Článek
Nikdy jsem nebyla ten typ ženy, co potřebuje mít všechno perfektně uklizené, natož sterilní. I tak jsem si ale vždy nechávala záležet na hezkém a čistém prostředí, hlavně kvůli dětem. Co jsem ale opravdu chtěla, byl pocit, že v péči o rodinné zázemí nejsem sama. S manželem Martinem jsme spolu skoro dvanáct let a poslední roky, kdy jsem po mateřských a částečných úvazcích konečně zase naplno v práci, jsem začala vnímat výrazněji, jak je péče o domácnost rozdělená – nebo spíš nerozdělená.
Ne že by Martin nikdy nepomohl, ale většinou to bylo spíš „na požádání“, tedy když už mi tekly nervy, nebo jsem přímo řekla, že něco potřebuju. A i pak se často tvářil, jako by mi dělal laskavost. Když jsem se to s ním snažila řešit, vyšlo to většinou do ztracena s tím, že jeho plat je výrazně vyšší než můj, takže podle něj bylo přirozené, že doma udělám víc já.
A pak přišel ten den, kdy se ve firmě konala další pravidelná inspirativní přednáška se snídaní. Tentokrát přijela výzkumnice, která mluvila o „neviditelné práci“. O všem tom úsilí, které ženy doma vynakládají. Nikdo si ho ale pořádně neváží, protože ho jednoduše nevidí. A tak není ani zaplacené, natož oceněné. Pamatuji si, že během její řeči jsem se cítila pochopená jako dlouho ne. Jako by mluvila přímo o mně, přitom se tak cítí většina žen na světě. Na konci jsem si rychle poznamenala odkaz na web ferova-domacnost.cz, kde slibovali, že pomůžou domácí práce zmapovat.
Doma jsem si pak na webu jejich formulář objednala, přišel obratem emailem. A když dorazil, trochu s obavami jsem ho ukázala Martinovi. Samozřejmě, že se nejdřív tvářil skepticky. Trochu protestoval, ale nakonec se nechal přesvědčit, aby formulář vyplnil se mnou. Po hodině psaní a počítání jsme oba jen koukali. Najednou bylo černé na bílém, kolik času do domácnosti investuju já a kolik on. A že ten rozdíl není vůbec malý.
Protože vím, že Martin je na čísla a finance, napadlo mě poprosit ho, ať to ještě přepočítá na peníze. Kolik by jsme si oba vydělali, kdybychom si každou tu odpracovanou hodinu v domácnosti proplatili. Když skončil s výpočtem, zíral na výsledek snad ještě víc než já. Zjistil, že i když vydělává o dobrou polovinu víc než já, ve skutečnosti to jsem já, kdo díky nekonečné práci doma přináší rodině dvojnásobek hodnoty.
Tahle čísla ho evidentně zasáhla. Několik dní nemluvil o ničem jiném a najednou jsem si všimla, že se začal sám od sebe zapojovat do činností, které dřív vůbec nevnímal. Viděla jsem ho vysávat, dávat prádlo do pračky, jednou dokonce uvařil večeři. Nebudu lhát, nejdřív jsem byla v šoku, ale čím víc dní uběhlo, tím víc jsem začínala doufat, že tohle je skutečná změna.
Už to bude skoro měsíc a zatím to Martinovi vydrželo. Nechci se radovat předčasně, ale mám pocit, že jsme díky téhle jednoduché tabulce udělali obrovský krok k lepšímu vztahu i férovějšímu rozdělení domácnosti. Cítím velkou úlevu – nejen proto, že se pročistil vzduch mezi námi, ale také proto, že teď už vím, že si občas můžu bez výčitek dopřát chvilku jen pro sebe. Že i přes hodinu jógy nebo sauny týdně toho pořád udělám doma víc než dost.
