Článek
Možná jste začala přemýšlet o vlastní malé značce, chcete začít něco vyrábět, psát, fotografovat, nabízet služby, které už dávno umíte, nebo jste jednoduše přišla na něco, co byste jednou ráda proměnila ve vlastní podnikání. Jenomže sotva se do práce pustíte, začne se ozývat úplně jiná myšlenka. „Neměla bych se raději věnovat dítěti a domácnosti?“
Pravda, v tu chvíli zrovna spí. Přesto se velmi snadno dostaví zvláštní pocit viny. Vždyť mateřská a rodičovská dovolená jsou přece od toho, abych byla s dítětem. Neměla bych raději každou volnou chvíli využít pro rodinu? A když už mám konečně hodinku sama pro sebe, nebylo by lepší si odpočinout, uklidit nebo připravit věci na další den? Podle mého názoru právě zde vzniká jeden z největších mýtů kolem podnikání maminek. Představa, že pokud žena během mateřské nebo rodičovské dovolené začne pracovat na něčem vlastním, automaticky tím o něco ochuzuje své dítě. Jenže je tomu opravdu tak?
Mateřstvím žena nepřestává být sama sebou
Narozením dítěte se samozřejmě změní téměř celý dosavadní život, protože najednou je tu někdo, kdo vás potřebuje prakticky neustále. Změní se denní režim, priority, množství volného času a často i způsob, jakým přemýšlíme o práci a budoucnosti. To všechno je naprosto přirozené.
Jenže společně s tím někdy vzniká představa, že dobrá maminka by měla alespoň na několik let odložit úplně všechno, co se netýká dítěte a rodiny. Své ambice, profesní plány, zájmy, koníčky a někdy dokonce i obyčejnou touhu vytvořit něco vlastního. Právě tady bych se ráda na chvíli zastavila.
Maminka je totiž pořád stejná žena, která před narozením dítěte něco uměla, něco ji bavilo, měla své schopnosti, zkušenosti a představy o životě. Dítě se samozřejmě stane obrovskou součástí jejího světa, ale neznamená to přece, že všechny ostatní části její osobnosti musí na několik let zmizet. Možná namítnete, že malé děťátko vyžaduje spoustu času a péče, a máte naprostou pravdu. Ovšem aby se cítilo pohodlně a spokojeně, je důležité, aby se tak cítila i jeho maminka.
Jedna žena bude během rodičovské spokojená především doma a do práce se vůbec nepohrne. Jiná začne po roce postrádat své zaměstnání. Další právě při péči o dítě zjistí, že se v dětském světě „našla“ a do původní práce vlastně vracet nechce. Raději by zkusila něco úplně nového, spojeného třeba s výchovou malých dětí.
Ani jedna z těchto žen není lepší nebo horší maminka, jen každá potřebuje něco jiného.
Podnikání nemusí zabrat celý den
Možná je problém také v tom, jak si pod slovem podnikání představujeme nabitý pracovní život. Kancelář, telefon, schůzky, e-maily, termíny a osm nebo deset hodin práce denně. Pokud bychom si pod podnikáním na rodičovské představovali právě toto, bylo by samozřejmě velmi obtížné skloubit ho s péčí o malé dítě a rozhodně to bez kvalitního zázemí žádné ženě nedoporučuji.
Ale začátky podnikání mohou vypadat úplně jinak. Jedna maminka večer ušije dvě dětské čepice. Druhá během odpoledního spánku dítěte upraví několik fotografií. Jiná jednou týdně vede online lekci angličtiny. Další si zatím jen zapisuje nápady a přemýšlí, jak by mohla využít zkušenosti ze svého původního zaměstnání. Někdy z těchto činností může být nějaká ta korunka navíc do rodinného rozpočtu, jindy ne a i to je v pořádku. Nemusí z toho být okamžitě firma s desítkami zákazníků, jde spíše o to pomalu se rozhlížet kolem sebe a zjišťovat, co smysl má a co naopak ne.
Někdy takto můžete pracovat hodinu denně, někdy dvě hodiny za týden. A někdy celý týden neuděláte vůbec nic, protože dítě onemocní, doma se objeví tisíc dalších povinností nebo jste zkrátka unavená.
Právě v tom podle mě může být podnikání při rodičovské zajímavé. Nemusí mít tempo klasického zaměstnání, může nějakou dobu růst pomalu společně s tím, jak se mění život celé rodiny.
Zkusme se na to podívat očima dítěte
Představme si maminku, která po večerech vyrábí dekorace a postupně je začíná prodávat. Nebo ženu, která si založí malý web a nabízí služby, které před mateřskou dělala v zaměstnání. Co vlastně její dítě vidí?
Možná občas notebook na kuchyňském stole. Balíček, který maminka chystá zákaznici. Telefonát, při kterém řeší nějakou zakázku. Nebo třeba krabici výrobků, které vznikaly několik večerů. Ale postupem času může vidět ještě něco dalšího. Vidí, že jeho máma něco umí, že vnímá svůj nápad a umí na něm pracovat. Že když něco neví, zjistí si to. Pravda, někdy udělá chybu, opraví ji a pokračuje dál. Že umí být nejen maminkou, ale zároveň člověkem, který má své vlastní cíle. A to podle mě vůbec není špatný příklad.
Dětem totiž nevysvětlujeme svět kolem nás pouze tím, co jim říkáme. Velkou část věcí se učí jednoduše tím, že nás pozorují. Můžeme jim stokrát říkat, že mají být samostatné, nebát se nových věcí a jednou si najít práci, která jim bude dávat smysl. Možná je ale ještě silnější, když něco podobného občas vidí přímo doma u svých rodičů. A hlavně vidí, že maminku její práce dělá šťastnou.
„Ale měla bych se dítěti věnovat…“
Samozřejmě, že měla. Jenže co přesně znamená věnovat se dítěti?
Znamená to být mu k dispozici dvacet čtyři hodin denně a nikdy nedělat nic pro sebe? Pravděpodobně ne. Každá rodina si samozřejmě musí najít svůj vlastní způsob fungování. Někde může pomoci partner, jinde babička, někde školka a někdy zkrátka musí stačit několik hodin týdně, kdy dítě spí nebo se zabaví samo.
Podle mého není podstatné, zda maminka během týdne několik hodin pracuje. Mnohem důležitější je, jak rodina jako celek funguje a zda se v ní dobře cítí dítě i rodiče.
Navíc i maminka potřebuje občas něco, co patří jen jí.
Pro jednu ženu je to sport, pro jinou knížka, zahrada nebo setkání s kamarádkami. A pro některou to může být právě práce nebo vlastní podnikatelský projekt.
Navíc si nemyslím, že bychom jednu z těchto možností měly automaticky považovat za méně hodnotnou jenom proto, že při ní vznikají peníze.
Možná je spokojená maminka pro dítě důležitější než dokonale obětavá maminka
Tady bych byla opatrná s velkými životními pravdami, protože každá rodina funguje jinak. Přesto si myslím, že dítě velmi dobře pozná, jak se jeho rodiče doma cítí.
Pokud ženě její vlastní projekt přináší radost, pocit užitečnosti a možnost používat také jinou část své osobnosti než pouze tu rodičovskou, nemusí to být vůbec něco, co rodině bere. Naopak jí to může mnohé dávat.
Některým ženám právě pár hodin vlastní práce pomáhá znovu získat pocit, že jsou kromě maminky také samy sebou. Mají téma, které nesouvisí s plenkami, školkou, dětskými nemocemi nebo tím, co bude k večeři. Něco vytvářejí, řeší problémy, komunikují s dalšími dospělými lidmi a vidí za sebou nějaký konkrétní výsledek.
Pokud je díky tomu žena spokojenější, možná nakonec získává něco také její rodina.
Měla by každá maminka podnikat?
Tady bych ráda zdůraznila jednu důležitou věc.
Podnikání při mateřské nebo rodičovské není další úkol, který by žena měla povinně zvládnout. Někoho podnikání vůbec nepřitahuje a rozhodně nepotřebujeme vytvořit nový ideál maminky, která dopoledne upeče zdravou domácí svačinu, odpoledne jde s dětmi do lesa, večer vyřídí objednávky svého prosperujícího e-shopu a ještě si před spaním zacvičí.
Takový tlak by byl možná ještě horší než ten původní. Pokud žena během rodičovské nemá na práci ani pomyšlení, rozhodně jí nelze nic vyčítat. Pokud chce věnovat energii jen a pouze své rodině, má na to svaté právo, které jí rozhodně nechci ubírat. Pokud se chce několik let věnovat především dětem a ke své profesní budoucnosti se vrátit později nebo vůbec, je to úplně v pořádku. Ale stejně tak je v pořádku, když jiná žena cítí, že vedle péče o dítě potřebuje ještě něco dalšího, něco svého, co jí přinese radost a něco málo do rodinného rozpočtu. Problém zkrátka není v tom, kterou cestu si vybere, problém nastává až ve chvíli, kdy má pocit, že jedna z těchto cest z ní automaticky dělá horší maminku.
Možná svému dítěti ukazujete víc, než si dnes myslíte
Dítě, které dnes sedí vedle vás a kreslí si, zatímco vy odpovídáte na pracovní e-mail, samozřejmě nepřemýšlí o podnikání, pracovním trhu ani o finanční samostatnosti.
Jednou ale vyroste. Pak možná přijde chvíle, kdy bude samo stát před nějakým rozhodnutím a bude chtít změnit práci. Něco vytvořit, začít podnikat, nebo jednoduše udělat krok, u kterého nebude mít jistotu, jak dopadne. Už ale bude vědět, co je to etika práce a co stojí za vytvořením stálých hodnot. A třeba si tehdy vzpomene, že jeho máma také kdysi něco zkoušela… Vzpomene si, že nezačínala s jistotou úspěchu, něco se musela naučit, něco se jí nepovedlo a něco naopak ano. Že měla rodinu, spoustu povinností a přesto si našla malý prostor pro věc, které věřila.
Dost možná dnešní otázka vůbec nemusí znít „Nešidím své dítě, když část svého času věnuji také vlastní práci?“ Možná bychom ji mohly položit úplně jinak. „Co svému dítěti ukazuji tím, že se kromě něj dokážu starat také o své vlastní sny a plány?“ Tím mu dost možná ukazujete něco velmi důležitého. Že mít někoho rád a být mu dobrým rodičem, neznamená přestat být sám sebou.
Zdroj:
