Článek
„Vždyť se máte skvěle, proč si to kazit dítětem?“ směje se Honza na naší terase během grilovačky. Smějí se všichni, včetně mojí ženy Simony. Směju se taky, ale je to smích, který mám dobře natrénovaný. Uvnitř ale cítím tíhu. Chci rodinu. Už hodně dlouho.
Se Simonou jsme se potkali před třinácti lety, když jí bylo devatenáct a mně šestadvacet. Ona studovala práva, já jsem rozjížděl svou IT firmu. Společný život byl od začátku jedna velká jízda – výlety, exotické dovolené, nekonečné párty a pohodlný život v našem bytě v Brně. Nikdy nám nic nechybělo. Tedy kromě jedné věci.
Postupně jsem si uvědomoval, že zatímco já o dětech přemýšlím víc a víc, Simona tohle téma prostě ignoruje. Když k nám přijdou přátelé s dětmi, vidím její úsměv, který je ale vždy trochu strojený. Nikdy si děti nechce pochovat, nikdy nezavede řeč na to, jaké by to bylo, kdybychom měli vlastní. Když se o tom někdy zmíním já, rychle obrátí řeč na něco jiného nebo zavtipkuje. Téma se rychle uzavře, jako by bylo toxické.
Všichni naši známí mají jasno, že jsme pár, který děti nechce. Nikdo se nás na to neptá, protože jsme přece ti, kteří si užívají svobody, cestování a finanční nezávislosti. Jenže ta svoboda začíná být tíživá. Je mi skoro čtyřicet a uvědomuju si, že pokud nebudu otcem teď, možná se už nedočkám vůbec.
Bojím se ale říct, co cítím. Mám obavu, že když téma otevřu příliš vážně, náš dokonalý svět se rozsype jako domeček z karet. A zároveň vím, že čas běží rychle a já nemám nekonečně možností. Miluju Simonu, ale co když ona není žena, která chce nebo může splnit můj největší životní sen?
Poslední dobou si čím dál častěji kladu otázku, jestli nejsem příliš zbabělý na to, abych se sebral a odešel za tím, co opravdu chci. Anebo naopak, jestli nejsem sobecký, když chci ohrozit skvělé manželství jen kvůli své touze po dítěti.
Každý večer, když sedíme v našem krásném bytě a Simona mi věnuje úsměv, který znám a miluju už třináct let, přemýšlím nad tím, jaká je cena za to, že mám všechno kromě jedné věci, po které nejvíc toužím. Stojí mi ta věc za to, abych všechno ostatní zahodil?
