Žlutou v sobě listí nosí celé léto. Červenou si ale mnohé stromy vyrábějí až na podzim

Žlutá, kterou na podzim obdivujete, bývá v listu už v létě. Jen ji přes zelenou nevidíte. Stojíte ráno na zastávce a javor přes ulici má první žluté konečky. Včera tam ještě nebyly — nebo jste si jich nevšimli. Za týden bude celý strom vypadat, jako by ho někdo přes noc přemaloval, a vy ho stejně jako každý rok vyfotíte do rodinné skupiny. Kde se ta barva tak rychle vzala? Žlutá tam obvykle byla už předtím, jen nebyla vidět. S červenou je to ovšem jinak.

Karotenoidy, skupina barviv známá i z mrkve a dýní, jsou přítomné také v zelených listech. Během vegetační sezony je svou výraznou barvou překrývá chlorofyl, který se podílí na fotosyntéze. Když ho ve stárnoucím listu ubývá, zbylá žlutá a oranžová barviva se stanou viditelnějšími. I karotenoidy se během stárnutí listu rozkládají, obvykle však přetrvávají déle než chlorofyl. Výsledná barva závisí na tom, která barviva v listu zůstala a v jakém poměru. Žlutý list tedy ukazuje jinou směs než list, který vidíme v červenci.

Proč zelené barvivo ubývá právě před zimou? U opadavých stromů souvisí stárnutí listů s přípravou na období, kdy by jejich udržování bylo nevýhodné. Zkracování dnů je významným sezonním signálem, průběh však ovlivňují i teplota a podmínky, v nichž strom roste. Strom omezuje tvorbu chlorofylu a ze stárnoucích listů získává zpět část živin včetně dusíku. Ten může uložit v trvalých částech rostliny a později znovu využít. Představte si úklid před uzavřením sezonní provozovny: co má ještě cenu, přestěhuje se do skladu, zbytek se odloží. V listech se ovšem nepřesouvá všechno a nejde o rozebrání bez ztrát.

Žlutá barviva tedy v listu zůstávají a začínají být vidět. Červené a fialové zbarvení často vzniká díky antokyanům, které mnohé stromy vytvářejí až během podzimního stárnutí listů. Jejich tvorbě mohou přát cukry nahromaděné v listu a dostatek světla. O výsledném odstínu pak rozhoduje kombinace nových a zbývajících pigmentů. Zní to zvláštně: strom získává zpět živiny, ale současně investuje do barviva v listu, který brzy shodí. Jedním z vědeckých vysvětlení je ochrana stárnoucího listu před nadbytkem světla, která může usnadnit dokončení přesunu živin. Přesná úloha antokyanů u jednotlivých druhů zůstává předmětem výzkumu.

Také proto některé podzimy stojí za fotku a jiné působí nenápadněji. Jasné dny a chladné noci bez mrazu často přejí výraznému červenému zbarvení. Počasí ale neurčuje všechno. Záleží na druhu stromu, jeho vlastnostech, vláze i zdravotním stavu; sucho nebo jiné zatížení mohou vyvolat předčasné zbarvení a opad. Dva stromy v jedné ulici proto nemusí postupovat stejně a jeden javor se může vybarvit nerovnoměrně. Za mdlými odstíny i předčasnou červenou tak může stát několik různých příčin. Krajina navíc není sestavená jen z javorů, které by měly každý rok předvést stejnou červenou.

Až příště půjdete kolem toho stromu na zastávce, můžete v jeho koruně sledovat několik dějů najednou. Zelená ustupuje, část dříve zastíněných barviv zůstává, jiná ubývají a u některých druhů přibývají nová. Živiny se přesouvají a list se blíží chvíli, kdy odpadne. Na jedné větvi může ještě převládat zelená, o kus dál žlutá a na osluněné straně červená. Přes noc tedy nikdo nemusel přijít s barvou a štětcem. Ale tvrdit, že strom nic nového nevyrábí, by mu také křivdilo. Váš ranní javor zvládá úklid i výrobu současně — a z chodníku je vidět jen výsledek.

Zdroje