Hlavní obsah
Internet, technologie a elektronika

AI nemaluje, ale leští a leští. Proč výtvory difuzního modelu nejsou umění

Foto: #jakozezivota (Gemini)

Generátory obrázků jako Midjourney nebo DALL-E pracují přesně naopak než lidský malíř. Nezačínají s prázdným plátnem, ale s čistým šumem, ve kterém postupně odhalují obraz. Tato metoda, tzv.difuzní model, představuje jeden z milníků v historii AI.

Článek

Představte si, že vezmete fotku a začnete do ní postupně přidávat náhodný šum. Pixel po pixelu, vrstvu za vrstvou, dokud z ní nezbude než chaotická změť bodů, připomínající sněžení na staré televizi. A teď si představte, že počítač naučíte celý proces obrátit. Dáte mu jen to „sněžení“ a přesný postup, jak z něj krok za krokem znovu složit původní fotku. Když to zopakujete milionkrát s miliony různých obrázků a jejich popisky, počítač se naučí z pouhého šumu zrekonstruovat jakýkoli obraz, o který si řeknete.

Přesně tak, ve velké zkratce, funguje takzvaný difuzní model. Právě na něm stojí Midjourney, DALL-E, Stable Diffusion a další nástroje generativní AI, které dnes od základu mění vizuální tvorbu.

Jak to tedy vypadá v praxi? Model se trénuje na obrovské databázi párových dat: obrázku a jeho textového popisu. Například „červené jablko na dřevěném stole zalité sluncem“. Díky tomu se učí, jaké vizuální prvky a zákonitosti odpovídají konkrétním slovům a frázím. Takový trénink trvá týdny až měsíce a vyžaduje stovky výkonných grafických karet.

Když má model vygenerovat nový obrázek, začne s čistým listem náhodného šumu a začne jej v desítkách či stovkách kroků postupně „čistit“. V každém kroku se na základě textového zadání rozhoduje, jak by měl vypadat o trochu méně zašuměný obraz, a provede příslušnou úpravu. Až se nakonec z chaosu pixelů vynoří konkrétní a srozumitelný výjev.

Výzkumníci z MIT v roce 2024 představili metodu, která celý tento postup dokázala stlačit do jediného kroku — model tak generuje obrázky až třicetkrát rychleji. Je to technicky fascinující, ale princip zůstává stejný: AI nehledá obraz od nuly, nýbrž ho odhaluje ze „sněhu“.

Dá se tomu říkat „tvorba“? Z filozofického hlediska je to otázka do pranice. Z technického jde o nesmírně propracovanou interpolaci vzorů z tréninkových dat. Difuzní model nikdy nevytvoří nic, co by se fundamentálně lišilo od toho, co už viděl; pouze kombinuje a přetváří naučené vzorce. Což je, mimochodem, až zneklidňujícím způsobem přesný popis toho, jak funguje i lidská kreativita. Jen pracuje s jinými vstupy a na jiném „hardwaru“.

Co to znamená pro budoucnost? Na stejném principu už dnes fungují i modely pro generování videa, jako je Sora nebo Kling. Jen místo „čištění“ jediného snímku pracují s celými sekvencemi, a musí tak hlídat i jejich časovou a prostorovou návaznost. A jak v roce 2025 popsal MIT Technology Review, tytéž matematické základy pohánějí jak generování statických obrázků, tak i pohyblivého obrazu — se všemi dopady pro mediální průmysl, které si teprve začínáme představovat.

Technologie, která začíná chaotickým šumem, tak přepisuje pravidla toho, co je možné vytvořit. A to je na tom to nejvíce fascinující.

Dočetli jste až sem? Podpořte autora libovolnou částkou.

Zdroje:

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz