Článek
První ohlasy na Zbabělce byly vlídné. Když román Josefa Škvoreckého v prosinci 1958 v nakladatelství Československý spisovatel vyšel, pochválil jej mimo jiné i básník Jan Skácel. Dne 11. ledna 1959 se ale objevila první ostře negativní recenze a podle literárního historika Michala Přibáně navíc dostaly redakce příkaz, že pozitivní ohlasy nesmějí otisknout. Z debutu čtyřiatřicetiletého autora se tak během několika týdnů stal politický případ.
Škvorecký román sepsal už v letech 1948 a 1949. Děj zasadil do posledních válečných dnů ve smyšleném Kostelci, za nímž se ve skutečnosti skrývá jeho rodný Náchod. Příběh vypráví dvacetiletý gymnazista Danny Smiřický, který hraje v amatérské jazzové kapele. Rukopis tehdy četl jen úzký okruh přátel, mezi nimiž nechyběli Bohumil Hrabal či Jiří Kolář. V padesátých letech veřejnost Škvoreckého znala spíše jako překladatele americké literatury a v letech 1957 a 1958 působil také jako zástupce šéfredaktora časopisu Světová literatura.
Během revolučních dnů Dannyho zaměstnává především jazz a dívka Irena. V tom, jak výrazně Dannyho zaměstnávají Irena a hudba i během revolučních událostí, viděli komunisté podle Přibáně „prostě výsměch“. Komunistické moci navíc vadil jazyk knihy, jejž označovala za obscénní a vulgární, ale i samotné vyprávění v první osobě. Jak uvádí životopis na webu věnovaném Škvoreckému, konzervativní křídlo komunistického aparátu tehdy román využilo jako varovný příklad toho, kam vede uvolnění poměrů v kultuře po roce 1956.
Podle Přibáně ovšem kampaň primárně necílila na začínajícího autora. Skutečným terčem bylo samotné nakladatelství Československý spisovatel, které krátce předtím vydalo například Kafku nebo Ortenovy deníky. V březnu 1959 tak nakladatelství přišlo o všechny své funkcionáře a z redakce propustili několik lidí. Své místo ve Světové literatuře musel opustit i Škvorecký, mohl se však vrátit do angloamerického oddělení Státního nakladatelství krásné literatury. Rukopisy svých dalších próz pak ze strachu z postihu ukryl natolik důkladně, že byly dlouho považovány za ztracené, a nakonec vyšly až počátkem devadesátých let.
Časopisecky sice směl Škvorecký podle Přibáně otiskovat povídky už po několika měsících, zákaz knižního vydávání ovšem trval zhruba pět let. Detektivka Vražda pro štěstí proto v roce 1962 vyšla pod jménem jejího spoluautora Jana Zábrany. Druhého vydání se tak Zbabělci dočkali až v roce 1964. Po invazi vojsk Varšavské smlouvy v srpnu 1968 následoval odchod do ciziny. Škvorecký se svou manželkou, zpěvačkou a herečkou Zdenou Salivarovou, s níž se oženil v březnu 1958, odletěli 31. ledna 1969 z Československa a ještě téhož dne přistáli v Torontu. Po sérii pobytů na amerických univerzitách se tam v září trvale usadili a Škvorecký následně začal přednášet na místní univerzitě.
V roce 1971 založila Salivarová za přispění svého muže nakladatelství Sixty-Eight Publishers. Hned od počátku stála v jeho čele, řídila každodenní provoz, zajišťovala technickou redakci a starala se i o grafickou úpravu. Sama byla dcerou pražského knihkupce a nakladatele, kterého nový režim v roce 1949 zatkl. Škvorecký působil jako hlavní redaktor; u některých knih jeho práce přesahovala běžnou redakční úpravu. Vůbec prvním, a nakonec i nejúspěšnějším titulem se stal jeho vlastní Tankový prapor, jehož vydání bylo v Československu zastaveno. Nakladatelství posléze vydávalo knihy doma zakázaných autorů, mimo jiné Václava Havla, Milana Kundery či Ludvíka Vaculíka. Právě zde také v roce 1985 vyšla Kunderova Nesnesitelná lehkost bytí. Zejména v počátcích se v tirážích objevovala fiktivní jména, zpravidla postavy z románů a povídek obou manželů. Do začátku devadesátých let v Torontu vyšlo přes dvě stě titulů.
Za vydávání české a slovenské literatury v exilu udělil v roce 1990 prezident Václav Havel oběma manželům Řád Bílého lva. Torontská univerzita navíc Salivarové o dva roky později udělila čestný doktorát. Škvorecký zemřel 3. ledna 2012 v Torontu, Salivarová tamtéž v srpnu 2025. Mezi knihami, které jejich nakladatelství vydalo, nechyběli ani Zbabělci – tedy kniha, o které redakce v roce 1959 nesměly psát pochvalně.
Zdroje
Josef Škvorecký: Životopis – https://www.skvorecky.cz/zivotopis/
Seznam Zprávy: Stoletý Škvorecký. Nepřejme si mu zase plně porozumět, říká historik (rozhovor s Michalem Přibáněm, 2024) – https://www.seznamzpravy.cz/clanek/kultura-stolety-skvorecky-neprejme-si-mu-zase-plne-porozumet-rika-historik-261471
Wikipedie: Josef Škvorecký – https://cs.wikipedia.org/wiki/Josef_%C5%A0kvoreck%C3%BD
Wikipedie: ’68 Publishers – https://cs.wikipedia.org/wiki/Sixty-Eight_Publishers
Wikipedie: Zdena Salivarová – https://cs.wikipedia.org/wiki/Zdena_Salivarov%C3%A1
Wikipedie: Zbabělci – https://cs.wikipedia.org/wiki/Zbab%C4%9Blci
Wikipedia: Josef Škvorecký – https://en.wikipedia.org/wiki/Josef_%C5%A0kvoreck%C3%BD
Michal Přibáň: Edice Josefa Škvoreckého – https://www.skvorecky.cz/edice/






