Článek
Když Marta (34) nastupovala do autobusu s novorozencem v kočárku a tříletou dcerou Eliškou, neměla tušení, že se jí běžná krátká jízda promění v pořádně nepříjemný zážitek. Nastoupila bočními dveřmi, jak byla zvyklá, a zaparkovala kočárek na určené místo. Řidič sice něco říkal, ale v ranním shonu a hluku nastupujících lidí vůbec nerozuměla, že by mohl mluvit právě na ni.
Teprve když autobus pořád nevyjížděl, začalo jí být divné, co se děje. S Eliškou v ruce tedy došla až dopředu k řidiči. Když se ho zeptala, proč stojí, sjel ji pohledem a podrážděně požadoval vidět jízdenku. Přitom ostatní cestující nenutil nic ukazovat, většina nastoupila stejně jako ona. Marta věděla, že jede jen dvě zastávky v rámci města a že jí na to bohatě stačí její městská karta.
Řidič byl ale čím dál nepříjemnější. Vytkl jí, že kvůli ní nabral autobus zpoždění a zdržuje všechny ostatní cestující. Marta, která vždycky dbala na to, aby neobtěžovala okolí, cítila, jak se jí do očí derou slzy vzteku a bezmoci. Přesto mlčela a vrátila se zpět k dětem.
Jenže situace se neuklidnila. Když se konečně rozjeli, řidič na truc projel zastávku, kde měla Marta s dětmi vystoupit. Teprve až ji minuli, pustil hlášení, že kvůli zpoždění jsou všechny zastávky jen na znamení. Marta neměla šanci nijak reagovat, její zastávka na znamení nikdy předtím nebyla.
Nakonec autobus zastavil až na další zastávce, už za městem, u logistického centra. Marta musela s Eliškou za ruku a druhým dítětem v kočárku vystoupit mezi kamiony, dodávky kurýrních služeb a čilý ruch silničního provozu. Zmateně a vystresovaně kličkovala mezi auty a snažila se rychle najít cokoliv, co by připomínalo chodník.
Ten den Marta přišla domů úplně vyčerpaná a rozzlobená. Nešlo jen o to, že jí řidič zkomplikoval život. Byla zaskočená jeho arogancí a bezohledností. Nejvíc ji však mrzelo, že se na ni dívala Eliška a nechápala, proč je její maminka tak smutná. A Marta se rozhodla, že nemůže mlčet.
Napsala ještě ten večer na linku dopravce a druhý den jí volali. Poděkovali jí za sdílenou zkušenost. Je prý dobře, že dala vědět, protože s jednou stížností je těžké naložit, ale ta její není první podobnou. Bližší informace jí sdělit nemohli, ale obvykle se má jednat o finanční trest a povinné školení. Měla z toho trochu výčitky, ale když si někdo potřebuje honit ego na mámě s kočárkem, možná by neměl řídit vůbec, natož autobus plný lidí.
