Článek
Možná to odstartovalo KFC. Jeden příběh, jedna fotka, spousta emocí. Najednou se mluví o dětech na JIP, o hrůze, o skandálu, o běžných praktikách. Hygiena ale následně žádné mimořádné případy nepotvrdila. A člověk si říká – co je vlastně pravda a co jen sdílená panika?
A pak tu jsou jiní. Trenér, který po letech práce s dětmi najednou čelí obvinění z obtěžování. Politik, kterému „unikne“ video ze soukromé akce. Podnikatel, o kterém se napíše, že „něco šmelí“. Obžaloba je vyřčena a než se stačí cokoli ověřit, škoda už je napáchána, soud je vynesen.
V dnešním světě sociálních sítí se každé takové obvinění šíří rychlostí blesku – bez ohledu na to, jestli je pravdivé. Sdílení, komentáře, titulky… a příběh žije vlastním životem. Roste. Často do obludných rozměrů. Nejen, že může zničit samotného obviněného, ale zasáhne jeho rodinu, přátele, práci nebo podnikání. A i když se později ukáže, že šlo o omyl, stopy zůstávají.
Měli bychom si uvědomit, že obvinění sice můžeme vzít zpátky, omluvit se, ale nikdy už plně nenapravíme škodu, kterou způsobilo.
Jak snadné je někoho obvinit. Plivnout slinu. Někdy nevědomě, jindy pro pocit vlastní důležitosti.
Ale jak těžké je pak tu slinu setřít?
Co když se ukáže, že obvinění bylo falešné. Stačí omluva? Dá se napravit zničená pověst, ztracená důvěra, propast mezi lidmi?
Myslím, že ne.
Tak možná než příště hodíte kamenem nebo se k takovému kamenování přidáte, ptejte se. Ověřujte si fakta. Nedělejte si závěry na základě titulku. Ostatně není na nás, abychom soudili. Od toho jsou soudy, aby vynesli spravedlivý rozsudek.
Nevěnujte pozornost obžalobám, ale tomu, co se povedlo. Kde jste se dobře najedli, kde jste dobře nakoupili, které divadelní představení Vás pobavilo.
Protože to, na čem máme pozornost, roste.
A co vy? Zažili jste někdy situaci, kdy někdo házel kamenem příliš lehce?
Jaký to mělo dopad – na vás, na vaše blízké, nebo na lidi kolem?
