Článek
Ve světě hudby koluje jeden z nejhouževnatějších mýtů moderní éry: John Lennon byl umělecký vizionář, Paul McCartney ten druhý – schopný melodik, ale v jádru jen popař. Tenhle narativ se zrodil z velké části ještě za Lennonova života, ale po jeho tragické smrti v prosinci 1980 se stal nezvratným. Mrtvý génius může živit mýtus donekonečna. Živý kolega ho nemůže korigovat, aniž by vypadal malicherně.
Paul McCartney se narodil 18. června 1942 v Liverpoolu. S Lennonem se potkal v roce 1957 – Paulovi bylo patnáct, Johnovi o dva roky víc. Z kapely The Quarrymen se zrodili The Beatles. Z Beatles se stala kulturní revoluce. A z příběhu dvou autorů legenda o dvou protipólech: jeden Rembrandt, druhý šikovný obchodník.
Skutečnost je ale složitější. Jak ukazuje například analýza muzikologa Dominica Pedlera, právě McCartney byl autorem či spoluautorem většiny nejtrvalejších melodií kapely. Yesterday, Let It Be, Hey Jude, Blackbird nebo The Long and Winding Road – to sice nejsou žádné experimenty, ale jsou to písně, které přetrvaly. Lennonův styl byl jiný: politický, postavený na textech a s větším sklonem k dekonstrukci. Oba přístupy fungovaly, a to právě proto, že byly odlišné.
Mýtus přesto sílil. Zčásti proto, že sám McCartney ochotně přijal roli sympatického baviče, který se raději vyhnul konfliktům tam, kde Lennon provokoval. Zčásti proto, že Lennon v rozhovorech po rozpadu Beatles mluvil o McCartneyovi s pohrdáním, které novináři rádi citovali. Zčásti proto, že kontroverze prodává lépe než melodická dokonalost.
Po rozpadu Beatles McCartney jel dál – Wings, sólová kariéra, mamutí koncertní turné, která dodnes patří mezi největší v historii hudby. Nálepka „toho komerčního“ se ho ale drží dodnes. Kritici, kteří Lennonovi připisují body za politický aktivismus, je McCartneymu ubírají za přílišnou líbivost.
Zajímavou odpověď dávají čísla. McCartney je v Guinnessově knize rekordů zapsán jako nejúspěšnější hudební skladatel všech dob, a to na základě počtu hitů, prodaných desek a výnosů z autorských práv. Je to číslo, které nevypovídá nic o hodnotě umění. Ale vypovídá o tom, co si lidé opakovaně vybírají za své.
Příběh o geniálním Johnovi a šikovném Paulovi je zkrátka snadno stravitelný. Lennonova tragická smrt ho navíc vytesala do kamene. Jenže Paul McCartney i ve svých čtyřiaosmdesáti letech hraje tříhodinové koncerty a vyprodané haly s ním zpívají každé slovo. A to je taky odpověď.
Zdroje:
