Článek
Možná jste takové video nebo fotky také někdy viděli. V nejrůznějších kombinacích je to obvykle mladý muž se ženou, stojící někde na zahradě v exotické krajině, případně oba sedí u bazénu s notebookem na klíně. Usmějí se do kamery a vysvětlují, že jejich podnikání dnes funguje prakticky samo a objednávky přicházejí jedna za druhou. Tu a tam jejich telefon občas zacinká a ejhle, další objednávka!
Oni mezitím cestují, odpočívají, tráví čas s rodinou nebo si právě dávají snídani s výhledem na moře.
A člověka možná napadne: Proč takhle vlastně nežiju také?
Přiznávám, že podobné příběhy umějí působit velmi lákavě a vůbec nepochybuji o tom, že existují lidé, kteří si skutečně vybudovali velmi dobře fungující a z velké části automatizované podnikání. Jen bych byla opatrná u jedné věci. Objednávky většinou samy od sebe z nebe nepadají.
To, co vidíme, je často až konec příběhu
Když někomu na telefonu opravdu naskakuje jedna objednávka za druhou, musí existovat nějaký důvod, proč se tak děje. Někdo nebo něco ty zákazníky přivedl na objednávkovou stránku. Ale co to může být?
Možná funguje placená reklama. Možná má podnikatel několik let budované publikum na sociálních sítích, tisíce lidí v e-mailové databázi, jeho web dobře funguje ve vyhledávačích a možná má silné doporučení od jiných lidí. Dost možná byl na správném místě ve správný čas a naskočil na vlnu rozvoje digitálních technologií.
Může za tím být i tým, který se stará o reklamu, obsah, zákaznickou podporu, techniku nebo administrativu. A na samém začátku toho všeho byly ještě stovky nebo tisíce hodin práce, které samozřejmě v krátkém videu z Bali či odjinud nevidíme.
Netvrdím, že v tom musí být vždy úmysl někoho klamat. Sociální sítě jsou jednoduše postavené tak, že ukazujeme hlavně zajímavé okamžiky a fotografii s notebookem pod palmou, které zcela jistě začínajícího podnikatele zaujme. Ovšem osm hodin před monitorem, nastavování reklamy, odpovídání zákazníkům a řešení technického problému už podstatně méně.
Výsledek potom může vypadat mnohem jednodušeji než cesta, která k němu vedla. Co vidíme? Vidíme telefon. Cink. Objednávka. Cink. Další objednávka…
Jenže někde před tím muselo vzniknout něco, co způsobilo, že zákazník přišel právě sem.
Exotická krajina ani bazén není obchodní model
Podnikat z exotické destinace samozřejmě můžete. Stejně tak jako můžete podnikat z domova, z chalupy, z kavárny nebo třeba z Chorvatska. To je právě jedna z krásných možností, které nám online svět přinesl. Jenomže místo, odkud pracujete, není podstata podnikání. Tou je pořád produkt nebo služba, zákazník, marketing, cena, náklady, důvěra, znalosti a schopnost něco skutečně prodat. Fotografie z Bali nám také neukáže, kolik stojí reklama a kolik hodin času stálo její pečlivé nastavování. Když někdo řekne, že jeho online podnikání vydělalo například milion korun, samotné číslo ještě příliš mnoho neznamená.
Byl to obrat, nebo zisk?
Kolik stálo získání zákazníků?
Kolik se investovalo do reklamy?
Kolik stály provize, software, grafika, zaměstnanci nebo externisté?
Kolik času trvalo, než se podnikání vůbec dostalo do této fáze?
Na sociální síti se pochlubíte obratem snadno. Výkaz nákladů hmotných i nehmotných už bývá o něco méně fotogenický.
Digitální nomád ale není člověk, který nepracuje
S notebookem u moře se dnes často spojuje také pojem digitální nomád a právě tady podle mého názoru vzniká mnoho omylů a nedorozumění. Digitální nomád není totéž co člověk, který tvrdí, že skoro nic nedělá (případně zná nějakou velmi jednoduchou strategii) a peníze mu mezitím samy přibývají na účtu. Digitální nomád zpravidla úplně normálně pracuje, jen jeho práce není vázaná na jednu kancelář a jedno město. Může být zaměstnaný na dálku nebo může pracovat jako freelancer, programátor, grafik, může dělat marketing, překlady, účetnictví, spravovat sociální sítě nebo vést vlastní firmu.
Rozdíl je především v místě. Místo kanceláře v Praze si ráno otevře notebook třeba v Portugalsku, Chorvatsku, Thajsku nebo právě na Bali. Pořád ale musí odpovídat klientům, stíhat termíny, účastnit se porad, neustále něco vytvářet a dodávat. A pořád si svou prací musí vydělat na bydlení, cestování a běžný život. Fotografie s notebookem na terase u moře tedy může být naprosto pravdivá, jen už na ní většinou není vidět, že o chvíli později následovaly tři hodiny práce, videohovor s klientem, uzávěrka nebo večerní dodělávání úkolu. A v tom je podle mě zásadní rozdíl.
Digitální nomád neříká: „Nemusím pracovat.“ Jeho výhoda spočívá v tom, že může pracovat z různých míst. To je něco úplně jiného než marketingový obraz člověka v exotické zahradě či jinde, který ukazuje na telefon a vysvětluje, že systém vše udělá za něj a objednávky přicházejí téměř bez jeho přičinění. Jedno je totiž svoboda místa a druhé je příslib svobody od práce.
A tyhle dvě věci bych rozhodně nezaměňovala.
Z cestování může vzniknout i další příjem, ale až následně.
Digitální nomád si samozřejmě může postupně vytvořit další zdroj příjmů právě díky tomu, že dlouhodobě cestuje. Pokud opakovaně hledá levné letenky, řeší ubytování, dopravu, práci na dálku nebo praktické fungování v různých zemích, může zjistit, že jeho zkušenosti mají hodnotu i pro ostatní. Časem může začít psát blog, radit lidem, kde hledat výhodné letenky, nebo vytvořit e-book, online kurz či placenou konzultaci.
A proč ne?
Pokud něco skutečně zná, má s tím zkušenost a dokáže ostatním ušetřit čas nebo peníze, může z toho vzniknout naprosto legitimní další produkt. Podle mě je ale důležité nezaměnit jednu věc, a to předat zkušenost a nahradit zkušenost není totéž.
Člověk může do několika hodin kurzu velmi dobře shrnout to nejdůležitější, co se za léta naučil. Může poradit, kde sledovat ceny letenek, kdy rezervovat ubytování, jaké nástroje používá nebo kam se v určitém městě podívat. Nemůže ale během několika hodin z každého vytvořit zkušeného cestovatele, který bude umět stejně dobře reagovat na všechny situace, jež autor poznal během let cestování.
A už vůbec bych byla opatrná u příslibu, že jediný digitální produkt člověka snadno a rychle „osvobodí“ od zaměstnání a vytvoří mu nový životní styl. Digitální nomád nejdřív totiž obvykle něco skutečně dělal. Cestoval, hledal, zkoušel, dělal chyby a postupně zjišťoval, co funguje a co ne. Teprve z této zkušenosti může vytvořit další hodnotu, kterou nabídne ostatním. To není důkaz, že „cestování samo vydělává“, ani že se všechno dá zvládnout snadno a rychle.
Je to zkrátka další zdroj příjmu, který vyrostl z předchozí práce, znalostí a zkušeností.
A právě tohle považuji za podstatný rozdíl.
Pasivní příjem není totéž jako příjem bez práce
S online podnikáním se velmi často spojuje pojem pasivní příjem. Vytvoříte jednou produkt a ten se pak prodává stále dokola. Ano, digitální produkty mají v tomto směru obrovskou výhodu. Když vytvoříte e-book, videokurz nebo jiný digitální obsah, nemusíte při každém prodeji vyrábět další kus, protože produkt může systém zákazníkovi doručit automaticky, platba může proběhnout automaticky a taky objednávka se může uložit automaticky.
To všechno je skvělé.
Jenže to ještě neznamená, že se produkt automaticky a snadno začne prodávat. Někdo musí nejprve vytvořit web, napsat texty, nastavit objednávkový systém. Potom musí přivést návštěvníky, vymyslet marketing, připravit reklamu nebo obsah. Odpovídat na dotazy, aktualizovat informace a taky řešit technické problémy. A především musí někdo vybudovat důvěru v daný produkt. Proto bych pojem pasivní příjem brala trochu s rezervou a spíše jako marketingový slogan. Možná může být část příjmu jednou opravdu velmi dobře automatizovaná, ale před tím „jednou“ bývá často docela dlouhé období velmi aktivní práce.
A právě nyní nastupuje marketing
Na marketingu samozřejmě není nic špatného, protože bez něj se o nabídce zákazník často vůbec nedozví. Problém podle mě začíná až ve chvíli, kdy se neprodává konkrétní znalost, služba nebo produkt, ale především sen o snadných penězích. Znáte to také? Často to zní až podezřele jednoduše. Stačí prý změnit své myšlení, použít správný systém nebo vytvořit konkrétní produkt a objednávky začnou chodit samy. Právě u podobných slibů bych ale byla opatrná. Mohou znít motivačně a lákavě, jenže skutečné podnikání bývá mnohem méně přímočaré.
Možná je to v některém konkrétním případě pravda. Jen bych si vždy chtěla položit několik otázek. Vždycky bych se nejdřív podívala na to, co ten člověk skutečně prodává a jak získává zákazníky. Důležité je také vědět, kolik investuje do reklamy, jak dlouho svůj projekt budoval a jestli za ním stojí ještě další lidé. To všechno totiž výrazně mění pohled na zdánlivě jednoduchý příběh o podnikání, které „funguje samo“.
Na závěr mám ještě jednu otázku, kterou považuji za docela důležitou. Vydělává skutečně na tom podnikání, o kterém mluví, nebo hlavně na prodeji návodu, jak si takové podnikání vytvořit?
Online kurz přitom může být velmi dobrá investice
Byla bych nerada, kdyby tento text vyzněl jako kritika všech digitálních produktů, online kurzů nebo nabídek. To rozhodně ne.
Naopak si myslím, že kvalitní online kurz může mít velkou hodnotu. Kdybych se potřebovala naučit pracovat s e-shopem, vytvořit web, nastavit reklamu, používat účetní program nebo třeba lépe pracovat s nějakým grafickým nástrojem, klidně bych si dobrý kurz koupila. V takové chvíli totiž přesně vím, co kupuji. Vím, že to není příslib svobody nebo bohatství, ale znalost. Někdo mi krok za krokem ukáže, kam kliknout, co nastavit, na co si dát pozor a jak se vyhnout chybám, které už sám udělal.
Takový kurz mi ale nemusí vydělat milion. Je jen jedním dílkem z mozaiky podnikání a může mi prostě ušetřit dvacet nebo třicet hodin tápání. To má podle mě úplně reálnou hodnotu a stejné je to i s e-bookem. Dobře napsaný e-book může člověku předat základy, vysvětlit souvislosti, upozornit na chyby a dát mu určitou mapu, podle které se může ubírat dál.
Sama jsem do kurzů i konzultací investovala
Také by nebylo fér nepřiznat, že sama jsem si za poslední roky koupila řadu online i offline kurzů, školení i individuálních konzultací a těchto investic rozhodně nelituji. Některé mi předaly konkrétní znalosti, jiné mi ušetřily čas a některé mi zase pomohly podívat se na určitou věc z jiného úhlu. Ne vždy jsem využila úplně všechno, co kurz nabízel, to ale podle mě ani není vždy nutné. Postupně jsem se spíš naučila vybírat co a kde koupím. Když o nějakém kurzu nebo konzultaci přemýšlím, ptám se sama sebe, co mi to může přinést, co konkrétního se naučím, nebo jestli mi to pomůže v oblasti nebo s problémem, kterou právě řeším. Jestli mě ten či onen kurz posune někam dál. Ano, mám koupený dokonce i kurz zaměřený na pozitivní myšlení a sebepoznání a na tom podle mě není nic špatného. Jen právě k podobným kurzům přistupuji s určitou rezervou, nebo jiným očekáváním.
Vezmu si z nich to, co mi dává smysl, co považuji za důležité a co mohu nějak využít ve svém životě nebo práci. Nevěřím ale tomu, že samotná změna myšlení automaticky způsobí, že začnou přicházet zákazníci. Na druhou stranu, pozitivní přístup může člověku pomoci nevzdat se při prvním neúspěchu, může mu pomoci zjistit, v čem je dobrý, co mu vyhovuje a kam naopak nechce jít. To všechno může být užitečné.
Ale pořád je potom potřeba něco vytvořit, nabídnout, naučit se to prodat a vydržet i období, kdy výsledky nepřicházejí tak rychle, jak bychom si přáli. Nevadí mi, když mi někdo prodává znalost. Opatrná jsem ve chvíli, kdy mi začne prodávat jistotu výsledku.
A ano, i já mám na webu e-book
Možná je na tom všem trochu úsměvné, že i mě samotnou někdo občas zařadí mezi „online podnikatelky“, nebo ještě lépe mezi takzvané „prodavače snů“. Stačí totiž zjistit, že mám web, na kterém se dá koupit e-book, a škatulka je hnedle hotová. Takže ano, technicky vzato prodávám digitální produkt. Funguje to tak, že zákazník přijde na web, zaplatí a systém mu e-book automaticky doručí. A přesně tuhle část online podnikání považuji za skvělou, neřku-li úžasnou.
Proč bych měla večer sedět u počítače, kontrolovat platby a ručně posílat soubor, když to může technologie udělat za mě? Jenže kdyby moje podnikání spočívalo pouze v tom, že čekám, až mi budou objednávky e-booku samy padat do systému, měla bych zatím asi opravdu hodně volného času. Moje skutečná práce vypadá podstatně obyčejněji. Pracuji na účetnictví, s konkrétními klienty, řeším doklady, čísla, termíny a situace, které se často nevejdou do jednoho univerzálního návodu a spoustu dalšího.
Vedle toho nabízím konzultace lidem, kteří chtějí svůj podnikatelský nápad s někým projít, nastavit a potřebují slyšet ještě jiný názor na konkrétní věc. E-book je tedy u mě produkt, který vysvětlí základy podnikatelských formalit úplnému nováčkovi, ale není to moje podnikatelská identita.
Možná právě díky tomu vidím docela dobře obě strany. Automatizace je výborná, užitečná, jen nenahrazuje skutečnou práci. Pokud někdo žije v přesvědčení, že stačí na web vyvěsit e-book a objednávky se začnou hrnout, budu ho muset vyvést z omylu. Naopak, pokud někdo v mezičase objevil zkratku jak rychle a bezpracně zbohatnout, prosím napište mi. Má vděčnost nebude znát mezí…
Každé podnikání je nakonec trochu jiné
Můžeme mít deset lidí, kteří si přečtou stejný e-book nebo absolvují stejný kurz. Každý chce podnikat, ovšem každého láká jiný obor. Jeden chce vyrábět šperky, druhý vést účetnictví, třetí fotografovat. Čtvrtý chce vytvořit online kurz a pátý zase podniká při rodičovské. Šestý také podniká, ale má ještě zaměstnání a nechce se ho zatím vzdát.
Základní pravidla mohou být podobná, jen je potřeba vědět, jaké existují formy podnikání, jak přemýšlet o ceně, nákladech, zákaznících nebo propagaci. Jenže v určité chvíli už obecný návod přestane stačit, protože žádný podnikatelský příběh se nevejde dokonale do předem připravené škatulky.
Digitální produkt může předat základy. Poslední krok je ale jiný.
A právě tohle považuji za hranici, kterou žádný univerzální digitální produkt úplně nepřekročí. E-book sice může vysvětlit základ, kurz ukáže postup a hromadné školení může odpovědět na mnoho častých otázek. Ale potom musí někdo vzít jeden konkrétní podnikatelský příběh a opravdu se na něj podívat. Je potřeba podívat se na to, co ten konkrétní člověk skutečně umí, co chce nabídnout a komu to chce prodávat. Stejně důležité je vědět, kolik času může podnikání reálně věnovat, jaké má finanční možnosti a co už má dobře promyšlené. Pak přichází ta méně pohodlná část, kde si možná něco idealizuje, kde naopak zbytečně pochybuje a podceňuje něco, co by mohlo fungovat, a co by stálo za to ještě upravit, doplnit nebo uchopit jinak.
V takovou chvíli by se měl na scéně objevit někdo, kdo si musí celý ten příběh zpracovat v hlavě a upřímně říct: Ano, myslím, že to máte uchopené dobře. Ale ještě bych popřemýšlela o tomhle. Tady vidím možné riziko. Tady bych možná něco změnila. A tady naopak máte něco velmi dobrého, čeho jste si možná ani sami nevšimli.
Tohle se nedá jednoduše napěchovat do kapitoly číslo sedm a žádné hromadné online školení nemůže dokonale pokrýt všechny kombinace životních situací, schopností, možností a podnikatelských nápadů.
Automatizace je výborný pomocník, ale neměla by nahradit úplně všechno.
Je skvělé mít platformu, kde si zákazník večer koupí e-book nebo kurz, zaplatí kartou a za pár minut má všechno u sebe. Nemusí čekat do rána, až někdo zkontroluje platbu a pošle mu soubor, a prodávající zase nemusí každou objednávku řešit ručně. Systém může udělat spoustu práce za něj a právě v tom je automatizace skvělá. Jen si nemyslím, že je dobré snažit se automatizovat úplně všechno. Objednávku lze automatizovat, stejně jako platbu nebo doručení e-booku. Skutečný lidský úsudek už ale tak snadno nahradit nejde. Někdy totiž člověk nepotřebuje další obecný návod, ale někoho, kdo se na jeho nápad podívá jako na celek, pochopí souvislosti a řekne, co už dává smysl a co by ještě stálo za promyšlení. Kurz nebo e-book může předat základy a ukázat cestu, ale ten poslední krok je často individuální a právě tam podle mě začíná skutečné poradenství.
Rozdíl je v tom, co vám někdo slibuje.
Když mi někdo nabídne kurz, ve kterém mě krok za krokem naučí vytvořit e-shop, nastavit platební systém nebo pracovat s konkrétním softwarem, je poměrně jasné, co kupuji. Získávám konkrétní dovednost a mohu si sama ověřit, jestli mi kurz pomohl. Jakmile se ale hlavním sdělením stane slib, že díky určité metodě budu vydělávat, zatímco budu cestovat po světě, zbystřila bych. Ne proto, že by takový život nebyl možný nebo příjemný, ale protože cesta k němu bývá většinou mnohem delší a složitější než jedno online školení.
Nejde o to nevěřit internetu…
Podle mě nejde o to online podnikání odmítat, ale naučit se v něm rozlišovat. Je rozdíl mezi člověkem, který prodává konkrétní znalost, a někým, kdo prodává hlavně představu určitého životního stylu. Stejně tak mezi digitálním nomádem, který normálně pracuje odkudkoli, a kulisou exotiky, kde objednávky údajně přicházejí skoro samy. Právě maminky na mateřské mohou tomuto snu snadno podlehnout. Je příjemné představit si samu sebe v zahradě s exotickými rostlinami, notebookem před sebou a dětmi, které se mezitím spokojeně cákají v bazénu. Netvrdím, že je to nereálné. Jen je dobré nezapomenout, že za takovým obrázkem bývá pořád normální práce, budování databáze zákazníků, nejistota i čas. A právě na ten propastný rozdíl mezi inspirací a iluzí bych si dávala velký pozor.
Online podnikání může být skvělá cesta a automatizace může ušetřit obrovské množství času. Automatizovat lze objednávku, platbu, doručení e-booku nebo přístup ke kurzu. Samotné podnikání ale žádné kouzelné tlačítko nemá. Je to příběh konkrétního člověka, jeho zkušeností, možností a rozhodnutí.
Nechci nikomu brát sen o svobodnějším životě. Jen si myslím, že je lepší stavět ho na realistických očekáváních než na představě, že stačí vytvořit jeden digitální produkt a čekat. A možná vám jednou opravdu bude u snídaně cinkat telefon s dalšími objednávkami. Jen bych počítala s tím, že než se to stane, bude vám nějakou dobu cinkat hlavně budík. 😄
Poznámka autorky: Tento text vyjadřuje můj osobní pohled na online podnikání, který vychází z mých dlouholetých pracovních a podnikatelských aktivit, z vlastní praxe i z absolvovaných kurzů a konzultací. Zkušenosti a názory jiných podnikatelů či tvůrců se mohou od mých lišit.
Zdroj:
