Článek
Co vám utkvělo v paměti z dnešních ranních zpráv? Nehoda na dálnici, výsledky voleb, krize na druhém konci světa? Nebo zpráva o tom, že vědci vyvinuli novou terapii rakoviny, dobrovolníci v Praze vysadili tisíc stromů a do malé pekárny se po patnácti letech vrátili zákazníci? Obě sady zpráv byly dnes ráno k mání. Váš mozek si ale vybral.
Tomuto jevu se říká negativní zaujatost neboli negativity bias. Jde o dobře popsanou tendenci lidského mozku přikládat negativním informacím, zážitkům a signálům větší váhu než těm pozitivním, i když jsou stejně silné. Popsali ji psychologové Paul Rozin a Edward Royzman v roce 2001 a od té doby ji potvrdily desítky studií.
Evoluční logika je přímočará. Naši předkové, kteří si rychleji všimli hrozby — pohybu v křoví, neznámého zvuku, změny v chování druhého člověka —, měli větší šanci přežít než ti méně ostražití. Mozek nastavený na přeceňování rizik přežil. Ten, který je podceňoval, se stal něčí večeří. Negativní zaujatost tedy není chyba v systému. Je to jeho klíčová funkce, která nám pomohla dostat se až sem.
Problém nastává, když se tento prastarý systém ocitne v prostředí, pro které nebyl stvořen. Náš prefrontální kortex, který si zprávy vybírá a zpracovává, nebyl evolucí vyladěn na každodenní záplavu zpráv z pěti kontinentů. Byl kalibrován na savanu: jedna vesnice, jedno stádo, pár známých hrozeb.
A právě tady vstupuje na scénu doomscrolling – nutkavé projíždění negativních zpráv online, které tento mechanismus systematicky zneužívá. Algoritmy sociálních sítí a zpravodajských serverů jsou optimalizované na jediné: udržet naši pozornost. A co ji udrží nejspolehlivěji? Obsah, který aktivuje naši negativní zaujatost. Hrozba, konflikt, katastrofa, pohoršení. Scrollujeme, protože nám mozek velí zjistit, jak hrozba dopadne. A algoritmy s tímto instinktem chladně kalkulují.
Studie z roku 2022 publikovaná v Nature Human Behaviour sledovala konzumaci zpráv v sedmnácti zemích a odhalila konzistentní vzorec: lidé dávají přednost negativnímu tónu, i když sami tvrdí, že by raději četli pozitivní zprávy. To, co říkáme, a to, na co klikáme, jsou dvě různé věci.
Co tedy s negativní zaujatostí dělat? Zbavit se jí nelze, je to součást naší mentální architektury. Můžeme ji ale vědomě korigovat. Výzkumy mindfulness a behaviorální psychologie ukazují, že pomáhá vědomě zpomalit a dát zprávě „druhý pohled“ namísto okamžité instinktivní reakce. Stejně tak funguje cílené omezení přísunu informací. Nejde o ignorování světa, ale o vědomou volbu, kdy a kolik zpráv si k sobě pustíme. Dáváme tak mozku šanci zpracovat informace bez pocitu neustálého ohrožení.
Náš mozek nás sabotuje z dobrých důvodů. To ale neznamená, že mu nemůžeme čas od času říct dost.
