co se stalo. Nálada na dílně dnes není nejlepší. Hledáme, kde jsme udělali chybu.
Ale zvládneme to.
P. S.
Každý z nás jednou zestárne.
Každý může chtít, aby si ho jeho zaměstnavatel vážil, aby s ním jednal fér.
A možná to začíná právě tím, že si i my vážíme těch, kdo nám dali příležitost.
Tak ať se Ti daří
Tví bývalí kolegové
