Článek
Dalším dílem (již čtvrtým) se podíváme i na tu „temnou stránku“ výchovy dětí tak, jak to zkrátka je (v mém případě).
Je konec března a náš syn oslavil první půlrok svého života.
Jak jsme na tom?
- Z ležícího dítěte už máme dítě převalující se.
- Už začíná vnímat věci kolem sebe, ví, kdo je jeho máma a jak ji potřebuje. Už i ví, že má nějakého tátu.
Zkrátka začíná poznávat svět a je to absolutně nezapomenutelný zážitek. Jsem velmi rád, že to mohu díky své práci z domu i sledovat, a upřímně lituji všech tatínků, kteří tuto možnost, třeba kvůli práci, nemají, ač by chtěli.
Těším se na každou další sekundu našeho společného rodinného života a chci ji prožívat plnými doušky.
Každý den se naučíme něco nového.
Jak jsem na tom já?
Díky tomu, že pracuji z domu, mám vše skoro z první ruky a jsem velmi vděčný, že své úžasné ženě mohu s výchovou i staráním se o náš malý podklad pomáhat. Nicméně náš syn už potřebuje více a více pozornosti, a já už sám vnímám, že toho je na mě prostě moc.
Moc podnětů, moc pohybu, moc energie, moc řevu, moc vyžadované pozornosti a ještě do toho moc práce na domě i v mém zaměstnání, finanční tlak, rodinný tlak atd.
Sám jsem se už přistihl, že ze stresu seřvu zvířata (psa nebo kočky), ženu a bohužel v některých případech mám co dělat, abych neřval i na naše dítě, které zatím samo poznává, co chce a co potřebuje.
…a to se beru za silného flegmatika a kliďase (realita je však zjevně jiná).
Co mi pomáhá?
- Hlavně to, že má žena to má mnohem horší a potřebuje podporu a pomoc mnohem více, než já. Tedy mé “mindráčky” jsou oproti jejím absolutní banalitou.
- Vědomí, že dítě nás opravdu potřebuje a samo potřebuje pomoc své emoce poznávat. Opravdu neřve na truc, prostě neví, jak své pocity dát najevo jinak.
- Fyzická práce na domě, jelikož v zaměstnání pracuji zejména mentálně a i má únava a stres jsou mentální. Fyzická práce dá mozku odpočinek.
- Čas pro sebe, sport, knihy, zkrátka cokoliv, co mi pomůže dát trochu pozornosti i sobě, pak totiž jsem víc mentálně v pohodě a jednám více v klidu.
Ale makám na tom!
Proč je to důležité pro výchovu, která je tématem všech mých článků (ač to tak nevypadá)? Pokud nejsem v pohodě já, jednám impulsivně, stresovitě a zkratovitě, jak pak mohu naplno a správně vychovávat dítě?
Nemohu říct, že je pro mě výchova dítěte, náročné zaměstnání, dům na hypotéku a živení rodiny v mých 28 letech jednoduchá, ale kdybych se nyní mohl rozhodnout, co udělat jinak, neudělám jinak vůbec nic. Protože jsou to i přes to všechno pro mě tak intenzivní zážitky, že vím, že z nich budu těžit ještě hodně dlouho.
A jelikož si sám uvědomuji své nedostatky, tak když na nich zapracuji, pak budu vzorem pro dítě i mou rodinu. A to je za mě pro výchovu dítěte absolutně nejzásadnější.
Jaký byl váš první půlrok s dítětem? Podělte se třeba do komentářů.
P.S.: Dole u článku autora najdete i díly 1 - 3. Pokud by vás to zaujalo. :)
