Článek
Je mi jasné, že tento článek vzbudí mnoho emocí a diskuzí. Za což budu opravdu jen rád, protože konstruktivní debatě se určitě nebráním :) Své rozporuplné pocity a zpětnou vazbu můžete klidně sdělit do komentáře pod článkem a velmi rád se s vámi o tom pobavím.
Tento článek je čistě má úvaha, takže zde nehledejte erudované zdroje, nezvratitelná fakta a nebojte se mi říct váš názor nebo mě přesvědčit o nesmyslnosti mého názoru. Já vás za to kamenovat určitě nebudu :)
Počátek světa
Už od prvopočátku existuje něco jako dobro a zlo, den a noc, alfa a omega, začátek a konec a další podobné pojmy, které popisují dva určité „protipóly“. Zkrátka jednu nebo druhou stranu.
V průběhu let se tenhle stav „2 protipólů“ přetransformoval do mnoha podob jako YIN a YANGU, boha a ďábla, až po mnoho dalších obdob v mnoha kulturách, zemích a situacích.
Vzhledem k tomu, že je tohle téma prakticky všude kolem nás (i když v různých podobách), je, dle mého názoru, sama o sobě velmi důležitá indicie, že to asi nějaký smysl má. Ač bych ho rád (stejně jako mnoho z nás) znal, takové štěstí asi nikdy mít nebudu. Tak budu jen doufat, že tohle vše smysl mělo. :) (A ne, není to dopis na rozloučenou..) :D.
Cosi „MEZI“
V průběhu našeho vývoje (a zejména v posledních generacích naší civilizace) se používají stále častěji různé mezistavy. Jaká si šeď uprostřed toho, kde to vše, co uděláme, není dobré a ani špatné, je to prostě neutrál. Já sám to dělám, ale vždycky mi můj morální kompas říká, „hele pozor, to je na hraně a jdeš sám proti sobě“. Za což jsem velmi vděčný, protože mě vždy nasměruje na správnou cestu, která mi pak často zachrání krk, někdy i doslova.
Poslední dobou si však pokládám otázku, zda celá ta formulace „svět není černobílý“ není prostě jen ospravedlnění toho, co děláme špatně.
Zkrátka jsou věci, které jsou dobré a věci, které jsou špatné.
To, že něco uděláme špatně, určitě není důvod se lynčovat, ale je důležité, jak s tímto „špatným krokem“ naložíme. Buď přijmeme zodpovědnost za to, co jsme udělali, a nebo si neustále ospravedlňujeme, co děláme špatně a proč je to vlastně „dobře“.
Už dlouho mě provází myšlenka (má vlastní), že svět je, podle mě, naprosto neuvěřitelně promyšlený systém, kde každá naše volba má milion možností, ale i důsledků. A je sice stará nejméně 15 let mého života, ale stále si za ní stojím. Ve skutečnosti čím starší jsem, tím více jsem přesvědčen, že to tak opravdu je.
Co zaseješ, to sklidíš, je jen otázka kdy
Co když je však ten způsob ohýbání dvou naprosto jasných protipolů právě jedno z těch důmyslných (a zároveň cíleně zákeřných) koleček v celém systému světa a života? Víte, jak ověříte charakter člověka? Zkrátka tím, že mu dáte zodpovědnost. To je prostě fakt a můžete to vidět všude. Stačí se podívat kolem sebe.
Už jsem byl nesčetněkrát svědkem situace „ohnutí dvou protipólů“ pro svou potřebu do zmíněné šedi. Vždy to však dopadlo stejně.
Tedy následky, které se musely napravovat (opět v mnoha různých obdobách). Někdy byl ten projev za týden, někdy za měsíc, za deset let, jindy za století, ale VŽDY se tak stalo. Což mě neustále přesvědčuje o tom, že svět je černobílý a vše „mezi“ je prostě ospravedlnění toho, co děláme špatně. Jen jsme velmi kreativní v tom, jak své okolí přesvědčit o opaku.
Jenže ona ta příroda, bůh, vesmír, všemocný strom, kráva nebo jakkoliv to nazvete, jednou důrazně vysvětlí: „Hele, můžeš si za to sám, jen si to užij…“
Takže bych nakonec řekl, že on celý ten článek není ani tak o tom pojmu samotném, ale o přístupu k němu… Mému přístupu k němu. Jaký je váš přístup k “černobílému světu”? Podělte se do komentáře.
