Článek
Když náš Tomášek, tehdy šestiletý klučina s bujnou fantazií a encyklopedickými znalostmi o dinosaurech, nastupoval do první třídy, měla jsem v sobě směsici naděje a lehkého strachu. Můj muž Petr, stavební inženýr, mě ale uklidňoval. „Bude to dobré, Pavlo, neklesej na mysli,“ říkával. Tomášek, náš jediný syn, byl na školu připravený. Uměl číst, počítat a hltal každou novou informaci. Byl zkrátka zvídavý. A my s Petrem jsme z toho měli radost.
Přesto se nám dostalo trochu zvláštního doporučení ohledně třídní učitelky. Byla to paní Novotná, dáma v letech, která už dávno přesáhla důchodový věk. Nikdo moc nečekal, že by si vzala novou první třídu. Ale stalo se. A právě tehdy začaly naše trable. Paní učitelka si na Tomáška takzvaně zasedla. „Vyrušuje, pořád něco komentuje,“ stěžovala si mi na třídních schůzkách. Její definice „vyrušování“ ale byla podle všeho hodně široká.
Tomášek se ve škole nudil. Kdežto ostatní děti se učily písmenka a jednoduché počty, on už četl Děti z Bullerbynu a počítal složitější příklady. Snažil se zapojit, ptal se, občas něco doplnil k tématu. Paní Novotná to však viděla jako neposlušnost. Její pedagogika vycházela z principů „hlavně klid a ticho“. Z jejího pohledu byl Tomáš zkrátka problém. A to, co mi nakonec zvedlo tlak, byl detail, který mi sdělila kamarádka Lenka, jejíž dcera chodila s Tomáškem do třídy.
Paní učitelka Novotná oslovovala všechny děti zdrobnělinami – „Petruška, Honzík, Anička“. Jen náš Tomášek byl „Novák“. To už na mě bylo moc. Připadala jsem si jako lvice, která brání své mládě. Nemohla jsem to jen tak nechat. Zavolala jsem ředitelce školy, paní Dvořákové, zkušené padesátnici s krátkými vlasy a brýlemi. Po telefonu mi bylo jasné, že musím jednat. Domluvily jsme si schůzku.
Když jsem jí vysvětlila celou situaci, včetně oslovování „Novákem“, ředitelka Dvořáková vypadala zamyšleně. Nebyla překvapená. Přiznala, že paní Novotná vždycky měla své oblíbence. Ale shazování někoho, kdo vyčnívá, může podle ní mít na dítě vážné dopady. Ředitelka mi pak odhalila pozadí celé věci. Paní Novotná chtěla jít do důchodu, ale ředitelka ji přemluvila, aby zůstala. Dva noví učitelé jí totiž před začátkem školního roku poslali výpověď. Byla v tísni.
Slíbila mi, že od nového měsíce má nastoupit nová mladá učitelka, která převezme naši třídu. To mi spadl kámen ze srdce. Kdyby to nevyšlo, nabídla dokonce Tomáškovi změnu třídy. Cítila jsem obrovskou úlevu. Snad se teď Tomášek vrátí ke své lásce ke škole, bez zbytečných dramat a pocitu, že je špatný. Věřím, že škola by měla být místem radosti, ne frustrace.
