Článek
Stejně jako mnoho dalších lidí v Česku jsem se i já se svou rodinou připravoval 4. 6. 2025 na extrémní počasí, které po celý den rezonovalo napříč médii i sociálními sítěmi. Jak se říká – štěstí přeje připraveným. Zabezpečili jsme dům, zahradu, rostliny i zvířectvo. Naše lokalita nedaleko Šumavy totiž patřila mezi ty nejvíce ohrožené.
Pravidelně jsem sledoval radar a komunikaci Českého hydrometeorologického ústavu, protože informace tohoto typu považuji za důležité. A i kdyby se výstraha nakonec nenaplnila, jsem vděčný, že vůbec existuje možnost být předem varován.
Ale když jsem si pročítal komentáře pod těmito výstrahami, nestačil jsem se divit. Stovky lidí situaci zlehčovaly, obviňovaly úřady ze zbytečného strašení a manipulace, přestože jiné příspěvky zároveň ukazovaly reálné následky bouřek – fotografie krupobití, spadlých stromů a zatopených ulic.
Další skupina „odborníků“ si dokonce přála, aby supercely a tornáda dorazily i k nim. Jako by šlo o nějakou zábavu nebo atrakci. Upřímně – zarazilo mě to.
Opravdu jsme na tom jako společnost tak špatně? Jsme tak přebytkem znudění, že ztrácíme respekt k přírodě i vděk za prevenci?
Necháme se raději překvapit tornádem na dvorku, než abychom uznali, že i „zbytečné varování“ je lepší než žádné?
A proto se vás, kritiků a posměváčků, ptám: Proč to děláte? Nudíte se? Máte všeho tolik, že vás už nic nepřekvapí?
Budu rád, když mi svůj názor napíšete dolů do komentářů. Opravdu by mě to zajímalo.
