Článek
Jiný jazyk, jiný člověk?
Poprvé jsem si toho všiml u sebe v práci, když jsem musel komunikovat s německy a francouzsky mluvícími pacienty a postupně jsem začal pozorovat rozdíl, který nebylo snadné vysvětlit pouhou odlišností slovní zásoby. V němčině jsem se zpravidla rychleji dostával k věci a k praktickému výsledku. Ve francouzštině se mi naopak zdálo snazší řešit konflikty, hledat kompromis a postupně pacienta získávat pro společný postup.
Nešlo přitom o to, že bych jednoho pacienta považoval za důležitějšího než druhého nebo že bych vědomě měnil svůj přístup. Rozdíl jsem vnímal především ve vlastním způsobu komunikace. Jako by se s jazykem přepínal také určitý způsob uvažování a jednání.
Zvlášť výrazně se to projevovalo ve chvíli, kdy bylo třeba pacienta přesvědčit o důležitosti léčby. Pokud to situace umožňuje, považuji za zásadní mluvit s ním jeho mateřským jazykem. Nejde jen o to, že si lépe porozumíme. Zkušenost z klinické praxe mě přivedla k otázce, která je mnohem širší než samotná medicína: Mění polyglot spolu s jazykem, kterým mluví, také některé své osobnostní rysy?
Nejde jen o subjektivní pocit
Podobné zkušenosti popisují lidé po celém světě. Někteří se v cizím jazyce cítí odvážnější, jiní méně emocionální, přímočařejší nebo naopak zdvořilejší. Jsou lidé, kteří v mateřštině působí rezervovaně, ale v dalším jazyce se dokážou uvolnit a navazovat kontakty s větší lehkostí.
Vědci tento jev označují například jako feeling different – pocit, že se člověk při přechodu mezi jazyky stává v určitém smyslu někým jiným. Neznamená to automaticky, že má několik oddělených osobností. Může jít o změny v sebeprožívání, emocích, chování nebo ve způsobu, jakým se člověk prezentuje před ostatními.
Co ukázal výzkum polyglotů?
1. Dewaele a Nakano: Člověk se může v každém jazyce cítit trochu jinak
Jean-Marc Dewaele a Seiji Nakano v roce 2013 publikovali studii Multilinguals’ perceptions of feeling different when switching languages. Zkoumali 106 dospělých vícejazyčných lidí, jejichž mateřské jazyky zahrnovaly celkem 31 různých jazyků. Účastníci hodnotili, jak se cítí při používání jazyků, které si osvojili v různém pořadí. Výsledky ukázaly systematické rozdíly v subjektivním prožívání: při přechodu k později naučeným jazykům se účastníci v průměru cítili méně logičtí, méně vážní, méně emocionální a více neautentičtí. Významnou roli hrála také subjektivně vnímaná jazyková kompetence. Studie tedy ukazuje, že pocit odlišného já není u vícejazyčných lidí nijak výjimečný. Neprokazuje však, že by se jejich základní osobnost trvale měnila. Studie v Journal of Multilingual and Multicultural Development.
2. Chen a Bond: Dva jazyky, dvě osobnosti?
Studie Sylvie Xiaohua Chen a Michaela Harrise Bonda z roku 2010 nesla příznačný název Two languages, two personalities? Examining language effects on the expression of personality in a bilingual context. Autoři zkoumali, zda jazyk a kulturní kontext ovlivňují způsob, jakým bilingvní lidé vyjadřují svou osobnost. Výzkum čínsko-anglického prostředí pomohl otevřít otázku, zda se při změně jazyka nemění také kulturní rámec, podle něhož člověk vyhodnocuje situaci a přizpůsobuje své jednání. Jinými slovy, to, co vnímáme jako změnu osobnosti, může být částečně změnou způsobu, jakým svou osobnost projevujeme. Studie v Personality and Social Psychology Bulletin.
3. Mijatović a Tytus: Pocit změněného já
Marko Mijatović a Agnieszka Ewa Tytus se v roce 2019 zaměřili přímo na otázku, proč se bilingvní lidé někdy cítí jako jiný člověk. Ve studii The bi-personal bilingual: a study of the perceived feeling of a changed self analyzovali zkušenosti 88 německo-anglických bilingvních mluvčích. Z jejich výsledků vyplynuly čtyři důležité oblasti: kulturní rozdíly, jazyková kompetence, pocit osvobození od osobnosti spojené s mateřštinou a reakce komunikačních partnerů. Zajímavá je především poslední možnost. Člověk se totiž nechová pouze podle toho, kým je, ale také podle toho, jak na něj reaguje okolí. Pokud se v cizím jazyce ocitne v jiném sociálním prostředí, může začít projevovat i stránky sebe sama, které v mateřštině tolik neuplatňuje. Studie v International Journal of Bilingual Education and Bilingualism.
4. Purpuriová a kolektiv: Osobnost jako kaleidoskop
Přehledový článek Inside the kaleidoscope: unravelling the „feeling different“ experience of bicultural bilinguals publikovaný v roce 2024 v časopise Frontiers in Psychology se věnuje lidem, kteří žijí ve dvou jazykových a kulturních prostředích. Autoři Silvia Purpuriová, Claudio Mulatti, Roberto Filippi a Barbara Treccani upozorňují, že pocit odlišného já nelze redukovat pouze na úroveň znalosti jazyka. Význam mají také kulturní hodnoty, očekávání, naučené vzorce chování a konkrétní situace. Přechod mezi jazyky tak může připomínat kaleidoskop: základní části zůstávají stejné, ale jejich kombinace a výsledný obraz se mění. Taková zkušenost může být obohacující, zároveň však může přinášet pocit, že člověk úplně nepatří ani do jednoho ze svých kulturních světů. Celý článek je volně dostupný.
5. Krautzová: Souvisí pocit jiné osobnosti s našimi psychologickými vlastnostmi?
Agnieszka Ewa Krautz se ve studii Tolerance of ambiguity, need for cognitive closure and feeling like a different person when speaking different languages z roku 2024 zabývala také psychologickými charakteristikami, které mohou s tímto pocitem souviset. Výzkumu se zúčastnilo 452 německo-anglických bilingvních mluvčích. Autorka zkoumala například toleranci k nejednoznačnosti, potřebu jasných odpovědí, otevřenost vůči změně a vztah k lidem z odlišných prostředí. Výsledky naznačily, že pocit změněného já nelze vysvětlit jediným faktorem. Záleží na kombinaci osobnostních charakteristik, jazykových zkušeností a kulturního kontextu. Samotný počet jazyků tedy nemusí rozhodovat o tom, nakolik člověk vnímá svou osobnost jako proměnlivou. Studie v Journal of Multilingual and Multicultural Development.
Co se vlastně při změně jazyka přepíná?
Z uvedených výzkumů vyplývá, že jazyk není pouze neutrálním nástrojem, kterým převádíme hotové myšlenky do slov. Je propojen s našimi vzpomínkami, emocemi, zkušenostmi a sociálním prostředím. Každý jazyk jsme se navíc učili za jiných okolností a s jinými lidmi.
Mateřština může být spojena s rodinou, dětstvím, autoritou, studem nebo pocitem bezpečí. Další jazyk se může pojit se studiem, prací, cestováním, partnerskými vztahy nebo životem v cizině. Pokud jsme se například francouzsky naučili komunikovat především v dospělosti, může se nám tento jazyk spojovat s jinými životními rolemi než čeština.
Přechod do jiného jazyka tak může aktivovat jinou část našeho životního příběhu. Změní se nejen slova, ale také asociace, které se k nim vážou. Jinak může působit omluva, kritika, vyjádření náklonnosti nebo odmítnutí. To, co v jednom jazyce zní příliš tvrdě, může v jiném působit přirozeně a věcně.
Svou roli hraje i jazyková jistota. Pokud člověk nedokáže v cizím jazyce přesně vyjádřit všechny nuance, může působit méně vtipně, méně spontánně nebo méně sebevědomě. To ale nemusí vypovídat o jeho skutečných schopnostech. Někdy pouze nemá k dispozici stejné prostředky jako v mateřštině.
A nakonec je tu reakce okolí. V různých zemích se liší očekávání ohledně zdvořilosti, přímosti, osobního odstupu nebo vyjadřování emocí. Člověk se těmto normám může přizpůsobit, aniž by si to uvědomoval.
Mění se tedy naše osobnost, nebo jen její projev?
To je zásadní rozdíl. Psychologie rozlišuje mezi relativně stabilními osobnostními rysy a chováním, které se mění podle situace. Člověk může být dlouhodobě stejně svědomitý, otevřený nebo empatický, ale v různých prostředích tyto vlastnosti projevovat odlišně.
Představme si člověka, který je v mateřštině zdrženlivý, ale v cizím jazyce otevřeněji vyjadřuje své názory. Nemusí se z něj stát jiná osobnost. Může pouze získat odstup od vlastních sociálních návyků a očekávání, která si osvojil v dětství. Cizí jazyk mu dovoluje vystoupit z role, kterou mu přisuzuje rodina, přátelé nebo jeho dosavadní společenské prostředí.
Pro některé lidi může být druhý jazyk dokonce určitým druhem psychologické svobody. Nemají v něm tak pevně zakotvené vzpomínky na vlastní chyby, rozpaky či společenská selhání. Mohou zkoušet jiné způsoby jednání, aniž by měli pocit, že porušují obraz sebe sama, na který jsou zvyklí.
Neznamená to ale, že cizí jazyk automaticky člověka osvobozuje nebo mění k lepšímu. Pro někoho může být naopak zdrojem nejistoty, pocitu neautentičnosti či sociálního vyloučení. Záleží na životní zkušenosti, jazykové úrovni i na tom, v jakém prostředí se člověk pohybuje.
České přísloví říká: „Kolika jazyky mluvíš, tolikrát jsi člověkem.“
Původně je lze chápat jako výzvu k poznávání cizích jazyků a kultur. Ve světle výzkumu vícejazyčnosti však získává ještě jeden rozměr. Každý jazyk nám může otevřít jiný způsob komunikace, jiné kulturní souvislosti a někdy i jinou zkušenost se sebou samými.
