Článek
Jazyk jako hranice našeho světa
Může jazyk, kterým mluvíme, ovlivňovat nejen to, jak se vyjadřujeme, ale také to, jak vnímáme svět a jak o něm přemýšlíme? Tato otázka není nová. Už Ludwig Wittgenstein se v Tractatu logico-philosophicus zabýval vztahem mezi jazykem, myšlením a hranicemi toho, co lze smysluplně vyjádřit.
K této otázce jsem se nedávno vrátil také ve svém článku Má polyglot několik verzí vlastního já? Čím více jazyků, tím více osobností? Nyní se ale nabízí ještě hlubší otázka: Mohou se rozdíly mezi jazyky projevit dokonce ve fyzickém uspořádání nervových spojení v našem mozku?
Němci a Arabové: dva jazyky, dvě odlišné struktury mozkových spojení
Právě tím se zabývala studie publikovaná v roce 2023 v časopise NeuroImage s názvem Native language differences in the structural connectome of the human brain. Vědci porovnávali mozky 94 rodilých mluvčích němčiny a arabštiny pomocí magnetické rezonance a následné analýzy nervových spojení.
Výsledky ukázaly rozdíly v organizaci jazykových sítí. U německy mluvících účastníků byla výraznější propojení uvnitř levé mozkové hemisféry, zejména v oblastech zapojených do zpracování gramatiky a syntaxe. U arabsky mluvících účastníků vědci naopak zaznamenali silnější propojení v temporoparietálních oblastech souvisejících s lexikálně-sémantickým zpracováním a také výraznější spojení mezi oběma hemisférami v zadní části corpus callosum.
Autoři dávají tyto rozdíly do souvislosti s odlišnou strukturou obou jazyků. Němčina využívá komplexní syntaktické vztahy a poměrně flexibilní slovosled. Arabština je naproti tomu charakteristická kořenovým morfologickým systémem, v němž základní souhláskový kořen nese význam a jeho obměňováním pomocí různých vzorů vznikají další významové a gramatické formy.
Výzkum tak naznačuje, že dlouhodobé používání mateřského jazyka může souviset s odlišným uspořádáním strukturálních spojení v mozku. Nejde tedy pouze o rozdíly ve slovní zásobě nebo gramatice. Rozdíly nacházejí odraz v samotné architektuře nervových sítí, které se na zpracování jazyka podílejí.
Formuje jazyk způsob našeho myšlení?
Znamená to tedy, že Němci přemýšlejí jinak než Arabové? Studie nezkoumala, zda jsou příslušníci jedné jazykové skupiny analyticky zaměřenější, kreativnější nebo lépe schopní abstraktního uvažování. Přesto je její zjištění pozoruhodné. Mateřský jazyk není jen soubor slov a gramatických pravidel, která používáme k předávání již hotových myšlenek. Je to systém, který si osvojujeme od dětství a který se stává součástí našeho každodenního vnímání, komunikace a poznávání světa.
Wittgensteinova věta o hranicích jazyka a hranicích světa tak získává další zajímavý rozměr. Jeho původní filozofická myšlenka se sice týkala hranic smysluplného vyjádření, nikoli rozdílů mezi konkrétními mateřskými jazyky, ale současná neurověda přináší otázky, které s ní lze zajímavě propojit.
Pokud se při přechodu mezi jazyky může měnit způsob, jakým prožíváme sami sebe, a pokud jsou různé mateřské jazyky spojeny s odlišnou organizací mozkových sítí, nakolik jazyk skutečně utváří naši identitu a způsob, jakým přemýšlíme?
Možná tedy neplatí jen to, že kolika jazyky mluvíme, tolikrát jsme člověkem. Možná každý jazyk představuje také trochu jinou cestu, jak si svět uspořádat a porozumět mu.
Studie:
Wei, X., Adamson, H., Schwendemann, M., Goucha, T., Friederici, A. D. & Anwander, A. (2023). Native language differences in the structural connectome of the human brain. NeuroImage, 270, 119955. https://doi.org/10.1016/j.neuroimage.2023.119955
