Článek
„Jen ochutnejte, nic za to nechci.“ Prodavačka u stánku v nákupním centru vám podává kousek sýra na párátku. Sníte ho, poděkujete a chcete jít dál. Vtom se ale zeptá, jestli si nevezmete aspoň malé balení. Sýr nechcete, a přesto chvíli rozpačitě přešlapujete. Odmítnout najednou působí skoro nezdvořile – jako byste si něco vzali a nic nedali na oplátku. Možná si ho nakonec koupíte, možná odejdete s nepříjemným pocitem. Zviklat vás tak může maličkost, o kterou jste si vůbec neřekli.
Odborníci tento jev nazývají normou reciprocity – jde o očekávání, že lidé oplatí to, co pro ně druzí udělali. Sociolog Alvin Gouldner ji v roce 1960 popsal v časopise American Sociological Review jako obecnou morální normu a vyslovil hypotézu, že tvoří univerzální součást morálních kodexů. Sám přitom citoval opatrnou formulaci Westermarcka, podle něhož je oplatit dobrodiní „pravděpodobně všude, přinejmenším za určitých okolností“ považováno za povinnost. Gouldner tvrdil, že tato norma pomáhá udržovat stabilitu společenských systémů. Pocit závazku může vzniknout i u drobného dárku, po kterém následuje žádost o nákup či laskavost.
Představte si běžné úterní ráno v kanceláři. Kolegyně, se kterou se znáte spíš jen od vidění, vám na stůl postaví kávu z automatu. „Šla jsem kolem, tak jsem vzala dvě.“ S díky si ji vezmete a potěší vás to. O hodinu později se ale vrátí: „Můžeš za mě ve čtvrtek vzít tu poradu s dodavatelem?“ Vy už přitom máte na čtvrtek nabitý program. Než odpovíte, zrak vám padne na kelímek na stole. „Odmítnout ji hned po kávě? To by bylo divné.“ Odpovíte, že se na to podíváte, a večer přesouváte vlastní schůzku. Možná vám kolegyně kávu přinesla jen tak z dobré vůle a porada jí bleskla hlavou až pak. Možná ale ne. Jistě to nevíte, a právě tato nejistota může ovlivnit, jak se cítíte.
Sílu drobných laskavostí zkoumal psycholog Dennis Regan ve studii publikované roku 1971. Účastníci jeho experimentu se domnívali, že hodnotí umělecká díla s partnerem jménem Joe. Ten však ve skutečnosti spolupracoval s výzkumným týmem. Během pokusu Joe nabídl účastníkovi limonádu a během další přestávky ho písemným vzkazem požádal, zda by si od něj nekoupil losy do tomboly. Ukázalo se, že čím sympatičtější Joe účastníkům byl, tím ochotněji si od něj losy kupovali. Pokud jim ale předtím dal limonádu, sympatie už nákup statisticky významně nepředpovídaly. Otázkou, proč nás laskavost někdy potěší a jindy naopak tíží, se zabývala studie publikovaná v roce 2024 v časopise Nature Communications. Velká většina dotázaných si pocit dluhu spojovala s výčitkami, že dárci přidělali starosti. Přibližně dvě pětiny jej pak vnímaly jako závazek, za nímž tušily postranní úmysly.
Pocit dluhu ovšem nemá neomezenou trvanlivost. Ve studii publikované roku 1997 popsal psycholog Jerry Burger s kolegy experiment, při němž spolupracovník výzkumníků daroval účastníkům nealkoholický nápoj. Když je o pět minut později požádal, aby odnesli obálku přes kampus, souhlasili častěji než kontrolní skupina, která dostala jen samotnou žádost. Pokud však s prosbou přišel až po týdnu, žádný významný rozdíl se už neprojevil. Autoři z toho vyvodili, že norma reciprocity po nás nevyžaduje nekonečný závazek, ale pouze oplatit službu v přiměřeném čase. Ani výsledky Reganova pokusu tak nelze na kancelářské prostředí aplikovat zcela bez výhrad. Šlo totiž o krátké setkání během experimentu, nikoliv o dlouhodobý vztah mezi kolegy.
Každá káva od kolegyně ale není past. Podle studie z Nature Communications prožívají lidé laskavosti na základě toho, jaký za nimi vidí úmysl, a samotní autoři odlišují nezištnou péči o druhé od strategického obdarovávání. Můžete proto zkusit oddělit dvě věci: drobný dárek, který jste dostali, a prosbu, která následovala potom. Za kávu můžete slušně poděkovat, oplatit ji jindy a úplně jinak, a přitom na čtvrteční poradu říct ne. Zkusit můžete i otázku: Zněla by moje odpověď stejně, i kdyby mi na stole onen kelímek nestál? Pocit závazku, který pramení spíše ze strachu o vlastní reputaci než ze skutečné touhy pomoci, totiž autoři s odkazem na dřívější výzkumy spojují s pocity tlaku, úzkosti a nevole.
Kdy jste naposledy řekli ano jen proto, že vám dotyčný předtím něco dal? A chtěli jste tehdy opravdu pomoci, nebo jste jen spláceli kávu?
Zdroje
Wikipedia: Reciprocity (social psychology), oddíl Strength (shrnutí pokusu D. T. Regana, Effects of a favor and liking on compliance, Journal of Experimental Social Psychology 7, 1971) – https://en.wikipedia.org/wiki/Reciprocity_(social_psychology)
Gouldner, A. W.: The Norm of Reciprocity: A Preliminary Statement. American Sociological Review 25 (1960), č. 2 – https://doi.org/10.2307/2092623
Gao, X., Jolly, E., Yu, H., Liu, H., Zhou, X., Chang, L. J.: The psychological, computational, and neural foundations of indebtedness. Nature Communications 15 (2024), 68 – https://doi.org/10.1038/s41467-023-44286-9
Burger, J. M., Horita, M., Kinoshita, L., Roberts, K., Vera, C.: Effects of Time on the Norm of Reciprocity. Basic and Applied Social Psychology 19 (1997), č. 1, s. 91–100 – https://doi.org/10.1207/s15324834basp1901_7
Dennis T. Regan: Effects of a Favor and Liking on Compliance, plný časopisecký text na univerzitním webu – https://www.uni-muenster.de/imperia/md/content/psyifp/aeechterhoff/vorlesungkommunikation/regan_favorandlikingcompl_jesp1971.pdf
Jerry M. Burger a kol.: Effects of Time on the Norm of Reciprocity, veřejná kopie plného časopiseckého textu – https://www.communicationcache.com/uploads/1/0/8/8/10887248/effects_of_time_on_the_norm_of_reciprocity.pdf






