Článek
Salvador Dalí jednou prohlásil: „Jediný rozdíl mezi mnou a šílencem je ten, že já nejsem šílený.“ Bylo to typické pro muže, který celý život budoval pečlivě zkonstruovanou masku — a kdo za ní byl, vědělo jen pár lidí.
Dalí se narodil 11. května 1904 v Figueres v Katalánsku jako druhý syn obchodníka. Jméno Salvador dostal po starším bratrovi, který zemřel devět měsíců před jeho narozením. Rodiče ho pojmenovali stejně — a tohle dědictví mrtvého chlapce Dalího pronásledovalo celý život. Sám o sobě říkal, že je „reinkarnací“ tohoto bratra. Psychoanalytici by se tu mohli rozepsat hodiny. Dalí se k tomu ostatně sám opakovaně vracel.
Veřejnost ho znala jako muže s voskovaným knírem, holí a nesnesitelným egem. Skandalizoval. Chodil v kostýmech. Říkal věci, které novináři nestačili zapisovat. Ale lidé, kteří ho znali blízko — včetně jeho přítele a mentora Federica Garcíi Lorky nebo básníka Luise Buñuela — věděli, že za tím vším sedí velmi úzkostlivý, tvrdě pracující člověk, který se bál, že bez výstřednosti bude jen průměrný.
Klíčem k pochopení Dalího je jeho manželka Gala. Galarina Petrova, Ruska o deset let starší, opustila svého manžela Paula Éluarda, aby se k Dalímu přidala v roce 1929. Od té chvíle byla jeho manažerkou, múzou, ochránkyní i — jak sám přiznával — jedinou osobou, bez které by nedokázal žít. Gala řídila jeho kariéru s precizností byznysmena: vybírala zakázky, vyjednávala ceny, rozhodovala, co se prodá a co ne. Dalí to vědel a byl za to vděčný. Říkal, že bez Galy by skončil v blázinci.
Méně se ví o jeho hluboké katolické víře. Dalí, který v mládí surrealistické hnutí šokoval sexuálně explicitními díly, se ve čtyřicátých letech obrátil k náboženství. Série nábožensky laděných obrazů — Sacrament of the Last Supper, Christ of Saint John of the Cross — byla mnohými kolegy vnímána jako zrada surrealismu. André Breton ho ze skupiny fakticky vyloučil a přezdíval mu „Avida Dollars“ (anagram jeho jména — narážka na obchodní úspěch). Dalí na to reagoval typicky: bez komentáře, ale s novým obrazem.
V posledních letech života, po Galině smrti v roce 1982, se Dalí zhroutil. Přestěhoval se do hradu Púbol, který Gale koupil a odkud ho ona sama vykázala — mohl přijít jen s písemným povolením. Po její smrti tam žil sám, fyzicky i psychicky se zhoršoval. Odmítal jíst a nebezpečně zhubl. Přátelé ho podezřívali, že kráčí vstříc smrti zcela záměrně. V roce 1984 hrad zachvátil požár, jehož okolnosti nebyly zcela vyjasněny. Tento incident však přežil, a žil až do roku 1989.
Zemřel 23. ledna 1989 ve Figueres, pohřben v kryptě pod vlastním muzeem, které sám navrhl. Ani v smrti neodolal divadlu.
Dalí byl génius i performer. Rozdíl mezi těmito dvěma rolemi vědomě stíral — a to byl možná jeho největší umělecký výkon. Nemaloval jen obrazy. Maloval sebe.
Zdroje:
