Článek
Vždycky jsme s manželem snili o vlastním domku. Splnilo se nám to až nyní, když naše děti vyrostly a začaly si žít své vlastní životy. Postavili jsme si malý, ale úplně nový a úsporný dům kousek za Brnem. Syn se uchytil v IT ve Vídni, domů jezdí jen občas a nám to nevadí – má svůj život a je spokojený. Více starostí nám dělá dcera Markéta.
Markéta k nám chodí často, což nás těší, ale její nový partner nám radost nedělá. Už od začátku jsme z něj měli divný pocit. Neměli jsme nikdy ve zvyku dětem zasahovat do vztahů, ale teď nás to začíná hodně tížit. Dcera totiž začala mluvit o svatbě a my máme pocit, že její partner postupně odkrývá svou pravou tvář. Bohužel ne moc hezkou.
Je to typ člověka, který si očividně žije nad poměry. Ano, pracuje a dokáže dceři udělat radost drahými dárky a zážitky, jenže je nám jasné, že na svůj životní styl nemůže normálně vydělávat. Co je ale nejhorší – přesvědčil Markétu, aby si vzala několik půjček na své jméno. Když se jí snažíme vysvětlit rizika, vždycky se na nás usměje s tím, že „to mají pod kontrolou“.
Jenže poslední dobou se nám doma ve schránce začaly objevovat upomínky od splátkových společností. Markéta má stále trvalé bydliště u nás, takže každá podobná obálka je pro nás šok. Jsme vyděšení z toho, že by to mohlo skončit exekucí, a hlavně máme strach o náš dům, na který jsme celý život poctivě šetřili.
Nevíme, jak situaci řešit. Máme se dceři otevřeně svěřit se svými obavami, nebo se pokusit zasáhnout jinak? Co když ji tím ale od sebe odeženeme ještě víc? Bojíme se, že děláme málo, ale zároveň máme strach, že špatným krokem všechno jen zhoršíme.
Máte někdo podobnou zkušenost? Jak jste ji řešili vy?
