Článek
Je čtvrtek v září a zrovna si čtu knihu o tom, na co vše si dát pozor ohledně péče o novorozence. Sedím u kávy v našem starém domě a připravuji se na největší plánovaný rozvoj v mém životě…
Jak jsem si myslel, že se vychovávají děti…
Jmenuji se Jakub a se svou snoubenkou Ivčou jsme v posledních týdnech těhotenství. Doma chystáme věci, abychom byli do porodnice připraveni. Jsme přeci jen prvorodiče.
Vše jde podle plánu. Já si rozvrhuji pracovní záležitosti, ale také rekonstrukční práce, protože potřebujeme v našem staronovém domě (čtěte sto let starém domě, který jsme nově koupili) připravit ložnici, kde budeme bydlet. Zrovna jsme zbourali starou kamennou pec a musíme udělat teplovodní rozvody, v dané místnosti vyměnit hliníkové elektrické kabely. Topenář i elektrikář přijdou za týden (dřív to nešlo), vše je bez problémů, protože, jak říkám, mám vše naplánované a na vše je dostatek času. Do toho všeho si dodělávám autoškolu (v 28 letech), abych nás mohl vozit autem, když bude má drahá polovička po porodu, protože autobus k nám na vesnici jezdí jen třikrát denně.
A teď vsuvka toho, kdo vlastně jsem. Marketingový stratég, projektový manažer, táborový vedoucí, organizátor dětských táborů i škol v přírodě. O výchově dětí vím první poslední. Mám krizové plány pro krizové plány a nalajnovanou pomalu každou minutu svého života. Zkrátka budeme vzorem pro další rodiče, to je jasné.
Přiletěl čáp
Chystáme pokračovat v rekonstrukci ložnice, konkrétně doškrabat zbylou omítku. Je zhruba 9 hodin ráno a… Ženě praskne voda. No, takže vzhůru do porodnice. (Autoškolu ještě nemám hotovou, takže nás veze kamarádka). Abych to zkrátil (a tím ZÁMĚRNĚ přeskakuji těch nejextrémnějších a nejvíce stresujících 10 hodin), zhruba v půl 8 večer se nám na svět narodil náš drahý syn. No, najednou jsem absolutně netušil, co mám dělat, jak mám své ženě ulevit, a veškeré mé plány byly najednou mimo realitu. Nicméně, když byl náš syn na světe, byl to ten nejlepší den v mém životě (ještě lepší, než den, kdy jsem měl v 18. letech svůj první sex).
Doma na nás čekala rozkopaná místnost, kde jsme měli za pár dní bydlet, elektrické rozvody nebyly hotové a o rozvodech tepla ani nemluvím. Zhruba v 11 večer jsem tedy vzal taxíka (z porodnice už jsem byl „vyhozený“), doma jsem byl asi ve 12 v noci. Dal jsem si silnou kávu a pustil se do škrábání zbytku omítky. Ráno v 7 opět do porodnice, protože ani skvěle připravená taška do porodnice nebyla dostatečná. Ještě jsem musel narychlo domluvit topenáře i elektrikáře, aby přišli o několik dní dříve, než byl plán, a pomohli mi rozvody dokončit. Abych to zkrátil, měl jsem 4 dny, kdy jsem přes den musel být v práci (naštěstí jsem byl živnostník) nebo v porodnici a v noci jsem dodělával ložnici. Nakonec se vše povedlo, ale pro mě to byla první známka toho, že asi vše nepůjde podle plánu…
A taky, že nešlo.
V následujících dnech se s vámi podělím o to, jaké to bylo, když přišla maminka se synem domů… Odebírejte mé články a nic vám neunikne.
Zatím budu rád, když mi do komentářů napíšete, jak šel „podle plánu“ porod vašeho potomka.
